Úvod ke knize: Víra Russella Kelso Cartera (r. ~1884)

The atonement for sin and sickness; Full salvation for soul and body (Carter, Russell Kelso) - free

Kniha z roku 1884 poskytuje návod jak se uzdravit z nemoci a co vše je třeba udělat proto, aby si věřící zasloužil uzdravení. Autor věří, že pro uzdravení je třeba veřejně vyznávat víru (tj. proklamace). V bibli nic takového nenacházíme. Autor věří, že je třeba mít velkou víru na to, aby člověk byl uzdraven tj. na veřejnou proklamaci víry je třeba mít dost víry... Všimněte si jak hned na počátku autor má potřebu svádět boj s ďáblem. Zdá se tedy, že důraz bude kladen silně na duchovní boj s duchovním zlem. Tak velký důraz vidíme ve hnutí víry, ale v bibli nikoliv. Na začátku je vidět, že autor věří, že je uzdraven. Ale přitom hned na to píše, že před vyznáním dostal křeče. Což zrovna nezní moc jako uzdravení, ale spíše jako popírání příznaků nemoci, popírání nemoci, popírání reality právě tak jako to známe z hnutí víry. Všimněte si také, že autor skutečně za tyto křeče a vnitřní neklid obviňuje ďábla, jakože to byl duchovní útok. Je to opět v perfektním souladu s učením hnutí víry, které však oficiálně zatím ještě nevzniklo, protože ho měl zformovat až E.W. Kenyon. Autor také popisuje že nevolal starší sboru, ale přítele, který na něj vložil ruce a pomazal ho olejem (tj. praxe, která není v souladu s biblí, protože olejem mají mazat starší sboru při nemoci, ne přítel. Je to obcházení autority sboru a velmi to připomíná pentekostální praxi.). Dále píše o praxi nárokování, podobně jako známe z hnutí víry (například Kenneth Copeland je tím velmi známý, ale je to tam všeobecná praxe).

"Nemohl jsem tedy získat pomoc od člověka a tento fakt mě zcela zanechal sám na Boha. Důvěřoval jsem v Něj a usiloval jsem, abych se nespoléhal na vlastní chápání. Ale alespoň tímto způsobem jsem Ho nepřiznal veřejně; to znamená, že jsem nevyznával svoji víru v této věci. Během dvou let jsem však byl přiveden k pevnému přesvědčení a přesvědčení ve mně rostlo, že musím učinit veřejné vyznání. V této chvíli byl ďábel připraven. Řekl: "Teď když takovou věc vyznáš, i kdyby to byla pravda, nebudeš mít dostatečně silnou víru; okamžitě onemocníš a přivedeš vyznání do zmaru a sebe do zmatek." Modlil jsem se pouze: "Ó, Pane, ujisti mě o pravdě a vyznám ji; nemám nic společného s následky*, to je Tvá část." No, Ježíš mi dal jistotu a asi před dvěma lety jsem veřejně oznámil svou víru na setkání konaném ve St. George's Hall v Philadelphia. Velmi krátkou dobu před tímto vyznáním mě ďábel napadl těžkými křečovitými bolestmi a vnitřním narušením. Odolal jsem ve víře, a volal jsem svého přítele a bratra v Kristu, G. W. McCalla. Položil na mě ruce, namašťoval mě olejem ve jménu Páně, oba jsme si ihned nárokovali osvobození od hrozícího problému a Pán mě zcela uzdravil." Autor také věří v úplné a tedy dokonalé uzdravení prostřednictvím odpuštění hříchů, které se zpřístupňuje vírou bez pochyb*.

(Poznámka - * popírání reality, podobně jako to vyučoval například Quimby)

Autor se obrátil na Boha jako na svou jedinou naději a pomoc v situaci, kterou popisuje kvůli své nemoci. Text vyjadřuje osobní zkušenost autora, který hovoří o své víře v Boha a své rozhodnutí veřejně vyznat tuto víru. Zdá se, že autor věří v důležitost víry, modlitby a Božího zásahu v uzdravení. Jeho přesvědčení je také spojeno s odporováním pokušení a důvěrou v Boží ochranu. Silný důraz je kladen na duchovní boj, vyznávání víry v zaslíbení, které vydobil Kristus a jejich nárokování.

* * *

"Aby zabránil mému vyznání víry, ďábel* připomenul toto napadení. Argumentoval následujícím způsobem: „Je pravda, že jsi za poslední dva roky a více nebyl nemocen, ale měl jsi lehké záchvaty (atacky? Jako ďáblovo napadení? p.p.) nachlazení atd. Bylo by lépe kdyby sis nedovoloval takové radikální postavení, protože pokud to uděláš, jistě dostaneš silné nachlazení - víš, že máš v zimě vždy jedno nebo dvě, a tak se dostaneš do potíží.*" Řekl jsem: „Ježíš má část na péči, já mám část na věření a vyznání."

(Poznámka: Autor zde vidí nepřítele a duchovní boj, je přesvědčen, že duchovní nepřítel je blízko něj až tak, že s ním může mluvit prostřednictvím myšlenek. Věří, že ty myšlenky jsou od něj, nejsou jeho. p.p.)

Tak byl překročen Rubikon a vyznání mé víry bylo veřejně zveřejněno několika lidem. Tehdy jsem chtěl na toto téma něco napsat, ale z různých důvodů se to nestalo. A nyní, po dvou letech důvěry a vytrvání, začínám zaznamenávat, co Bůh udělal pro mou duši a tělo. Mezitím o tomto tématu mluvilo a psalo několik lidí - o tom, že Ježíš má moc zachránit od tělesné nemoci; ale je to nešťastné, že někteří z nich se dopustili chyby v ignorování všech přirozených zákonů, tvrdíce, že člověk skoro nemusí spát ani jíst, pokud práce Páně na něj tlačí; ale Bůh se zaručeně postará o něho přes jakoukoli fyzickou námahu. Toto chápu jako vážnou chybu. Mojžíš a Eliáš se postili čtyřicet dní a nocí, ale v každém případě jim zvláštní, jasné a nezaměnitelné zjevení Boží ruky a Jeho vůle učinili cestu, která byla před nimi, rovnou. Pokud Pán chce, abych pracoval několik dní bez přirozeného odpočinku, udělá povinnost jasnou nadpřirozenými znameními. Když to udělá, budu pracovat a důvěřovat mu za následky.

S radostí svědčím, že milý Pán mě po dobu těchto dvou let udržoval v tělesném zdraví. Dokonce ani vážné nachlazení, které zima vždy přináší, se neobjevilo. Ďábel se několikrát snažil, abych onemocněl; předběžné příznaky byly cítit a způsob, jak se stát nemocným, byl pro mě doslova pokušením. Ale pokaždé se se mnou postavil Pán Ježíš; jednoduše jsem mu řekl, že mě musí zachránit, a bylo hotovo. Příznaky* se nevyvíjely, ale zmizely. Trochu chrapotu se trápil několik dní, sloužil jako příležitost pro víru, a to bylo všechno.

(Poznámka: Jako čtenáři musíme správně odlišit hodnocení příznaků. Autor se zaměřuje na příznaky, nikoliv na nemoc jako takovou a nezmiňuje, že by vyhledával lékaře, nezmiňuje lékařskou diagnózu. Je pravděpodobné, že podobně jako Quimby nebo stoupenci hnutí víry by lékaře nevyhledal. Toto jednání lze vidět i u esoteriků a samoléčitelů, kteří spoléhají na různé "filosofie" léčení a samoléčení, různé "léčitelské" časopisy jako je Regenerace, Meduňka, apod. a sami si dělají diagnózi. Takové pacienti mají společné to, že nevyhledají lékaře, ale dělají si diagnostiku podle příznaků a jsou přesvědčeni o svých neexistujících chorobách jen na základě somatických příznaků, bez lékařské diagnostiky. Autorův případ může být odlišný, kdy sice lékařskou diagnózu zná, ale snaží se vypořádat s těžkou a tvrdou realitou pomocí víry, že vymizení příznaků znamená vymizení nemoci. Může to být jeden z obranných mechanismů, kdy se pacienti chtějí vyhnout lékaři, aby nezažívali úzkost z reality onemocnění a fyzického handikepu. Vyhnutí se lékaři nebo omezení jeho působení v životě tak zmírňuje úzkost, stres a víra pak pomůže přemáhat účinky stresu. Nicméně i tak jsou známky stresu patrné: například "křeče" a "vnitřní narušení". p.p.)

Tohle je tedy mé vyznání. Věřím, že Ježíš „nese mé hříchy - všechny - na svém těle na kříži“, a věřím, že „vzal mé neduhy a odnesl mé nemoci“. Pokud je nesl za mě, nemusím je nést sám; takže to prostě věřím a volám, z nejhlubšího nitra mé bytosti, Chvála Pánovi! Samozřejmě vím, že vyznávám víru v část zkušenosti, která nemůže být skryta před očima těch kolem mě. Člověk může hřešit a cítit se odsouzený vlastním srdcem, a nikdo o tom nemusí vědět; ale nemůže být vážně nemocný, aniž by se to stalo zřejmým faktem. To vše jsem počítal. To znamená, že jsem to celé svěřil do rukou svého Spasitele a lékaře. Nemám nic společného s budoucností; žiji přítomným dechem pro tělo a přítomnou vírou pro duši. Ale rázně vyznávám svou víru, že Hřích a Nemoc jsou od ďábla*, zatímco Svatost a Zdraví jsou od Boha. Pokud hřeším, je to proto, že ďábel získává převahu v mé duši, a pokud jsem nemocný, je to proto, že získává převahu v mé těle. V obou případech není žádná nutnost. Na následujících stranách budou nalezeny důvody pro víru, která je ve mně. Chvála Pánu!"

(Poznámka: * - víra, že nemoc je od ďábla je typická pro Hnutí víry, narozdíl od tradičního křesťanství, kde Bůh je ten kdo posílá nemoc jako zkoušku, varování, důkaz Boží moci nebo trest za hřích; příklady najdeme v knihách Exodus: 10 egyptských ran - mor na Egypťany, Numeri 12 - trest Miriam, Jób, atd. Quimby byl antinábožensky založený, věřil v to, že nemoc je způsobena lží, manipulací a sugescí. Byl by toho názoru, že přesvědčení o hříchu je podvod a klam, který způsobuje nemoc. V tomto smyslu, autor knihy je přesvědčen o odpuštění hříchů a z toho vyvozuje uzdravení. Ale je to jiná víra než u Quimbyho stoupenců. Nicméně oba směry mají společné individualismus a oddělení se od většinovou společností uznávaného proudu ať už jde o oficiální lékařství nebo oficiální tradiční církve.)

Na základě tohoto úryvku nelze jednoznačně určit konkrétní teologii autora. Nicméně, zdá se, že autor věří v Boží moc udržet ho ve zdraví a osvobodit od tělesné nemoci. Vyjadřuje přesvědčení, že nemoc a hřích pocházejí od ďábla, zatímco svatost a zdraví jsou od Boha. Autor zdůrazňuje důvěru ve víru v Boží péči a zřeknutí se budoucnosti ve prospěch života v přítomnosti.

Pokus o identifikaci víry

Úvodní text

Na základě textu ze str 2. ("Církev omezuje usmíření Ježíše Krista. ...Začal jsem věřit, že můj Božský Mistr vzal na sebe nejen mé hříchy, ale také nesl mé tělesné nemoci a že bych se mohl díky prosté víře osvobodit nejen od toho prvního ale také od toho druhého. ... Odpustil mi mé minulé provinění a vyléčil mou minulou nemoc," tvrdí autor bez předložení důkazů, " – srdeční chorobu. ). 

Je tam také důležitá zmínka o tom jaké zdroje četl než dospěl ke svým přesvědčením o víře, ale zároveň se zásadně distancuje od těchto zdrojů.
"Na toto téma nebylo zveřejněno jediné slovo, protože literatura o léčení vírou se omezovala na první díl Dr. Cullise „Faith Cures“ a „Dorothea Trudel“ kromě takových obecnějších děl, jako od Horace Bushnella „Nature and the Supernatural“ (Přirozeno a nadpřirozeno). Nemohl jsem proto získat žádnou pomoc od člověka a tato skutečnost mě naprosto vrhla na Boha...."

Autor věří, že byl vyléčen z choroby srdeční ale nevíme zda mu byla lékařem diagnostikována, nebo se jednalo pouze o somatické projevy následků války, - nějakou poruchu se zpracováním stresu. Autor se nevěnuje tomu kdo mu diagnostikoval nemoc a jaké lékařské vyšetření podstoupil. Proto se obávám, že by také mohlo jít o případ somatické nemoci.

Autorova víra (LLM)

Na základě uvedeného textu lze identifikovat následující aspekty a rysy autorova přesvědčení a víry:

1. Autor věří, že Ježíš Kristus přijal naše hříchy a zemřel na kříži za naši spásu, jak je uvedeno ve větě "I believe that Jesus 'bare my sins - all of them - in his own body on the tree'".

2. Autor rovněž věří, že Ježíš převzal naše nemoci a trpěl za ně, což mu umožňuje být osvobozen i od tělesné nemoci. Ve větě "I believe that 'he took my infirmities*, and bore my sicknesses**" vyjadřuje svou víru v Boží moc uzdravovat tělesné neduhy. (ἀσθενείας [astheneias] - nedostatek síly, slabost, křehkost, utrpení, neštěstí, také nemoc - ale může to být i nedostatek víry tj. křehkost; νόσους [nosús] - nemoc)
   

3. Autor se odvolává na biblická místa, jako je Matouš 8,17 a Žalm 103,3, která považuje za platná i pro současnost, a důvěřuje, že tato slova mají praktickou aplikaci na uzdravování dnes. Žalm 103 mluví o křehkosti člověka a jeho potřebě Hospodina, ovšem zaslíbení je kontextuálně podmíněno ve verši 18. Jeho milosrdenství a věrnost jsou k těm, kteří dodržují jeho smlouvu.

4. Autor se soustředí na život v přítomnosti a důvěřuje, že Bůh je schopen zachovat ho od hříchu i nemoci. Vyjadřuje to ve větě "I have nothing to do with the future; I live by present breath for the body, and present faith for the soul."

Zhodnocení podle Bible a správnosti autorových postojů a očekávání je složitější, protože vyžaduje podrobnější analýzu biblických textů a teologických názorů. Nicméně, autorův důraz na Ježíšovu oběť za hříchy a víra v Boží moc uzdravovat nemoci najde určité biblické opodstatnění. Existují teologické směry a denominace, které zdůrazňují Boží uzdravování a víru v tělesné uzdravení jako součást Ježíšovy spásné práce. Mezi takové směry mohou patřit některé charismatické a pentekostální hnutí, která v té době vznikala nebo se rozvíjela. Je však důležité mít na paměti, že konkrétní teologická identifikace autora by vyžadovala další důkladné zkoumání jeho přesvědčení a kontextu, ve kterém žil.

Poznámka překladu (p.p.): Ten 4. bod, ohledně budoucnosti - LLM zapomněl zmínit tuto skutečnost jako samostatný 5. bod. Toto je důležitý rys jeho víry, který se týká vnitřních procesů, které se odehrávají v člověku, který silně spoléhá na víru. Z pohledu psychologicko-teologického, autor se zříká negativních myšlenek a pochybností, které jdou proti jeho víře tím, že říká "nemám nic společného s budoucností". Je to víra, že budoucnost vlastně neexistuje. Věří jen v přítomnost a v momentální stav své víry. Tím se zamotal do nekonečného kruhu, kdy musí sám sebe neustále ujišťovat, že má víru, jinak by přišel o své zdraví. Takže skutečně žije v neustálém napětí a strachu z okolních duchovních sil, totiž z působení ďábla, protože věří, že ďábel je blízko a chce mu ukrást dědictví, zaslíbení a jistoty, na které se podle bible spoléhá.

Kdy vznikaly první pentekostální směry (LLM)

V roce 1884 již existovaly někteří předchůdci pentekostálního a charismatického hnutí, ale ještě se plně neformovala jako samostatné teologické směry. Pentekostální hnutí se obecně spojuje s událostmi z počátku 20. století, konkrétně s hnutím mluvení v jazycích, které začalo roce 1906 na Azusa Street v Los Angeles. Toto hnutí se rychle rozšířilo a stalo se základem pentekostalismu.

Před tímto obdobím existovaly však některé dřívější charismatické projevy (manifesty?) a skupiny, které zdůrazňovaly dar Ducha svatého a jeho projevy ve víře a službě. Například v 19. století bylo v rámci některých evangelikálních a náboženských hnutí viditelné oživení charismatických darů Ducha svatého, jako je mluvení v jazycích a uzdravování.

Vzhledem k tomu, že kniha byla vydána v roce 1884, bylo by zajímavé zjistit, zda autor byl ovlivněn některými ranými charismatickými nebo pentekostálními hnutími, která se v té době mohly rozvíjet. Je možné, že autor měl povědomí o některých charismatických prvcích a naukách, které se objevovaly, a ty mohly ovlivnit jeho přesvědčení o uzdravování a víře v Boží moc. Nicméně, bez bližších informací o autorovi a jeho kontextu je obtížné přesně určit, jaké konkrétní teologické směry by mohl sdílet.