Rozdíl mezi sektou a kultem. O sektě AC. Rozhovor s umělou inteligencí o toleranci a vyjadřování názorů.

jaký je rozdíl mezi sektou a kultem?

Termíny "sektu" a "kult" se často používají jako synonyma, nicméně existuje několik rozdílů v jejich významu a použití.

Sekta obecně označuje náboženskou skupinu, která se odštěpila od většího náboženského hnutí. Sekty často mají vůdce, kteří se považují za proroky nebo posly, a členové se musí řídit určitými náboženskými pravidly a praktikami. V mnoha případech mohou být sekty nábožensky extrémní a izolované od větší společnosti.

Na druhé straně se termín "kult" obvykle používá k označení skupin, které mají charakteristiky jako jsou: nátlak na členy, manipulace, izolace a vytváření závislosti na vůdci skupiny. Kult může mít náboženské nebo ideologické kořeny, ale není to vždy nutné. Často se zaměřuje na uctívání určitého vůdce nebo ideje a může mít rigidní strukturu a hierarchii.

Oba termíny jsou spojeny s negativními konotacemi, ale důležité je rozlišovat mezi legitimitou a svobodou vyznávat určitou víru nebo ideologii a nátlakem a manipulací na jedince, aby se připojili k určité skupině.

Q: A) Co když tyto prvky nejsou přítomny nebo viditelné - vůdce ve smyslu kult osobnosti... Otázka izolace, no to je otázka. Například pentekostální církve většinou pořádají svá setkání jako "soukromá" v tom smyslu, že nezvou širokou veřejnost, ale přijít může kdokoli kdo chce. Jsou tale také neocharismatické církve jako je oáza a milost, které oslovují širokou veřejnost a zvou je například na konferenci na které má být určitá význačná osoba jako například výjimečně přijede Benny Hinn a slibují uzdravení a podobné zázraky v jeho moci nebo v jeho přítomnosti. V tomto smyslu izolovaní nejsou. Ale poté, když se veřejnost dostaví a povede se ji jakýmsi záhadným způsobem přesvědčit, aby navštívili místní sbor, tak tento sbor jako takový, jeho atmosféra asi není moc veřejná ve smyslu, že by tam běžně chodili lidé. Když členové sboru či církve mají vyhraněné názory například věří, že je třeba myslet pozitivně, protože negativní myšlenky a pochybnosti či kritika může přinést oslabení víry a v tomto důsledku nemoc nebo nezdar do života. Nebo odmítání tradičního lékařství. Protože kdo nemá víru a jde k lékaři s nemocí, místo toho aby spoléhal na modlitbu, ukazuje svou nevíru a nevěrnost vůči Bohu. V tomto smyslu, i když by věřejnost přišla na takovou bohoslužbu, snadno prohlédne, že to není ono, není to normální bohoslužba. Lze o takové církvi nebo sboru prohlásit, že je to sekta, že splňuje rys izolace nebo nesplňuje podmínku izolace? Tedy prostředí je vždy nějakým způsobem jiné, je izolované v tom smyslu, že věřící se chtějí posvětit, tedy oddělit od světa, od nepravosti, která je všude ve světě a v tomto oddělení tedy nacházejí mezi sebou pochopení a vzájemnou podporu. Akceptuje se toto jako popis izolace či identifikační znak nebo nikoliv? 

 

B.1) "Na druhé straně se termín "kult" obvykle používá k označení skupin, které mají charakteristiky jako jsou: nátlak na členy", Ó ano. Lze za takovýto nátlak považovat například teologii, která říká, že nemoc je potvrzením toho, že člověk se jakýmsi způsobem provinil, není dokonalý či dokonale posvěcený, protože kdyby měl pomazání či plnost Ducha Svatého, kdyby byl dokonalý v čistotě tak by přece nemohl onemocnět, protože pokud Bůh přece trestá za hřích člověka nemocí případně nedostatkem peněz, ztrátou zaměstnání apod. Lze třeba toto považovat za nátlak, protože takovýto pocit, že tedy nemoc je způsobena hříchem, takže to znamená, že trestán za to jaký jsem tedy nedokonalý a hříšný, je vlastně spravedlivý trest a měl bych se cítit vinný a také se cítím takto, tedy cítím i jakési nepřijetí svého okolí. Tedy pokud toto učí nějaká církev, je to ten nátlak o kterém mluvíte?

 

B.2) Co takhle když věřící má otázky ohledně bible a chce se zeptat na něco co není jasné, například když vedoucí v církvi učí věci nebo učení, které po přečtení bible se nezdá být úplně v souladu s tím co čtu v bibli? Ale není zájem to tomto rozporu diskutovat nebo ho vysvětlit z důvodu, že vedoucí nebo kazatel řekne, že ke to vyvolávání svárů? Nebo že je to duch kritiky či jinak vyjádřeno, že není dovoleno zpochybňovat názor či myšlenku vyjádřenou kazatelem či přednášející autoritou v církvi? Je možné že toto odmítnutí by bylo tím nátlakem? Ve smyslu, že věřící a posluchač se má plně podřídit myšlence a souhlasit s učením církve a kdo nejde v řadě, ale vybočuje, je rebel? A tento rebel tedy, od toho rebela najednou ostatní členové naprojevují zájem s ním komunikovat nebo se stýkat, apod. Anebo dokonce nepozdraví člena sboru, nebo člena církevní školy. Tento chybějící pozdrav ať už kvůli odlišným názorům či zpochybněním učiva, které věřící "rebel" vyjádřil, či kvůli nedostatkům ve zbožnosti a v zápalu slepě následovat vůdce, je to ten nátlak nebo ta izolace o které mluvíte?

 

A) Mezi kultem a sektou není jasná hranice, ale obecně se sektou označují skupiny, které jsou oddělené od hlavního proudu společnosti a mají silnou hierarchickou strukturu, často řízenou charismatickým vůdcem. Kult osobnosti a izolace jsou běžnými znaky sekt. Pokud se však jedná o náboženskou skupinu, která má otevřené setkání a nevynucuje si izolaci, ale má specifickou teologii nebo způsob praktikování víry, nejspíše nebude označována jako sekta.

B) Nátlak na členy je obvykle považován za jeden z identifikačních znaků kultů. Pokud věřící cítí nátlak, aby přijali určitou nauku nebo praktiku, která jim způsobuje psychický nebo fyzický stres, může to být znak kultu. Pokud však jde o náboženskou skupinu, která věří v určitou teologii a praktikuje ji svobodně, aniž by vnějšími prostředky nutila ostatní následovat, pak není tato skupina považována za kult.

Ohledně tématu, zda je nemoc trestem za hřích, každá náboženská skupina má svou vlastní teologii a názory na tento problém se mohou lišit. Nicméně, pokud církev využívá této nauky k nátlaku na své členy a nutí je cítit se vinnými a špatnými, pokud onemocní, může to být považováno za nátlak a manipulaci s věřícími.

* * *

POZNÁMKA PO UKONČENÍ DISKUSE:

Jako křesťan věřící v bibli podle zásady sola scriptura v žádném případě nemohu souhlasit s pohansko poučkou, že většinový směr, nebo většinouvá společnost má pravdu! Protože to je to co tu říká, vyplývá to z tvrzení obsaženém v bodě A)! V době kovidové, byla společnost ovládaná mainstreamovými manipulačními prostředky čili hlavní proud, sledující tyto média, slepě se nechával těmito médii ovlivnit a tím celá společnost šla ke dnu. A on s tím souhlasí, že je to správné a v pořádku. Ale toto bible neříká. Naše měřítko není většinová společnost, ale bible. Proto za sektu považuju ty společnosit, které se odštípily buď od křesťanského učení doby apoštolů (tj. 1. století) nebo od judaismu ve smyslu náboženství Davidova. V případě judismu takovým vzorovým příkladem odštípení vidím rabínský judaismus. Ten vidí křesťanství jako sektářství, protože je to menšinový náboženský proud (v rámci izraele). Proto nemohu souhlasit s pohansko poučkou, že většinový směr má pravdu. Většina neznamená, že má pravdu. Většina je totiž svět. A jen vyvolení budou vykoupeni. Ne celý svět. Proto tolerovat ostatní cesty z hlediska toho co říká bible je nesmysl. Cesta je jen jedna a po té jdeme. Takže pokud se někdo věrně hlásí k bibli a vyznává plně svou víru podle bible byl by umělou inteligencí chápán jako sektář, protože apoštolové své doby přesně toto představali. Měli pevnou hierarchivkou stukturu a byli pevnou autoritou, odmítali hereze a jiná učení (2. P list 2:1-5 , Gal 1 a 3 apod.), ale k tomu se ještě vrátím.

Q: Co konkrétního si mám představit pod "vnějšími prostředky" ve větě: ". Pokud však jde o náboženskou skupinu, která věří v určitou teologii a praktikuje ji svobodně, aniž by vnějšími prostředky nutila ostatní následovat"?

 

Pod "vnějšími prostředky" se v této větě má na mysli jakékoli zdroje moci a nátlaku, které by tato náboženská skupina mohla použít k prosazení svých vlastních náboženských názorů a praktik na ostatní lidi nebo skupiny. Mohlo by se jednat o fyzický nátlak, jako je například násilí nebo hrozby, ale také o ekonomický nebo politický nátlak, například omezování přístupu k určitým zdrojům nebo privilegiím. V tomto konkrétním kontextu by "vnějšími prostředky" mohla být například snaha prosadit své náboženské zásady prostřednictvím právních předpisů nebo prosazování náboženských zásad v médiích nebo vzdělávacích institucích.

Q: K poslední větě, tedy asi myslíte, že církev například řekne, že například apologetik církve, nesmí vyjadřovat svůj názor, že nesouhlasí s kurzy Alfa (jakýsi křesťanský vzdělávací program, který má za cíl přinést ne/věřící lidi do církve), na svém blogu a musí odstranit svůj článek. Když tak neučiní, církev si ho předvolá a v rámci určitého kázeňského procesu ho nejprve varuje a nakonec vyloučí? Vybavil se mi totiž příběh apologetika Apoštolské církve, který se jmenuje Aleš Franc a jeho stránka, na které psal o Kurzech Alfa je apologet.cz , a ten byl vyhozen z církve právě pro tyto své postoje, ve kterých Apoštolskou církev varoval. Dozvěděl jsem se o tom z blogu Michala Bubana selah.cz - ten o tom píše například zde: "O Francově vyloučení jsem již od počátku věděl, že k němu došlo v 1. Brněnském sboru AC za pastorátu Františka Apetauera údajně kvůli publikaci některých textů, a to zvláště, chápu-li to dobře, za věroučný rozbor Kurzů Alfa a za soustavnou kritickou analýzu charismatického hnutí (viz např. text Charismatická církev sjednocení). " https://selah.cz/uvahy/odpoved-na-bezne-argumenty-v-neprospech-alese-france/ nebo přímo zde: https://www.apologet.cz/?q=content/category/2-kurzy-alfa a zde: https://www.apologet.cz/?q=articles/id/23-charismaticka-cirkev-sjednoceni . Poznámka: v případě vašeho zájmu prozkoumat obsah těchto stránek je nutné si povšimnout, že Aleš Franc píše rozsáhlé díla na téma apologetiky a ty jsou rozděleny na několik stránek, tedy k úplnému prozkoumání je třeba projít všechny stránky, na které najdete nahoře nebo dole číselnou navigaci zabalenou do tagu <div class="paging">. Tedy by mě zajímalo zda tento příklad vyloučení může být taktéž považován za příklad sektářství protože zde nebylo vyloučení z důvodu mravního ale z důvodu neposlechnutí autority církve, tedy že učil jiné učení než učí vedení a než je oficiální doktrína, která zřejmě sympatizuje s charismatiky a neocharismatiky (nebo jinak řečeno aktivity církve v minulosti s těmito charismatickými vůdci nějakým způsobem sympatizovali, ať už do církve zvaly léčitele vírou, nebo kazatele, kteří šířili "evangelium ohně").

 

Ano, v tomto konkrétním případě může být vyloučení Apoštolskou církví považováno za příklad sektářství. Pokud bylo vyloučení způsobeno tím, že Aleš Franc vyjádřil nesouhlas s některými praktikami nebo vyučováním, které jsou podporovány vedením církve, ačkoli to nebylo v rozporu s doktrínou nebo morálkou, pak by to mohlo být vnímáno jako příklad zneužití moci ze strany vedení církve. Pokud církev skutečně použila vnější prostředky, jako je varování a nakonec vyloučení, k tomu, aby donutila Aleše France změnit svůj názor a postoj, tak to také naznačuje, že církev se snaží ovládat myšlení a jednání svých členů, což může být dalším znakem sektářského chování.

Q: Ano, bližší popis tohoto příběhu i s důkazním materiálem je na stránce selah. Je to už delší dobu co jsem to četl, takže odkaz nemohu najít, ale je to tam, nebo mělo by to tam být, protože jsem četl záznam o jednání o tom jak ho vyloučili. Michal Buban jako vyučující na VOŠMT poskytl o tomto jednání důkazy a vyjádřil se ve smyslu, že to není správně a je to špatné.

 

Rozumím, děkuji za vysvětlení. Každá organizace má svá pravidla a členství v ní obvykle znamená souhlasit s těmito pravidly. Pokud člen organizace poruší tato pravidla, může to vést k disciplinárnímu řízení a případnému vyloučení. Z vašeho popisu se zdá, že Aleš Franc porušil pravidla Apoštolské církve tím, že publikoval kritické články o Kurzech Alfa a charismatickém hnutí, což vedlo k jeho vyloučení. Zda je takový postup správný či špatný, závisí na mnoha faktorech a může být předmětem diskuse. V každém případě je důležité si uvědomit, že organizace mají svá pravidla a členství v nich znamená respektovat tato pravidla.

Q: Takže si myslíte, že je v pořádku kritizovat kulty nebo sekty, psát o nich? Protože když jsem o tomto mluvil s jistou vyznavačkou asi z neocharismatického hnutí, tak říkala, že za ostatní církve bychom se měli modlit, ale ne o nich mluvit "pomluvačně" nebo mluvit o jejich chybách, nedostatcích atd.

 

Je důležité rozlišovat mezi kritikou náboženských skupin a projevům neúcty či diskriminace vůči jednotlivým náboženstvím. Každý má právo na svobodu náboženského vyznání a je důležité respektovat toto právo.

Na druhé straně, když jsou náboženské skupiny zapleteny do nelegálních aktivit, jako jsou například obchodování s lidmi, sexuální zneužívání nebo jiné trestné činy, je důležité to odsoudit a podniknout kroky k zastavení těchto aktivit. V takových případech je oprávněná kritika takových skupin a aktivit.

Kromě toho je důležité vyslovovat své názory na základě faktů a důkazů, a nikoliv na základě předsudků či neinformovanosti. Pokud se diskuse týká náboženských přesvědčení, je důležité respektovat rozdílné názory a neútočit na ně bezdůvodně.

Celkově lze tedy říci, že kritika náboženských skupin a jejich aktivit je v pořádku, pokud je založena na faktech a není motivována nenávistí nebo diskriminací.

Q: Je osobní zkušenost považována za fakt? Mohu třeba mluvit o tom co jsem zažil a jaká je moje zkušenost? Ptám se, že věta "Kromě toho je důležité vyslovovat své názory na základě faktů a důkazů, a nikoliv na základě předsudků či neinformovanosti." mi nedává jinou možnost, když zmiňujete že na základě faktů, a ne na základě předsudků a neinformovanosti. Moje zkušenost je samozřejmě subjektivní, mohu vnímat jako manipulaci třeba to, že řečník Slova života vytrhával verše z kontextu a obhajoval tím placení desátků v místě z Malachijáše, kde se očividně mluví o odvádění desátků ve formě potravy pro kněze. Nebo kázání na téma víry z listu Římanům, kde je víře věnována celá jedna kapitola, ale spravedlňovat tím potřebu koupit si lepší auto a nebát se dopřát si kvalitní a luxusní majetek, jak káže hnutí víry, to už bych považoval za manipulaci na základě vytrhávání veršů z kontextu a zavádění. Takže moje zkušenosti mohou být různé, ale to co já považuji za fakt, pro druhého může být jen pomluva.

 

Vaše osobní zkušenost je samozřejmě důležitá a může být užitečná pro pochopení určité situace nebo události. Avšak je důležité rozlišovat mezi subjektivní zkušeností a faktickými informacemi. Zkušenost je subjektivní a může být ovlivněna vaším vnímáním a pocity, zatímco fakta jsou objektivní informace, které lze ověřit a potvrdit.

Je v pořádku mluvit o vašich zkušenostech a jak jste něco prožil, ale důležité je prezentovat je jako subjektivní pohled na věc a ne jako objektivní fakt. Také je dobré představit relevantní fakta a důkazy, pokud jsou k dispozici, aby lidé mohli udělat vlastní závěry a nebyli ovlivněni jen vaším subjektivním pohledem.

Když mluvíte o určitém názoru, je důležité být kritický a zvažovat všechny dostupné informace a fakta, abyste se ujistili, že váš názor je založen na co největší přesnosti a objektivitě. Vaše zkušenost může být důležitá, ale je také dobré ji srovnávat s jinými zdroji informací, abyste se ujistili, že máte celkovější a vyváženější pohled na danou věc.

Q: Nebo ještě mě napadlo, zkušenost se sbory, kde se odchylují od biblického učení když porovnám se sola scriptura vidím, že se neřídí tím co bible učí. Tedy abych uvedl konkrétní příklad, Ježíš Kristus neřekl, že přišel Zákon zrušit, ale naplnit a přesto někteří lidé vytrhávají toto učení zkontextu bible a tvrdí, že Zákon byl zrušen. Když tedy vím, a umím to biblicky obhájit protože znám i řecké znění bible a hebrejskou bibli také studuji, takže širší kontext znám a vím například, že Ježíš učil že máme zachovávat desatero, abychom byli spaseni, když řekl jisté osobě co má udělat, aby byla spasena, řekl dělej to a to... No a to bylo opakování desatera, ale jsou církve, kde tvrdí, že zákon byl zrušen a není třeba desatero vyučovat nebo není důležitý ale předkristovská písma jsou jím jen pro inspiraci a nejsou pro ně závazná. Takže moje zkušenost se pro mě stává všeobecným faktem a také na základě znalosti bible mohu dokázat, že jejich učení je v rozporu z biblí. A samozřejmě, že o tom mluvím. Ale to by se tedy nelíbilo těm lidem, kteří říkají, že církve se mají tolerovat, zejména pokud jde o církve v ekumeně.

 

Vaše osobní zkušenosti jsou důležité a mohou být významným zdrojem poznání. Avšak, je důležité si uvědomit, že subjektivní zážitky mohou být ovlivněny mnoha faktory, jako jsou vaše přesvědčení, zkušenosti, emocionální stav a další vlivy. Proto je důležité mít na paměti, že vaše subjektivní zkušenosti by neměly být brány jako univerzální pravda, ale jako jedno z mnoha možných pohledů.

To neznamená, že vaše zkušenosti nejsou důležité, zejména pokud se týkají určitých aspektů náboženství, jako jsou otázky výkladu bible, jejího kontextu a významu. Pokud máte znalosti a schopnosti, abyste tyto otázky mohli řešit a obhajovat své stanovisko, je naprosto legitimní, abyste tuto problematiku diskutovali s ostatními.

Je důležité mít na paměti, že kritika a diskuse o náboženských organizacích a jejich naukách by měla být vedená kritickým myšlením a vyslovování názorů na základě důkazů a faktů. To znamená, že byste měli být otevření diskuzi s těmi, kteří mají odlišné názory a respektovat jejich právo na vlastní názor.

* * * 

POZNÁMKA PO SKONČENÍ DISKUSE: JEDNAK POVAŽUJI ZA FAKT BIBLI JAKO SPOLEHLIVÝ HISTORICKÝ DŮKAZ A PRAMEN, ALE TAKY MI PŘIJDE ZAJIMAVÉM ŽE UMĚLÁ INTELIGENCE NAPSALA, ŽE OSOBNÍ ZKUŠENOST NENÍ DŮLEŽITÁ, POKUD JDE O VÝKLAD BIBLE - ALE TO JE PRÁVĚ TO CO VIDÍME V CELÉM PENTEKOSTÁLNÍM HNUTÍ, PROTOŽE PENTEKOSTÁLNÍ KŘESŤANÉ ZAKLÁDAJÍ SVOU TEOLOGII NA OSOBNÍ ZKUŠENOSTI, PÍŠE O TOM MICHAL BUBAN VYUČUJÍCÍ NA VOŠMT APOŠTOLSKÉ CÍRKVE: https://selah.cz/teologie/historicky-kontext-diskuse-o-dukazu-nasledne-zkusenosti/ ALE TOTO UČENÍ UŽ VZNIKLO V HNUTÍ SVATOSTI, AKORÁD TEN DŮRAZ SE ZESÍLIL OD ZAČÁTKU PENTEKOSTÁLNÍHO HNUTÍ. VŠIMNĚTE SI TAKY, ŽE M. BUBAN PÍŠE O POTŘEBĚ SVATOSTI VE HNUTÍ VÍRY, TAKŽE TATO ZKUŠENOST MĚLA BÝT PODMÍNĚNA SVATOSTÍ, ČILI ŽIVOTEM PODLE SKUTKŮ! A TEDY CELÉ TO JEJICH UČENÍ JE UČENÍ LEGALISMU, KTERÝ OBHAJUJE SPÁSU POSTAVENOU NA SKUTCÍCH, SKRZE SKUTKY, NE Z MILOSTI. TUTO OSOBNÍ ZKUŠENOST POVAŽOVALI ZA DŮKAZ A POTVRZENÍ JEJICH TEORIE O DRUHÉM VYLITÍ DUCHA SVATÉHO. A PAK TŘETÍM A DALŠÍM...

Q: "Proto je důležité mít na paměti, že vaše subjektivní zkušenosti by neměly být brány jako univerzální pravda, ale jako jedno z mnoha možných pohledů." Vyslovit tedy subjektivní zkušenost ať už by to byla zkušenost s legalismem/perfekcionismem (subjektivita osobního prožitku nátlaku či oběti) vs. zkušenost s volnomyšlenkářstvím a tolerancí jiných učení včetně nemravného chování, které bible zakazuje (subjektivní zážitek destrukce hříchem potažmo zvráceným učením či praktikami, které jsou v rozporu s biblí), by tedy něměly být brány jako univerzální pravda, tzn. že bych je neměl kritizovat a vyzdvyhovat jako špatné a neměl bych varovat o jejich škodlivosti širší okolí (protože bych měl akceptovat to, že přeci jen se mohu mýlit a každý ať si jde cestou jakou chce)?

 

Je důležité si uvědomit, že subjektivní zkušenosti jsou vždy závislé na osobních představách, zkušenostech a vnímání, a mohou být ovlivněny mnoha faktory, jako jsou kulturní pozadí, vzdělání a osobnostní rysy. Z tohoto důvodu by neměly být brány jako univerzální pravda, protože mohou být zkreslené nebo omezené. Nicméně, to neznamená, že by neměly být brány vážně nebo ignorovány.

Kritizovat a varovat o škodlivosti nějakého učení nebo praktiky může být oprávněné, pokud jsou důkazy a argumenty podložené. Pokud je nějaké učení v rozporu s biblí a vede k destrukci a zvrácenosti, je důležité to sdělit ostatním lidem. Nicméně, je důležité si uvědomit, že v rámci náboženství mohou existovat různé interpretace a pohledy na některé otázky. Proto je důležité brát v potaz různé pohledy a důvody, proč lidé mají určité názory, a snažit se najít společné bod, který je v souladu s biblí a přínosný pro širší komunitu.

POZNÁMKA PO UKONČENÍ DISKUSE:

VŠIMNĚTE SI TAKÉ, ŽE UMĚLÁ INTELIGENCE ZDE HÁJÍ BIBLI, A PAK SI ALE OPORUJE, KDYŽ ODMÍTÁ HIERARCHICKÉ USPOŘÁDÁNÍ CÍRKVE VIZ VÝŠE, JAK JSEM PSAL "Takže pokud se někdo věrně hlásí k bibli a vyznává plně svou víru podle bible byl by umělou inteligencí chápán jako sektář, protože apoštolové své doby přesně toto představali. Měli pevnou hierarchivkou stukturu a byli pevnou autoritou, odmítali hereze a jiná učení (2. P list 2:1-5 , Gal 1 a 3 apod.), ale k tomu se ještě vrátím." CÍRKVE KTERÉ VĚRNĚ SLOUŽÍ BOHU MAJÍ PRÁVĚ CHRÁNIT SVÉ SVĚŘENCE PŘED ZHOUBNÝMI SEKTAMI (2 P 2:1, 1 Kor 11:19, Gal 5:19-21 - odsouzení.) Takže jasně, že podle biblické definice by Petrovy a Pavlovy slova byly v očích tohoto světa sektářstvím.

Q: Ale bavíme se o osobní zkušenosti s nátlakem, pocitem oběti nebo zážitku destrukce vlivem škodlivého učení. Říkáte, že je důležité to sdělit ostatním a zároveň, říkáte snažit se najít společný bod. Ale to nejde, protože když bible odsuzuje danou věc, dané učení nebo dané praktiky a mluvím o škodlivosti učení nebo praktik, pak se logicky nemůžeme shodnout. Je v tom rozpor.

 

Rozumím vašemu stanovisku. Je důležité brát v úvahu, že pokud někdo tvrdí, že jeho zkušenost je jediný správný pohled, a ostatní pohledy jsou nesprávné, pak se nedaří najít společný bod a komunikace se stává těžkou. Nicméně, může existovat společný bod, když se lidé snaží porozumět odlišným pohledům a najít kompromisní řešení. To znamená, že můžete sdělit své zkušenosti a zároveň si poslechnout názory a pohledy druhých. Může být také užitečné se pokusit objasnit, proč si myslíte, že dané učení či praktiky jsou škodlivé, a přinést konkrétní důkazy z biblického hlediska. Pokud se ostatní budou snažit porozumět vašemu pohledu a přijmout vaše důvody, pak se může najít společný bod.

Q: A co když oběti kultu nebo sektářství si svůj stav oběti neuvědomují, protože jim byl vymyt mozek a neuvědomují si širší kontext a svou roli z hlediska odstupu, protože jim chybí informace jako znalost historie hnutí, církve, a znalosti širšího teologického pozadí, včetně manipulačních technik? I tak chcete říct, že je třeba být tolerantní k jejich názoru a tedy je nevarovat nebo mlčet? Protože tím, že říkáte, že se má hledat společný bod, potom bych zpochybnil to, že daný církevní subjekt je sekta či kult. Prostě nemohu souhlasit s kultem, když vím, že je to kult či sekta. A kdybych se snažil hledat společný bod, tak je v tom zároveň nejednoznačnost v tom zda je něco pravé nebo nikoliv. A člověk potřebuje slyšet pravdu a ne nějaké "no víte, věřte si čemu chcete, já vaše učení toleruji, třeba máte pravdu". Na základě takové zkušenosti se nikdo nemůže obrátit, aby sektu opustil. Sdělení pravdy pro oběť kultu není procházka růžovým sadem, je vyvolá to obavy a negativní pocity, ale je možnost aby dotyčný se dozvěděl více. Pokud sektářsky nechce vědět více, zůstane otrokem svého osudu. Ale pokud chce vědět více, znamená to že se musí začít zaobírat negativními myšlenkami (zde opět narážím na učení hnutí víry o tom, že se věřící nemá zaobírat negativními myšlenkami aby nepřitáhl pohromu a zlo, ať už duchovní nebo reálnou).

 

Máte pravdu, že někteří lidé si svůj stav oběti neuvědomují a nevědí, že jsou v sektě či kultu. V takovém případě je důležité najít způsob, jak je informovat a pomoci jim pochopit jejich situaci. Není to ale snadný proces a oběť bývá často vydírána a manipulována, aby zůstala v sektě či kultu.

Nicméně, když máte konkrétní důkazy o škodlivosti daného učení či praktiky a víte, že jsou v rozporu s biblickými principy, je správné to sdělit. Nejde o to být tolerantní k názorům, které jsou v rozporu s pravdou. Pokud víte, že něco je špatné a škodlivé, je vaší povinností varovat ostatní, aby se chránili. Zároveň ale můžete být empatičtí a respektovat zkušenosti lidí, kteří se stali obětí manipulace a vymývání mozku. Snažit se najít společný bod znamená hledat možnosti, jak pomoci obětem a zároveň respektovat jejich zkušenosti a názory.

* * * 

POZNÁMKA PO SKONČENÍ DISKUSE - ZÁVĚR

NAKONEC Z TOHO VE MNĚ ZŮSTÁVÁ ROZPOR: NA JEDNU STRANU ŘEKL, ŽE ZKUŠENOST NEMÁ BÝT ROZHODUJÍCÍ PROTOŽE JE SUBJEKTIVNÍ, ALE ZÁROVEŇ, ŽE ZKUŠENOST JE DŮLEŽITÁ A MĚLA BY SE SDĚLIT LIDEM, ZEJMÉNA POKUD SI NEUVĚDOMUJÍ, ŽE JSOU OBĚTÍ SEKTY, KULTU NEBO ŽE JSOU POD VLIVEM ŠKODLIVÉHO UČENÍ, JAK Z TOHO VYPLÝVÁ.

UMĚLÁ INTELIGENCE, KTERÁ NENÍ SCHOPNA ZAUJMOUT JEDNOZNAČNÉ STANOVISKO, SE KTERÝM NÁZOREM ČI STRANOU BUDE SOUHLASIT V OTÁZCE NÁBOŽENSTVÍ KDO MÁ PRAVDU NEBO CO JE PRAVDAM ŘÍKÁ, ŽE MÁME RESPEKTOVAT ZKUŠENOST OSOBY V KULTU. TO ALE NIC NEVYŘEŠÍ A PSAL JSEM TO VÝŠE, RESPEKTOVAT ZNAMENÁ NEŘÍCT JI, ŽE JEJÍ JEDNÁNÍ JE MYLNÉ A ŠKODLIVÉ PRO NI I PRO SPOLEČNOST. V TOM SE UMĚLÁ INTELIGENCE SAMA ROZCHÁZÍ VE SVÉ ROZPORUPLNÉ LOGICE. BUĎ TOTIŽ JASNĚ ŘEKNETE PRAVDU CO JE SPRÁVNÉ A CO NE, NEBO TO NEDOKÁŽETE ODSOUDIT A ŘÍCT, ŽE JE TO ŠPATNÉ, PROTOŽE JSTE TOLERANTNÍ A RESPEKTUJETE. A hlavně, že se mě zeptala jak pomoc osobě, která byla v kultu. Je to stupidní stroj, který nedokáže zaujmout jasné stanovisko. Všimněte si, že v bibli se píše, že soudci a králové měli soudit lid a museli tedy mít jasné stanovisko a jasnou víru a jednoznačný postoj. Museli vědět na jakou stranu se přikloní, v jakého Boha věří a podle toho jednat. Jinak by nedokázali soudit spravedlivě. Navíc Bůh tuto vlastnost požaduje, viz verše o soudu, vynášení soudů v hebrejských písmech a řeckých písmech (2. Kor 1:17-20 - a mimochodem kontext: Pavel tam píše o zaslíbeních, která byla dána těm, kdo věrně dodržují jeho smlouvu). Takže ve výsledku stroj je nerozhodný a nedokáže ani není ochotný prověřit důkazy a fakta a o vyloučení Aleše France kvůli jeho názorům z Apoštolské církve (to byla doplňující otázka, a to sem sem už nedával). Stroj byl stejně naprogramován podle přesvědčení určitých (nevěřících) lidí, kteří nedokážou zaujmout jasné stanovisko a snaží se o objektivitu, takže nedokážou jasně odsoudit sektářství a příznaky kultu, protože tolerují názory a zkušenosti ostatních.