Slovo úvodem
"Křesťanství"
je plné obrovského množství různých směrů, ale já jako autor této
stránky a článků na nich umístěných a jako autor Youtube kanálu Agapé,
věřím jen v jedno pravé a původní křesťanské učení, které učil Ježíš a
první apoštolové včetně apoštola Pavla (nevěřím ani v žádné další
apoštoly). Apoštolové Pavel (list Galatským) a Petr (2. list Petrův 2.
kapitola) se vyjádřili k tomu, že je jen jedno učení a od heretiků se
máme oddělovat, tím že budou vyobcováni z církve. Jak se ale vyznat v
tom ohromném množství denominací a církví, abychom nepřijali bludy a
nebyly započítány mezi ty proklaté? Původně jsem byl pentekostální,
neocharismatický křesťan, původně uvěřivší ve Slově života a následně
jsem se dostal do Apoštolské církve. Byl jsem přímo v centru těch
strašných herezí a šílenství, protože to pouštěli dovnitř církve přímo z
Amerických (neo?)-charismatických kruhů. Po odchodu jsem se dostal zase
do jiné odnože AC a pak definitivní odchod a nové nalezení Cesty skrze
jeho Slovo to jediné přesné a pravé v původních jazycích zapsané. A od
té doby sleduju a studuju jak se vyvíjeli různé hereze a sekty nejen u
nás. Snažím se porozumět původu herezí a sekt a vše mě zatím vedlo na
stopu pocházející z USA. Jakkoliv můj začátek je hodně subjektivní,
články se pokusím sestavit, aby byly co nejvíce objektivnější, ale hnutí
víry zde propagovat nechci, nechci zde propagovat ani hnutí svatosti a
pentekostalismus, ovšem chci se podívat na to jak to všechno vlastně
vzniklo. Pro to jsem narazil na jedinečnou stránku, která asi bude plná
herezí, ale na druhou stranu autor se snaží mapovat historické fakta -
písemné záznamy, která jen vyhodnocuje jinak než já. Na stránce se píše:
Služba Pravého Evangelia
"Všechny soubory CHARLESe G. FINNEYa jsou certifikovány jako odpovídající původnímu textu a mohou být spolehlivě použity pro
autentičnost a odborný výzkum. Ministerstvo Pravého evangelia."
Nicméně:
postup při přípravě článku bude následující - nejprve budu kopírovat
nadpisy a připravovat text a pak teprve dodám zdroje. Dnes je pátek a
snad to bude do víkendu hotovo.
Kratší (stručná) verze článku je zde.
Abstract: Byl John Wesley premilenianista?
V tomto článku vycházím z článku Daniele Steela. "WAS WESLEY A PREMILLENNIALIST?"
Článek se zaměřuje na problematiku premilenialismu a představuje některé myšlenky a pohledy některých teologů. Autor zmiňuje, že A. B. Simpson, americký kazatel a zakladatel Křesťanské a misijní aliance (Christian and Missionary Alliance), teologicky podporoval a obhajoval některé doktríny W. E. Kenyona, který je považován za zakladatele hnutí víry.
Článek uvádí, že John Wesley, zakladatel metodismu, se stavěl proti násilí v posledním Božím soudu nad svévolníky. Zatímco Wesley věřil v Boží soud nad světem a oddělení spravedlivých od nespravedlivých, nepodporoval násilné koncepty soudů a zdůrazňoval Boží milosrdenství a přeměnu lidských srdcí skrze víru v Ježíše Krista. Wesleyanisté se obecně soustředí na potřebu osobního obrácení a duchovní obnovy, přičemž mohou existovat různé interpretace mezi jednotlivými Wesleyho stoupenci.
Zdůrazněno je také, že Simpson podporoval Keynona teologicky, a že jejich myšlení mělo pravděpodobně podobné nebo stejné základy jako hnutí víry. Nicméně, není explicitně uvedeno, jaké konkrétní teologické prvky spojují Simpsona s hnutím víry.
Byl John Wesley premilenianista?
Autor Daniel Steel se nejprve snaží odpovědět na otázku, zda byl John Wesley premilenialista (věřící v příchod Krista před tisíciletým královstvím). Daniel Steele uvádí, že Tyerman, kterého autor cituje jako důkaz Wesleyho premilenialismu, není Wesleyovým biografem a že žádný z Wesleyových šesti biografů nezmiňuje jeho premilenialistickou víru. Cituje také určitý dopis, který podle něj nedokazuje, že Wesley věřil v druhý příchod Krista, viditelnou vládu nebo vládu svatých v Jeruzalémě.
"Učení, které Justin vytušil z
proroků a apoštolů a kterého se bezpochyby drželi Otcové 2. a 3.
století, je následující: duše těch, kteří byli mučeni pro svědectví o
Ježíši a pro Slovo Boží a těch, kteří se neklaněli šelmě, ani nepřijali
jeho znamení, budou žít a kralovat s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví
nevzkříšeni, dokud neskončí tisíc let. Říct, že toto (Otcové) věřili, je
totéž jako říci, že věřili Bibli."
Tento
citovaný dopis nijak nezmiňuje druhý příchod Krista, jeho viditelnou
vládu nebo vládu svatých v Jeruzalémě. Podle tohoto překladu se zdá, že
Steele argumentuje, že dopis nepotvrzuje tvrzení o Wesleyho
premilenialismu.
Steele se dále odvolává na Wesleyho poznámky ke Kniha Zjevení, kde Wesley říká, že svatí s Kristem vládnou v nebi, nikoli na zemi. Zmiňuje také Wesleyho kázání o "Velkém soudu", kde umisťuje druhý příchod po tisíciletém království.
Na základě těchto argumentů Steele tvrdí, že Wesley nebyl premilenialista.
Zde je přehled obsahu tabulky "MODERN PREMILLENNIALISM VS. JOHN WESLEY" se srovnáním názorů:
Moderní premilenialismus:
- Druhý příchod Krista před tisíciletím ('86, str. 43).
- Příchod po tisíciletí (poznámky k Zjevení Janova 20,1-11; kázání svazek 1, str. 126-135, 454).
- Kristus přichází podruhé, aby:
- Založil své království - dočasné království ('86, str. 149, 177).
- Obrátil svět ('78, str. S).
- Otevřel nové období milosti a misií ('86, str. 31, 37).
- "Ukradl svůj čekající sbor," ne všechny svaté, ale svou nevěstu, "vyvolenou zvolených," do "vzduchu" ke "sňatku Beránkovu" (S., str. 120, 221).
- Bezmilostní panny "nejsou ztraceny, ale něco ztratí" (S., str. 53).
- Kristus znovu vystaví království Davida a "vstoupí do království" při svém druhém příchodu ('78, str. 490; '86, str. 149).
- Židé budou ve vedení národů a budou panovat jako knížata ('78, str. 236; '86, str. 122; S., str. 12).
- Existují různá soudu, někteří hovoří o třech, jiní o čtyřech ('86, str. 114; S., str. 227).
- Účelem Božím není obrátit svět v tomto období ('78, str. 281; '86, str. 37).
- Svatí budou vzkříšeni pouze při druhém příchodu ('78, str. 84, 102, 308).
- Svatí doslovně jedí a pijí "ambrosijské pokrmy" u Kristova stolu a sedí na trůnech atd. ('78, str. 180, 227, 265).
- Země bude shořet (2. Petrova 3,7-12), ale "po ohni budou stále existovat národy v těle." "Země a Izrael zůstanou" ('86, str. 149).
John Wesley:
- Příchod po tisíciletí (poznámky k Zjevení Janova 20,1-11; Zjevení Janova 20,7; kázání svazek 1, str. 126-135, 454).
- Kristus přichází podruhé, aby:
- Založil své království - bylo založeno při jeho prvním příchodu (o Matouši 16,28; Marku 1,15; 9,1). Dočasné království je "snem" (o Skutcích apoštolských 1,6).
- Soudil svět (o Matouši 25,31-46).
- Otevřel "poslední období milosti" (o 1. Janově 2,18).
- Přijal "věřící všech dob ... ve stejný okamžik, aby byli s Pánem na nebi" (o 1. Tesalonickým 4,15,17).
- Evangelium přemění svět "jen při návratu Krista" ('78, str. 8).
- "Tak bude Evangelium prodírat svět" (o Matouši 19,33).
- Přemíra (o Matouši 13,33) znamená zkažení, odpad (o Matouši 13,33).
- Hloupé panny "nejsou ztraceny, ale něco ztratí" (S., str. 53).
- Království Mesiáše bylo duchovní, ne dočasné. Přišlo s mocí o Letnicích. "Nehledejte ho vzdáleně, je zde, přítomné ve duších věřících" (o Skutcích apoštolských 28,23; Lukáši 17,21; Marku 9,1).
- Poté budou židé vést národy a panovat jako knížata - dočasné království, ve kterém budou mít Židé vládu nad národy, je "snem" (o Skutcích apoštolských 1,6).
- Existuje jediný všeobecný a věčný soud (kázání svazek 1, str. 126-135, 454).
- Soud z Matouše 25,31-46 není totéž jako soud z Zjevení Janova 20,11-15 ('78, str. 252).
- "Věřící nepřijdou před soud" z Zjevení Janova 20,11-15 ('78, str. 308; '86, str. 114).
- Budou prvními, kteří budou souzeni v tomto soudu (kázání svazek 1, str. 131).
- Účel Boží není obrátit svět v tomto období ('78, str. 281; '86, str. 37).
- Budou vzkříšeni všichni lidé (kázání svazek 1, str. 129).
- Osvícení svatých, kteří doslova jedí a pijí "božská jídla" u Kristova stolu a sedí na trůnech, atd., jsou "obraznými termíny" o "duchovních poctách a rozkoších Kristova království milosti a slávy" (o Lukáši 22,30).
- "Nebe a země" - vesmír - pominou; "nemají místo, neexistují, jsou pryč" (o 2. Petrovi 3,7-12; Zjevení Janova 20,11). [Jak se Izrael a národy v těle vyhnou tomuto ohni, neřekli.]
Z uvedené tabulky a porovnání výroků lze vyvodit, že autor se snaží prezentovat Johna Wesleyho jako stoupence postmillennialismu. V prvním sloupci (Moderní premilenianismus) jsou uvedeny tvrzení, která podporují myšlenku druhého příchodu Krista před tisíciletím, založení dočasného království, obrácení světa a další prvky spojené s premilenialismem. Na druhé straně, ve sloupci JOHN WESLEY jsou prezentovány Wesleyho výroky, které podporují postmilennialismus, tj. představu, že Kristovo království je již přítomné na zemi, že evangelium bude prodírat svět a že soudy a vzkříšení se budou týkat všech lidí.
Tato prezentace a srovnání Wesleyho názorů jsou zřejmě zaměřeny na posílení premis postmillennialismu a ukázání, že Wesleyova teologie byla v souladu s tímto eschatologickým směrem.
Třetí část článku se zaměřuje na vztah mezi moderním premilenialismem a některými teologickými názory A. B. Simpsona, zakladatele Křesťanské a misijní aliance. Článek zdůrazňuje, že některé z názorů Simpsona, jako například jeho představy o "nevěstě" a "svatbě ve vzduchu", nejsou v širším kontextu moderního premilenialismu obecně akceptovány a jsou spíše považovány za osobní zvláštnosti, které nemají širší podporu mimo jeho vlastní stoupence.
Simpsonovy názory, jako například jeho představy o "nevěstě" a "svatbě ve vzduchu", jsou zmiňovány jako názory, které nemají širší podporu mimo jeho vlastní stoupence.
Článek dále diskutuje o tvrzení, že premilenialismus byl vírou prvotní církve po dobu tří set let. Autor článku argumentuje, že neexistují žádné důkazy, ani ve svědectvích samotných premilenialistů, které by potvrdily, že tato víra byla skutečně součástí prvotní církve. Namísto toho článek předkládá důkazy o existenci starověkého premilenialismu známého jako chiliasm. Chiliasm se zaměřoval na Kristovo viditelné panování v Jeruzalémě a na tisíciletou vládu na zemi, kde by věřící prožívali radost a blahobyt. Je však zdůrazněno, že moderní premilenialismus se od starověkého chiliasmu odlišuje v mnoha zásadních aspektech.
Článek také upozorňuje, že neexistuje žádný historik z prvních pěti set let, který by naznačoval, že premilenialismus byl vírou prvotní církve. Premilenialismus se v průběhu církevní historie opakovaně objevoval, avšak často způsoboval rozpory a škody. Je zdůrazněno, že současný typ premilenialismu, jak je prezentován v článku, je založen na pochybnostech a generuje pochybnosti ohledně Božího záměru a plánu týkajícího se obrácení světa. Článek kritizuje tuto formu premilenialismu a varuje před jejím potenciálním nebezpečím.
Závěr
- Simpsonovy názory jsou zmíněny jako názory bez širší podpory mimo jeho vlastní stoupence.
- Není dostatečný důkaz, že premilenialismus byl součástí víry prvotní církve. Naopak, existují důkazy o starověkém chiliasmu, který se zaměřoval na Kristovo viditelné panování v Jeruzalémě a tisíciletou vládu na zemi.
- Neexistuje žádný historik z prvních pěti set let, který by potvrdil, že premilenialismus byl vírou prvotní církve.
- Premilenialismus se v průběhu církevní historie opakovaně objevoval a často způsoboval rozpory a škody.
- Současný typ premilenialismu je založen na pochybnostech a generuje pochybnosti ohledně Božího záměru a plánu týkajícího se obrácení světa. Článek tuto formu premilenialismu kritizuje a varuje před jejím potenciálním nebezpečím.
Jako překladatele, redaktor a autor stránky nemám vlastní názor na tento článek. Můj názor se týká pouze osoby A. B. Simpsona a jeho vazby na W. E. Kenyona z hnutí víry. Pokud vás zaujímá objektivní postoj, přečtěte si tento článek: John Wesley: Druhý příchod Ježíše Krista (postmilenianismus)
Dodatek: Čemu věřil Albert Benjamin Simpson?
A. B. Simpson byl považován za baptistického kazatele a v počátcích svého působení se aktivně angažoval v baptistických sborech. Byl ordinován jako baptistický duchovní a sloužil jako pastor v několika baptistických sborech v Kanadě a Spojených státech.
Nicméně, během svého života se Simpson postupně začal odlišovat od tradičního baptistického učení a zaměřoval se na duchovní obnovu, misie a jednotu církve. V roce 1887 založil Alianci baptistů víry (The Christian and Missionary Alliance), což bylo hnutí, které se oddělilo od tradičního baptistického směru.
I když byl A. B. Simpson považován za svého života za baptistu, jeho názory a působení ho postupně přivedly k novému hnutí, které se lišilo od tradičního baptistického směru 19. století. Existuje několik oblastí, ve kterých by mohly být jeho učení považována za odlišná a potenciálně kritizována tradičními baptisty toho času:
Duchovní dar léčení: Simpson věřil v nadpřirozenou moc Božího uzdravování a duchovní dar léčení, který byl dostupný pro dnešní církev. Toto učení bylo v mnoha tradičních baptistických kruzích tehdy neobvyklé a někteří by mohli tento prvek jeho nauky kritizovat jako "příliš charismatický" nebo "nebiblický".
Univerzální vykoupení: Simpson zastával názor, že vykoupení skrze Ježíše Krista má všeobecnou platnost pro všechny lidi, a že Boží spásný plán je určen pro celé lidstvo. Toto učení se lišilo od tradičního baptistického chápání vykoupení jako osobního rozhodnutí a spásy jednotlivce. Takovéto názory lze chápat jako herezi (je to v rozporu s učením bible).
Misijní důraz: Simpson zdůrazňoval význam misií a globálního šíření evangelia. V době, kdy se mnozí baptisté soustředili na místní církevní práci, mohl být tento důraz na misie považován za odchýlení od tradičního baptistického zaměření.
Učení o daru mluvení jazyky: Simpson věřil v současné nadání mluvení jazyky jako projev Ducha svatého. To bylo v rozporu s některými tradičními baptistickými názory, které se klonily k skepticismu vůči nadpřirozeným duchovním darům, včetně mluvení jazyky.
Ekumenismus: Simpson se snažil podporovat jednotu církve a spolupráci mezi různými křesťanskými denominacemi. Tradiční baptisté mohli tuto snahu kritizovat jako kompromis s teologiemi a praxemi, které nebyly v souladu s jejich vlastními baptistickými tradicemi a přesvědčeními.
Liturgické změny: Simpson byl otevřený vůči liturgickým změnám ve službě Boží a využívání liturgických prvků, které nebyly tradiční pro baptistické bohoslužby. Tradiční baptisté by mohli kritizovat tyto změny jako odchýlení od jednoduchého a spontánního způsobu bohoslužby, který byl pro ně typický.
Tradiční baptističtí kritici, by mohly Alberta Benjamina Simpsona kritizovat v těchto ohledech:
Náhled na křest: Tradiční baptisté by mohli kritizovat Simpsonův pohled na křest. Zatímco baptisté věří v křest věřících na vyznání jejich víry, Simpson zastával názor, že křest je způsobem oddělení od světa a věnování se Bohu, ale nezakládá spásu. Tato odlišnost mohla být předmětem kritiky.
Vztah k tradici: Tradiční baptisté jsou známí svou důrazem na biblickou autoritu a oddělení se od tradic církve. Simpsonova služba měla ale za cíl sjednotit různé denominace a zdůrazňoval důležitost spolupráce mezi různými církevními proudy. Tradiční baptisté by mohli kritizovat Simpsona za jeho otevřenost vůči ekumenismu a spojování s církvemi, které se odlišovaly od jejich baptistické tradice.
Způsob chápání duchovního života: Simpson zdůrazňoval duchovní naplnění Duchem svatým a aktivní službu v misii. Mohlo se stát, že tradiční baptisté by ho kritizovali za přílišnou důraz na charismata, jako jsou mluvení jazyky, uzdravování a vedení Ducha svatého, které by se mohly jevit jako nadměrné pro některé baptisty.
Učení o spasení: Simpson věřil v univerzální vykoupení a jeho důraz na Boží lásku a milosrdenství mohl být kritizován tradičními baptisty, kteří zdůrazňují potřebu osobního přijetí Ježíše Krista a víru v jeho smrt a zmrtvýchvstání jako jediný způsob spasení.
Ano, Albert Benjamin Simpson věřil, že uzdravení je součástí Božího plánu spásy a vykoupení. Simpson podporoval učení nazývané "plný evangelium" nebo "evangelium těla", které zahrnovalo nejen duchovní spásu, ale také uzdravení fyzického těla.
Jak Simpson vysvětloval vykoupení všech lidí
Simpson zdůrazňoval biblické verše, jako je Izajáš 53:4-5, který hovoří o Ježíšově ukřižování a přinášení uzdravení: "A přece naše nemoci on nesl a naše bolesti on nesl na se. My jsme si jej mysleli zraženého, raněného od Boha a plně pokořeného. Ale on byl probodnut pro naše přestoupení, polámaný pro naše nepravosti. Trest nám přinesl pokoj a jeho ranami jsme byli uzdraveni."
Simpson učil, že Ježíšova oběť na kříži nejenže zajišťuje odpuštění hříchů a věčný život, ale také fyzické uzdravení a záchranu od nemocí. Byl přesvědčen, že Boží moc a milost jsou dostatečné pro uzdravení těla i duše.
Simpsonova teologie a učení o uzdravení nebyla všeobecně přijímána a byla předmětem kritiky tradičních teologů a tradičních křesťanských proudů.
Mezi kritiky učení Plného evangelia, které Albert Benjamin Simpson učil, patřili následující:
Kritika za přílišný důraz na fyzické uzdravení: Někteří kritici Simpsonova učení ho obviňovali z toho, že příliš zdůrazňuje fyzické uzdravení a klade na něj přílišný důraz. Tradiční kritici zdůrazňují, že hlavním úkolem evangelia není záchrana fyzického těla, ale duše. Hlavní má být kázání zdravého evangelia. Tento důraz na hledání materiálního prospěchu vnáší prvek lidského egoismu do poselství evangelia a odvádí pozornost od omylů nebo herezí, které se na tuto teorii o uzdravování a na "honbu za uzdravením" nabalila.
Kritika za zjednodušování složitosti lidského utrpení: Někteří kritici namítali, že Simpsonovo učení o uzdravení má tendenci zjednodušovat složitost lidského utrpení a bolesti. Kritici tvrdili (tvrdí), že přestože Bůh má moc uzdravit, uzdravení nemusí vždy být Božím záměrem v daném okamžiku pro každého věřícího a že lidé se mohou setkávat s různými formami utrpení, které nejsou automaticky odstraněny, a to i přesto, že mají pevnou víru. Příklad dobrého argumentu je, že Ježíš řekl, že je lepší vejít do Božího království jednoruký nebo jednonohý, než být sveden. To lze vztáhnout i na svody duchovní.
Kritika za přílišnou důvěru ve víru: Někteří kritici vyjadřovali obavy z toho, že Simpsonovo učení staví přílišný důraz na silnou víru jednotlivce jako klíčový prvek pro dosažení uzdravení. To může zatěžovat lidi, kteří se snaží věřit a přesto se nesetkávají s fyzickým uzdravením, což by mohlo vést k pocitu selhání nebo nedostatečnosti. Tito neuzdravení pak musí čelit potížím, proč nebyli uzdraveni, Bůh je nemiluje? Jejich víra není dost dobrá? Jsou příliš velcí hříšníci a Bůh jim neodpustil? Tyto vážné otázky mohou způsobit vyhoření nebo odpadnutí od víry. Pravé a hlavně zdravé evangelium, by nemělo takovou situaci vyvolat, aby se oběť tohoto učení dostala do takového psychického stresu, že se dostane až na kraj svých sil. Toto učení hnutí Svatosti zažívá vrchol ve hnutí víry a charismatických kruzích.
Plné evangelium podle Alberta Benjamina Simpsona mělo tři hlavní pilíře:
Spása: Simpson učil, že spása je zajištěna skrze víru v Ježíše Krista a jeho oběť na kříži. Důraz klade na odpuštění hříchů a duchovní obrození.
Duchovní život: Simpson zdůrazňoval potřebu intenzivního osobního vztahu s Bohem a plného naplnění Duchem Svatým. Učil, že Duch Svatý je přítomen, aby věřícím poskytoval sílu, povzbuzení a nadpřirozené dary.
Fyzické uzdravení: Simpson učil, že Boží vůle je uzdravit nemocné. Věřil, že Ježíšova oběť na kříži zahrnovala také fyzické uzdravení a že Bůh má moc uzdravit každou nemoc. Simpson považoval fyzické uzdravení za součást Božího plánu spásy.
Co se týče Simpsonova vlastního učení, záleží na jeho konkrétních dílech a kázáních. Většinou se zmiňoval o Boží vůli a moci uzdravení, a to v souladu s biblickými verši, které spojují Ježíšovu oběť na kříži s fyzickým uzdravením. Simpson nezdůrazňoval, že by nemoc byla vždy trestem za hřích, ale viděl ji spíše jako součást narušeného stavu lidského světa po pádu.
