Analýza knihy: 1. kapitola - Full salvation for soul and body (Carter, Russell Kelso)

Analýza knihy, první kapitoly, první část

The atonement for sin and sickness; Full salvation for soul and body (Carter, Russell Kelso)

Dobře podíváme se další text a zjistíme čím mohl být ovlivněn autor. Cituji z první kapitoly:

CHAPTER I. F'arjdojn; ok Past Sin.

" Who his own self bare our sins in his own body on the tree, that we, being dead to sins, should live unto righteousness. " 1 Pet. ii. 24. It is hardly necessary to attempt to show that the Atonement was intended to cover commits- ted sin. This little book is written primarily for Christians, and of course there is not a Christian on the face of the earth who does not believe that the death of our Lord provides a full and free pardon for all our past sins, and all our past unrighteousness. Nevertheless it may be well to quote Scripture on this point, that the whole argument may be presented together. " Who was delivered for our offences, and was raised again for our justification." — Eom. iv. 25. "For all have sinned, and come short of the glory of God ; being justified freely by his grace through the redemption that is in Christ Jesus ; whom God hath set forth to be a propitiation through faith in his blood, to declare his righteousness for the remission of sins that are past, through the forbearance of God." — Eom. iii. 23-25. " By him all that believe are justified from all things." — Acts xiii. 39. tl All we like sheep have gone astray ; we have turned every one to his own way ; and the Lord hath laid on him the iniquity of us all." — Isa. liii. 6. " Thou wilt cast all their sins into the depths of the sea." — Micah vii. 19. " I, even I, am he that blotteth out thy transgressions for mine own sake, and will not remember thy sins." — Isa. xliii. 25. " I have blotted out, as a thick cloud, thy transgressions, and as a cloud, thy sins ; return unto me ; for I have redeemed thee." — Isa. xliv. 22. "He made intercession for the transgressors." — Isa. liii. 12. " Bless the Lord, O my soul, and forget not all his benefits : who forgiveth all thine iniquities." — Ps. ciii. 2, 3. " And he shall redeem Israel from all his iniquities." — Ps. cxxx. 8. Of course we could consume hours in simply reading the Scriptures upon this point. Jesus Christ came into the world to save sinners ; and every Christian believes, if he believes at all, that the Atonement covers all his past sins and all his past unrighteousness, up to the present moment. He who does not believe this, directly confesses that he would be lost if he should instantly die. The pardon of past sin is, of necessity, the first boon to the sinner. He feels condemned; his offences are like mill-stones about his neck, and he cries unto God for release from the death sentence, which he can feel hanging over his head. Having obtained pardon, the soul feels justified by faith, and has peace with God, through our Lord Jesus Christ. Christ becomes the Elder Brother, and " Our Father " rises to the lips, and thus, Adoption is realized. Many Christians live for years on the very first round of the ladder. They have received pardon for past offences, and nothing more. They do not feel fully justified up to the present moment ; have very little peace, and do not dare to declare their adoption into the family of the Lord. 

(Překlad: Mnoho křesťanů žije roky na prvním kole žebříčku. Dostali odpuštění za minulé prohřešky a nic víc. Až do současnosti se necítí plně ospravedlněni; mají velmi málo pokoje a neodvažují se prohlásit jejich přijetí do rodiny Páně.)

Are you a Christian ? is answered with evident reluctance by the hesitating, " I hope so." But all such are fully aware of their privilege and duty in the premises. They know that they ought to have peace, to feel sure of their pardon, and to know the family to which they belong well enough to declare their relationship without any misgivings. This full experience and faith constitute justification. 

(Překlad: "Vědí, že by měli mít klid, být si jisti svým odpuštěním a znát rodinu, do které patří, natolik dobře, aby bez jakýchkoli pochybností prohlásili svůj vztah." (tj. k Bohu, pp) " Tato plná zkušenost a víra představují ospravedlnění." - POZNÁMKA: JDE O MYSTIFIKACI. SPASENÍ NESTOJÍ NA POCITECH, ALE NA VÍŘE A DŮVĚŘE V BOHA, NA DŮVĚŘE VE SMLOUVU S BOHEM.)

Just here I call special attention to the fact that justification, in the very nature of the case and of the word, has reference only to the past. Even Dr. Charles Hodge frankly acknowledges the " apparent solecism " in speaking of the pardon or justification of future sins. To most men's minds such language is an actual solecism. My own common sense tells me that I can not be pardoned today for sins that will be committed to-morrow. The Romanist buys an " indulgence " for future sin (česky: shovívavost k budoucímu hříchu, pp); but even the daring presumption of a John Tetzel never ventured to call these licenses by the name of pardon. And I most earnestly maintain that the man who teaches that, at conversion, the soul is justified from all the sins of the past, and from all the sins of the future, is just as much preaching an indulgence for sin, as ever did the famous monk of Reformation times ("Upřímně tvrdím, že člověk, který učí, že při obrácení je duše ospravedlněna ze všech hříchů minulosti a ze všech hříchů budoucnosti, káže shovívavost za hřích stejně jako kdysi slavný mnich z doby reformace" překlad věty; TO ZNAMENÁ, ŽE CARTER SCHVALOVAL TYTO "LICENCE", SCHVALOVAT VÍRU V ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ V BUDOUCNU. TO JE MIMOŘÁDNÝ ÚLET. p.p.). Hear Ezekiel : "But when the righteous turneth away from his righteousness, and committeth iniquity, and doeth according to all the abominations that the wicked man doeth, shall he live ? All this righteousness that he hath done shall not be mentioned : in his trespass that he hath trespassed, and in his sin that he hath sinned, in them shall he die." — Ezek. xviii. 24. " The righteousness of the righteous shall not deliver him in the day of his transgression ; neither shall the righteous be able to live for his righteousness in the day that he sinneth." — Ezek. xxxiii. 12. The Church needs a radical reformation to-day on this point. There are too many indulgences sold. The successors of John Tetzel proclaim today you can r t not live without sin; therefore the Atonement pardons you in advance for the unavoidable transgressions of the morrow. Ezekiel is not read, and a false theology paralyzes the activities of many souls. My brother, realize the truth. Pardon refers to the past. Justification establishes your present standing, not your future actions. Jesus Christ grants no indulgences for sin. But learn that there is a wider and deeper experience than this. Something more is included in the Atonement. Open your eyes ; reach forth your hands ; go boldly on, and you shall obtain.

Výsledek analýzy I.

Z citovaného textu lze vyčíst několik aspektů a rysů přesvědčení autora:

1. Autor věří, že smrt Pána Ježíše Krista poskytuje plné a bezplatné odpuštění za všechny minulé hříchy a nepravosti. Toto odpuštění je považováno za základní dar pro hříšníky a první projev milosti.
2. Autor zdůrazňuje biblické verše, které potvrzují, že Ježíšova oběť na kříži zahrnuje odpuštění minulých hříchů a jejich odstranění.
3. Autor také poukazuje na to, že někteří křesťané zůstávají ve své víře na úrovni odpuštění minulých hříchů a nemají plné pochopení svého ospravedlnění v současnosti. Tito křesťané nejsou plně přesvědčeni o svém přijetí do rodiny Páně a mají jen málo pokoje.
4. Autor uvádí, že "očištění" nebo "ospravedlnění" se vztahuje pouze k minulosti a nemá být zaměňováno s odpouštěním nebo ospravedlněním budoucích hříchů. Věří, že nemůže být uděleno odpuštění za hříchy, které budou spáchány v budoucnosti. POZNÁMKA: ALE VŽDYŤ TEN EZECHIEL SE DÁ CHÁPAT DVĚMA ZPŮSOBY... AUTOR TO SPÍŠ CHÁPE PERFEKCIONISTICKY - ŽE JE TŘEBA DÁT VÍCE DŮRAZU NA POKÁNÍ A TJ. SKUTKY. Protože Ez klade důraz na skutky, ale to je právě to v čem selháváme; důraz na Ezekiele může vést k legalismu. Záleží na přístupu. P.P.
   
5. Autor kritizuje některé názory a praktiky, které považuje za "prodej odpustků". Upozorňuje na nutnost radikální reformace církve na tomto bodě a odmítá myšlenku, že by bylo možné dopředu odpuštění budoucích nevyhnutelných přestupků.

Na základě této pasáže bychom mohli spekulovat, že autor mohl být ovlivněn tehdejšími evangelikálními hnutími, která se zabývala otázkou odpuštění hříchů a ospravedlněním skrze víru v Ježíše Krista. Pentekostální a charismatické hnutí v té době teprve začínala formovat, a proto není jasné, zda byl autor přímo ovlivněn těmito konkrétními směry.

Poznámka #1: Použité odkazy:  ChatGPT vypíše, které odkazy používá autor.

Poznámka #2: Víra v "licenci" na odpuštění:  ChatGPT provede ještě jednu analýzu, kde zjistí zda autor věří v odpuštění budoucích hříchů a tedy jakousi "licenci" na odpuštění všech hříchů i těch budoucích. Odkazuje zřejmě na Luthera. V tomto smyslu by se autorova víra vylučovala s perfekcionistickým smýšlením Hnutí svatosti (19. století) a pentekostálních věřících (20. století).

Výsledek analýzy II.

Z citovaného textu lze pozorovat, že autor této knihy zdůrazňuje, že odpuštění a ospravedlnění mají vztah pouze k minulosti a nemají být zaměňovány s odpouštěním budoucích hříchů. Tímto způsobem autor nepodporuje myšlenku "licence" na odpuštění všech hříchů, včetně těch budoucích.

Autor cituje verše jako Ezekiela 18:24 a 33:12, které zdůrazňují, že spravedlivý člověk nemůže být ospravedlněn za budoucí hříchy. Toto je v souladu s tradicemi reformace, zejména s učením Martina Luthera, který zdůrazňoval, že ospravedlnění je skrze víru a milost, ale nemá vztah k budoucím hříchům.

Takže na základě této pasáže lze říci, že autor nevěří v odpuštění budoucích hříchů a zdůrazňuje, že ospravedlnění má vztah k minulosti a současnosti, ne k budoucím činům. Tato víra by se neshodovala s perfekcionistickým smýšlením Hnutí svatosti (19. století) a pentekostálními věřícími (20. století), kteří často zdůrazňovali "svatost života" a dokonalost v budoucnosti.

Odkazy na bibli

Autor v textu cituje několik biblických veršů. Zde je seznam těchto veršů a jejich názvy v českém překladu (Český ekumenický překlad):

1. 1 Petrův 2:24 - "Který sám nesl naše hříchy ve svém těle na dřevě, abychom my, mrtví hříchům, žili spravedlnosti; z jehož rány jste uzdraveni byli."
2. Římanům 4:25 - "On byl vydán pro naše přestoupení a byl z mrtvých vzkříšen pro naše ospravedlnění."
3. Římanům 3:23-25 - "Všichni sice zhřešili a jsou bez chvály Boží, a jsou ospravedlněni darmi jeho milosti skrze vykoupení, který je v Kristu Ježíši, kterého Bůh dal za smírčí oběť skrze víru v jeho krev a tím projevil svoji spravedlnost."
4. Skutky apoštolů 13:39 - "A všichni, kdo věří, jsou ospravedlněni ze všeho, od čehož jste se nemohli ospravedlnit zákony Mojžíšovy."
5. Izajáš 53:6 - "Všichni jsme zabloudili jako ovce, každý jsme se ubíral svou cestou; ale Hospodin na něj obrátil všech naše nepravosti."
6. Micheáš 7:19 - "On bude smeteno do nejhlubšího moře všechny naše viny."
7. Izajáš 43:25 - "Já, já jsem ten, kdo smazává tvé nepravosti pro svou vlastní vůli a na tvé hříchy si nevzpomínám."
8. Izajáš 44:22 - "Odpuzuje jako mrak tvé nepravosti, jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, vždyť jsem tě vykoupil."

Toto jsou verše, které autor cituje k podpoře svého tvrzení o odpuštění minulých hříchů a ospravedlnění skrze víru v Ježíše Krista.

Úvod ke knize: Víra Russella Kelso Cartera (r. ~1884)

The atonement for sin and sickness; Full salvation for soul and body (Carter, Russell Kelso) - free

Kniha z roku 1884 poskytuje návod jak se uzdravit z nemoci a co vše je třeba udělat proto, aby si věřící zasloužil uzdravení. Autor věří, že pro uzdravení je třeba veřejně vyznávat víru (tj. proklamace). V bibli nic takového nenacházíme. Autor věří, že je třeba mít velkou víru na to, aby člověk byl uzdraven tj. na veřejnou proklamaci víry je třeba mít dost víry... Všimněte si jak hned na počátku autor má potřebu svádět boj s ďáblem. Zdá se tedy, že důraz bude kladen silně na duchovní boj s duchovním zlem. Tak velký důraz vidíme ve hnutí víry, ale v bibli nikoliv. Na začátku je vidět, že autor věří, že je uzdraven. Ale přitom hned na to píše, že před vyznáním dostal křeče. Což zrovna nezní moc jako uzdravení, ale spíše jako popírání příznaků nemoci, popírání nemoci, popírání reality právě tak jako to známe z hnutí víry. Všimněte si také, že autor skutečně za tyto křeče a vnitřní neklid obviňuje ďábla, jakože to byl duchovní útok. Je to opět v perfektním souladu s učením hnutí víry, které však oficiálně zatím ještě nevzniklo, protože ho měl zformovat až E.W. Kenyon. Autor také popisuje že nevolal starší sboru, ale přítele, který na něj vložil ruce a pomazal ho olejem (tj. praxe, která není v souladu s biblí, protože olejem mají mazat starší sboru při nemoci, ne přítel. Je to obcházení autority sboru a velmi to připomíná pentekostální praxi.). Dále píše o praxi nárokování, podobně jako známe z hnutí víry (například Kenneth Copeland je tím velmi známý, ale je to tam všeobecná praxe).

"Nemohl jsem tedy získat pomoc od člověka a tento fakt mě zcela zanechal sám na Boha. Důvěřoval jsem v Něj a usiloval jsem, abych se nespoléhal na vlastní chápání. Ale alespoň tímto způsobem jsem Ho nepřiznal veřejně; to znamená, že jsem nevyznával svoji víru v této věci. Během dvou let jsem však byl přiveden k pevnému přesvědčení a přesvědčení ve mně rostlo, že musím učinit veřejné vyznání. V této chvíli byl ďábel připraven. Řekl: "Teď když takovou věc vyznáš, i kdyby to byla pravda, nebudeš mít dostatečně silnou víru; okamžitě onemocníš a přivedeš vyznání do zmaru a sebe do zmatek." Modlil jsem se pouze: "Ó, Pane, ujisti mě o pravdě a vyznám ji; nemám nic společného s následky*, to je Tvá část." No, Ježíš mi dal jistotu a asi před dvěma lety jsem veřejně oznámil svou víru na setkání konaném ve St. George's Hall v Philadelphia. Velmi krátkou dobu před tímto vyznáním mě ďábel napadl těžkými křečovitými bolestmi a vnitřním narušením. Odolal jsem ve víře, a volal jsem svého přítele a bratra v Kristu, G. W. McCalla. Položil na mě ruce, namašťoval mě olejem ve jménu Páně, oba jsme si ihned nárokovali osvobození od hrozícího problému a Pán mě zcela uzdravil." Autor také věří v úplné a tedy dokonalé uzdravení prostřednictvím odpuštění hříchů, které se zpřístupňuje vírou bez pochyb*.

(Poznámka - * popírání reality, podobně jako to vyučoval například Quimby)

Autor se obrátil na Boha jako na svou jedinou naději a pomoc v situaci, kterou popisuje kvůli své nemoci. Text vyjadřuje osobní zkušenost autora, který hovoří o své víře v Boha a své rozhodnutí veřejně vyznat tuto víru. Zdá se, že autor věří v důležitost víry, modlitby a Božího zásahu v uzdravení. Jeho přesvědčení je také spojeno s odporováním pokušení a důvěrou v Boží ochranu. Silný důraz je kladen na duchovní boj, vyznávání víry v zaslíbení, které vydobil Kristus a jejich nárokování.

* * *

"Aby zabránil mému vyznání víry, ďábel* připomenul toto napadení. Argumentoval následujícím způsobem: „Je pravda, že jsi za poslední dva roky a více nebyl nemocen, ale měl jsi lehké záchvaty (atacky? Jako ďáblovo napadení? p.p.) nachlazení atd. Bylo by lépe kdyby sis nedovoloval takové radikální postavení, protože pokud to uděláš, jistě dostaneš silné nachlazení - víš, že máš v zimě vždy jedno nebo dvě, a tak se dostaneš do potíží.*" Řekl jsem: „Ježíš má část na péči, já mám část na věření a vyznání."

(Poznámka: Autor zde vidí nepřítele a duchovní boj, je přesvědčen, že duchovní nepřítel je blízko něj až tak, že s ním může mluvit prostřednictvím myšlenek. Věří, že ty myšlenky jsou od něj, nejsou jeho. p.p.)

Tak byl překročen Rubikon a vyznání mé víry bylo veřejně zveřejněno několika lidem. Tehdy jsem chtěl na toto téma něco napsat, ale z různých důvodů se to nestalo. A nyní, po dvou letech důvěry a vytrvání, začínám zaznamenávat, co Bůh udělal pro mou duši a tělo. Mezitím o tomto tématu mluvilo a psalo několik lidí - o tom, že Ježíš má moc zachránit od tělesné nemoci; ale je to nešťastné, že někteří z nich se dopustili chyby v ignorování všech přirozených zákonů, tvrdíce, že člověk skoro nemusí spát ani jíst, pokud práce Páně na něj tlačí; ale Bůh se zaručeně postará o něho přes jakoukoli fyzickou námahu. Toto chápu jako vážnou chybu. Mojžíš a Eliáš se postili čtyřicet dní a nocí, ale v každém případě jim zvláštní, jasné a nezaměnitelné zjevení Boží ruky a Jeho vůle učinili cestu, která byla před nimi, rovnou. Pokud Pán chce, abych pracoval několik dní bez přirozeného odpočinku, udělá povinnost jasnou nadpřirozenými znameními. Když to udělá, budu pracovat a důvěřovat mu za následky.

S radostí svědčím, že milý Pán mě po dobu těchto dvou let udržoval v tělesném zdraví. Dokonce ani vážné nachlazení, které zima vždy přináší, se neobjevilo. Ďábel se několikrát snažil, abych onemocněl; předběžné příznaky byly cítit a způsob, jak se stát nemocným, byl pro mě doslova pokušením. Ale pokaždé se se mnou postavil Pán Ježíš; jednoduše jsem mu řekl, že mě musí zachránit, a bylo hotovo. Příznaky* se nevyvíjely, ale zmizely. Trochu chrapotu se trápil několik dní, sloužil jako příležitost pro víru, a to bylo všechno.

(Poznámka: Jako čtenáři musíme správně odlišit hodnocení příznaků. Autor se zaměřuje na příznaky, nikoliv na nemoc jako takovou a nezmiňuje, že by vyhledával lékaře, nezmiňuje lékařskou diagnózu. Je pravděpodobné, že podobně jako Quimby nebo stoupenci hnutí víry by lékaře nevyhledal. Toto jednání lze vidět i u esoteriků a samoléčitelů, kteří spoléhají na různé "filosofie" léčení a samoléčení, různé "léčitelské" časopisy jako je Regenerace, Meduňka, apod. a sami si dělají diagnózi. Takové pacienti mají společné to, že nevyhledají lékaře, ale dělají si diagnostiku podle příznaků a jsou přesvědčeni o svých neexistujících chorobách jen na základě somatických příznaků, bez lékařské diagnostiky. Autorův případ může být odlišný, kdy sice lékařskou diagnózu zná, ale snaží se vypořádat s těžkou a tvrdou realitou pomocí víry, že vymizení příznaků znamená vymizení nemoci. Může to být jeden z obranných mechanismů, kdy se pacienti chtějí vyhnout lékaři, aby nezažívali úzkost z reality onemocnění a fyzického handikepu. Vyhnutí se lékaři nebo omezení jeho působení v životě tak zmírňuje úzkost, stres a víra pak pomůže přemáhat účinky stresu. Nicméně i tak jsou známky stresu patrné: například "křeče" a "vnitřní narušení". p.p.)

Tohle je tedy mé vyznání. Věřím, že Ježíš „nese mé hříchy - všechny - na svém těle na kříži“, a věřím, že „vzal mé neduhy a odnesl mé nemoci“. Pokud je nesl za mě, nemusím je nést sám; takže to prostě věřím a volám, z nejhlubšího nitra mé bytosti, Chvála Pánovi! Samozřejmě vím, že vyznávám víru v část zkušenosti, která nemůže být skryta před očima těch kolem mě. Člověk může hřešit a cítit se odsouzený vlastním srdcem, a nikdo o tom nemusí vědět; ale nemůže být vážně nemocný, aniž by se to stalo zřejmým faktem. To vše jsem počítal. To znamená, že jsem to celé svěřil do rukou svého Spasitele a lékaře. Nemám nic společného s budoucností; žiji přítomným dechem pro tělo a přítomnou vírou pro duši. Ale rázně vyznávám svou víru, že Hřích a Nemoc jsou od ďábla*, zatímco Svatost a Zdraví jsou od Boha. Pokud hřeším, je to proto, že ďábel získává převahu v mé duši, a pokud jsem nemocný, je to proto, že získává převahu v mé těle. V obou případech není žádná nutnost. Na následujících stranách budou nalezeny důvody pro víru, která je ve mně. Chvála Pánu!"

(Poznámka: * - víra, že nemoc je od ďábla je typická pro Hnutí víry, narozdíl od tradičního křesťanství, kde Bůh je ten kdo posílá nemoc jako zkoušku, varování, důkaz Boží moci nebo trest za hřích; příklady najdeme v knihách Exodus: 10 egyptských ran - mor na Egypťany, Numeri 12 - trest Miriam, Jób, atd. Quimby byl antinábožensky založený, věřil v to, že nemoc je způsobena lží, manipulací a sugescí. Byl by toho názoru, že přesvědčení o hříchu je podvod a klam, který způsobuje nemoc. V tomto smyslu, autor knihy je přesvědčen o odpuštění hříchů a z toho vyvozuje uzdravení. Ale je to jiná víra než u Quimbyho stoupenců. Nicméně oba směry mají společné individualismus a oddělení se od většinovou společností uznávaného proudu ať už jde o oficiální lékařství nebo oficiální tradiční církve.)

Na základě tohoto úryvku nelze jednoznačně určit konkrétní teologii autora. Nicméně, zdá se, že autor věří v Boží moc udržet ho ve zdraví a osvobodit od tělesné nemoci. Vyjadřuje přesvědčení, že nemoc a hřích pocházejí od ďábla, zatímco svatost a zdraví jsou od Boha. Autor zdůrazňuje důvěru ve víru v Boží péči a zřeknutí se budoucnosti ve prospěch života v přítomnosti.

Pokus o identifikaci víry

Úvodní text

Na základě textu ze str 2. ("Církev omezuje usmíření Ježíše Krista. ...Začal jsem věřit, že můj Božský Mistr vzal na sebe nejen mé hříchy, ale také nesl mé tělesné nemoci a že bych se mohl díky prosté víře osvobodit nejen od toho prvního ale také od toho druhého. ... Odpustil mi mé minulé provinění a vyléčil mou minulou nemoc," tvrdí autor bez předložení důkazů, " – srdeční chorobu. ). 

Je tam také důležitá zmínka o tom jaké zdroje četl než dospěl ke svým přesvědčením o víře, ale zároveň se zásadně distancuje od těchto zdrojů.
"Na toto téma nebylo zveřejněno jediné slovo, protože literatura o léčení vírou se omezovala na první díl Dr. Cullise „Faith Cures“ a „Dorothea Trudel“ kromě takových obecnějších děl, jako od Horace Bushnella „Nature and the Supernatural“ (Přirozeno a nadpřirozeno). Nemohl jsem proto získat žádnou pomoc od člověka a tato skutečnost mě naprosto vrhla na Boha...."

Autor věří, že byl vyléčen z choroby srdeční ale nevíme zda mu byla lékařem diagnostikována, nebo se jednalo pouze o somatické projevy následků války, - nějakou poruchu se zpracováním stresu. Autor se nevěnuje tomu kdo mu diagnostikoval nemoc a jaké lékařské vyšetření podstoupil. Proto se obávám, že by také mohlo jít o případ somatické nemoci.

Autorova víra (LLM)

Na základě uvedeného textu lze identifikovat následující aspekty a rysy autorova přesvědčení a víry:

1. Autor věří, že Ježíš Kristus přijal naše hříchy a zemřel na kříži za naši spásu, jak je uvedeno ve větě "I believe that Jesus 'bare my sins - all of them - in his own body on the tree'".

2. Autor rovněž věří, že Ježíš převzal naše nemoci a trpěl za ně, což mu umožňuje být osvobozen i od tělesné nemoci. Ve větě "I believe that 'he took my infirmities*, and bore my sicknesses**" vyjadřuje svou víru v Boží moc uzdravovat tělesné neduhy. (ἀσθενείας [astheneias] - nedostatek síly, slabost, křehkost, utrpení, neštěstí, také nemoc - ale může to být i nedostatek víry tj. křehkost; νόσους [nosús] - nemoc)
   

3. Autor se odvolává na biblická místa, jako je Matouš 8,17 a Žalm 103,3, která považuje za platná i pro současnost, a důvěřuje, že tato slova mají praktickou aplikaci na uzdravování dnes. Žalm 103 mluví o křehkosti člověka a jeho potřebě Hospodina, ovšem zaslíbení je kontextuálně podmíněno ve verši 18. Jeho milosrdenství a věrnost jsou k těm, kteří dodržují jeho smlouvu.

4. Autor se soustředí na život v přítomnosti a důvěřuje, že Bůh je schopen zachovat ho od hříchu i nemoci. Vyjadřuje to ve větě "I have nothing to do with the future; I live by present breath for the body, and present faith for the soul."

Zhodnocení podle Bible a správnosti autorových postojů a očekávání je složitější, protože vyžaduje podrobnější analýzu biblických textů a teologických názorů. Nicméně, autorův důraz na Ježíšovu oběť za hříchy a víra v Boží moc uzdravovat nemoci najde určité biblické opodstatnění. Existují teologické směry a denominace, které zdůrazňují Boží uzdravování a víru v tělesné uzdravení jako součást Ježíšovy spásné práce. Mezi takové směry mohou patřit některé charismatické a pentekostální hnutí, která v té době vznikala nebo se rozvíjela. Je však důležité mít na paměti, že konkrétní teologická identifikace autora by vyžadovala další důkladné zkoumání jeho přesvědčení a kontextu, ve kterém žil.

Poznámka překladu (p.p.): Ten 4. bod, ohledně budoucnosti - LLM zapomněl zmínit tuto skutečnost jako samostatný 5. bod. Toto je důležitý rys jeho víry, který se týká vnitřních procesů, které se odehrávají v člověku, který silně spoléhá na víru. Z pohledu psychologicko-teologického, autor se zříká negativních myšlenek a pochybností, které jdou proti jeho víře tím, že říká "nemám nic společného s budoucností". Je to víra, že budoucnost vlastně neexistuje. Věří jen v přítomnost a v momentální stav své víry. Tím se zamotal do nekonečného kruhu, kdy musí sám sebe neustále ujišťovat, že má víru, jinak by přišel o své zdraví. Takže skutečně žije v neustálém napětí a strachu z okolních duchovních sil, totiž z působení ďábla, protože věří, že ďábel je blízko a chce mu ukrást dědictví, zaslíbení a jistoty, na které se podle bible spoléhá.

Kdy vznikaly první pentekostální směry (LLM)

V roce 1884 již existovaly někteří předchůdci pentekostálního a charismatického hnutí, ale ještě se plně neformovala jako samostatné teologické směry. Pentekostální hnutí se obecně spojuje s událostmi z počátku 20. století, konkrétně s hnutím mluvení v jazycích, které začalo roce 1906 na Azusa Street v Los Angeles. Toto hnutí se rychle rozšířilo a stalo se základem pentekostalismu.

Před tímto obdobím existovaly však některé dřívější charismatické projevy (manifesty?) a skupiny, které zdůrazňovaly dar Ducha svatého a jeho projevy ve víře a službě. Například v 19. století bylo v rámci některých evangelikálních a náboženských hnutí viditelné oživení charismatických darů Ducha svatého, jako je mluvení v jazycích a uzdravování.

Vzhledem k tomu, že kniha byla vydána v roce 1884, bylo by zajímavé zjistit, zda autor byl ovlivněn některými ranými charismatickými nebo pentekostálními hnutími, která se v té době mohly rozvíjet. Je možné, že autor měl povědomí o některých charismatických prvcích a naukách, které se objevovaly, a ty mohly ovlivnit jeho přesvědčení o uzdravování a víře v Boží moc. Nicméně, bez bližších informací o autorovi a jeho kontextu je obtížné přesně určit, jaké konkrétní teologické směry by mohl sdílet.

Analýza knihy: The Atonement for sin and sickness

 Vážení čtenáři a návštěvníci blogu,

před časem jsem se pustil do megaprojektu podrobná analýza knihy viz nadpis. Ta kniha je "masakr". Pro mě důkazní materiál v oblasti bádání původ (nejen) letničního učení. Důkaz o původu herezí v pentekostálních kruzích. Šokující je vlastně rok jejího vydání. Na knihu jsem narazil náhodou při pročítání knihy "E.W.Kenyon and His Message of Faith - Joe McIntyre". Přinejmenším zde máme důkaz o pozitivních proklamacích a afirmacích a víře v úplné uzdravení prostřednictvím jeho ran (vykoupení). Což je teologie hnutí víry.

NEVÍM V JAKÉM FORMÁTU TO BUDE. MOŽNÁ TO BUDE JEN VÝTAŽEK. JE TO DLOUHÉ!

Čtení Janova Zjevení

 Tento článek jsou jen poznámky.

Co se v knize Janovo Zjevení píše o andělech ohlašující apokalypsu pomocí trumpet?

Knihy Zjevení, která je poslední knihou Nového zákona Bible, obsahuje mnoho pasáží, ve kterých se hovoří o andělech ohlašujících apokalypsu pomocí trumpet. Toto téma je obsaženo v několika kapitolách této knihy, konkrétně v kapitolách 8 a 9. Zde jsou některé z hlavních bodů:

• Kapitola 8: V této kapitole Jan popisuje, jak sedm andělů dostalo od Boha sedm trubek. Každý anděl v tomto úseku knihy Zjevení fouká do své trubky, což způsobuje různé katastrofické události na Zemi. Trubky jsou znamením Božího hněvu a apokalyptických jevů.

• Kapitola 9: Tato kapitola pokračuje v popisu katastrof, které následují po zaznění trubek. Zde je zmínka o "páté trubce," která je následována vypuštěním hmyzu, který působí bolesti a utrpení lidem, kteří nejsou zpečetěni Bohem.

Celý text Zjevení poskytuje detailní popisy různých apokalyptických vizí a událostí, které mají nastat během posledního soudu. Andělé hrají v těchto událostech důležitou roli, protože jsou ti, kteří ohlašují Boží vůli a provádějí Boží soudy na Zemi.

Popište blíže co se píše v 8. kapitole co oznamují/přináší andělé?

V 8. kapitole knihy Zjevení Bible se popisuje události, které následují po zaznění prvních čtyřech trubek a ohlašují Boží soudy a apokalyptické jevy. Zde jsou konkrétní informace o tom, co se píše v této kapitole:

1. Sedm trubek: V úvodu kapitoly Jan vidí, jak sedm andělů dostává od Boha sedm zlatých trubek. Tyto trubky jsou symbolem Božího soudného zásahu a apokalyptických událostí, které budou následovat.

2. První trubka: Po zaznění první trubky následuje krupobití a oheň, které způsobují zkázu na Zemi, včetně poškození vegetace.

3. Druhá trubka: Po zaznění druhé trubky se popisuje, jak hořící hory a ohnivá moře způsobují zamoření moře a smrt mnoha mořských tvorů.

4. Třetí trubka: Po zaznění třetí trubky padá z nebe velká "hvězda" nazvaná "Černý hořící horící dřevo," která způsobuje kontaminaci vody na Zemi, což má za následek smrt tisíců lidí.

5. Čtvrtá trubka: Po zaznění čtvrté trubky jsou ovlivněny slunce, měsíc a hvězdy, což způsobuje ztenčení světla a tmy na Zemi.

Kapitola 8 knihy Zjevení je plná symbolů a apokalyptických vizí, které popisují božské soudy a katastrofické jevy, které mají postihnout Zemi jako součást posledního soudu. Andělé, kteří foukají do trubek, jsou prostředníky Božího vůle a provádějí tato zjevení a události.

co oznamuje 1. anděl citací z bible ekumenické

První anděl v knize Zjevení Bible oznamuje následující slova:

"Když anděl zatroubil do té trubky, ukázala se krupobití a oheň smíšený s krví; padlo to na zem, a třetina země shořela, třetina stromů shořela a všechna zelen padla."

Toto je citace z Bible, konkrétně z knihy Zjevení, kapitola 8, verše 7. První trubka způsobuje katastrofické jevy na Zemi, včetně krupobití, ohně a smíšené krve, které způsobí zkázu a poškození třetiny Země, včetně vegetace. Tento obraz je jedním z mnoha apokalyptických zjevení, které jsou obsaženy v knize Zjevení a symbolizují Boží soudy a jeho plány pro konec časů.

o jezdcích apokalypsy?

V knize Zjevení Bible se hovoří o čtyřech jezdcích apokalypsy v kapitole 6. Tito jezdci představují různé události a katastrofy, které mají následovat po otevření prvních čtyř pecetí Božího plánu. Každý jezdec je spojen s určitým jevem nebo vývojem, který má zásadní dopady na Zemi a lidskou společnost. Zde jsou čtyři jezdci apokalypsy:

1. Bílý jezdec:

   • Bílý jezdec je prvním z těchto jezdců a je spojen s dobytím a vítězstvím.
   • Drží luk, a když otevře první pečeť, vyjíždí na bílém koni a neslouží k vyvolání hromadné katastrofy, ale symbolizuje dobu začátku.
   • Má korunu a vyjíždí jako vítěz, což může být chápáno jako období míru nebo dobytí.

2. Červený jezdec:

   • Červený jezdec je druhým jezdcem a je spojen s konfliktem, válkou a krvavými událostmi.
   • Drží meč a má moc vyvolat válku na Zemi. Když otevře druhou pečeť, je viděn na ohnivě červeném koni.

3. Černý jezdec:

   • Černý jezdec je třetím jezdcem a představuje hlad, ekonomickou krizi a nedostatek.
   • Drží váhu (nebo vahy) a jezdec slyší hlas stvůrce říkající, že za den práce bude chleba stát denar.
   • Otevření třetí pečetě vyvolává hlad na Zemi.

4. Bledý jezdec:

   • Bledý jezdec je čtvrtým jezdcem a je spojen s smrtí a morovými epidemiemi.
   • Drží kosu a lidé, kteří se nacházejí pod jeho autoritou, umírají na meč, hlad, mor a divoké zvíře.
   • Otevření čtvrté pečetě přináší smrt a zkázu.

Tito jezdci apokalypsy jsou v knize Zjevení symbolem Božího soudného zásahu a přicházejících událostí na Zemi v průběhu apokalypsy. Jejich příchod a působení mají katastrofické a destruktivní důsledky pro lidstvo.

Co se v bibli v knize Zjevení píše o vylití kotlíků?

V knize Zjevení Bible, konkrétně v kapitole 16, se hovoří o vylití sedmi kotlíků Božího hněvu. Tyto kotlíky jsou součástí Božího soudného zásahu v průběhu apokalypsy a symbolizují různé katastrofické a ničivé události, které postihnou Zemi a její obyvatele. Každý z těchto sedmi kotlíků způsobuje specifickou zkázu. Zde jsou některé z událostí spojených s vylitím kotlíků:

1. První kotlík (verše 2-3):

   • První kotlík způsobuje bolestné a zhoubné vředy na tělech těch, kteří přijali znamení šelmy.

2. Druhý kotlík (verše 3-4):

   • Druhý kotlík způsobuje znečištění moře, což má za následek smrt všech živočichů, kteří žijí ve moři.

3. Třetí kotlík (verše 4-7):

   • Třetí kotlík způsobuje znečištění řek a vodních pramenů, čímž se stávají krvavými. Lidi, kteří pila vodu z těchto znečištěných zdrojů, trpí důsledky této zkázy.

4. Čtvrtý kotlík (verše 8-9):

   • Čtvrtý kotlík způsobuje, že slunce svítí s velkou intenzitou a spaluje lidi. Lidé se popáleninami a horečkami trpí bolestí, ale nepřicházejí k pokání.

5. Pátý kotlík (verše 10-11):

   • Pátý kotlík způsobuje temnotu na Zemi, a lidé trpí bolestí a mukami. Odmítají však obrátit se od svých zlých činů.

6. Šestý kotlík (verše 12-16):

   • Šestý kotlík způsobuje, že řeky Eufrat a Tigrid vyschnou, což připravuje cestu pro krále z východu. Také jsou uvolněni démonští duchové, kteří shromažďují krále světa pro velkou bitvu Armageddon.

7. Sedmý kotlík (verše 17-21):

   • Sedmý kotlík způsobuje velký zemětřesení, blesky, hromy a obrovský krupobití. Tato katastrofa přináší velkou zkázu až do závěrečného soudu.

Tato popisy v knize Zjevení mají symbolickou povahu a představují Boží soudné zásahy a katastrofy, které přijdou během apokalypsy a v průběhu posledního soudu.

Citacemi z bible ekumenické popište "Druhý kotlík (verše 3-4)" a Třetí kotlík (verše 4-7)

Samozřejmě, zde jsou citace z Bible ekumenické, které popisují "Druhý kotlík" a "Třetí kotlík" z knihy Zjevení:

Druhý kotlík (verše 3-4):

"2. Anděl vytrubal, a jakmile zazněl druhý zvuk, pustil jsem se do popisu: spatřil jsem koně druhého, jejž táhl sivý kůň, jehož jezdec nesl velký meč a byl mu dán velkým omezením. 4. A vzešel další oheň a padl na zemi; prameny vody a země vyprchly."

Tento úsek popisuje "Druhý kotlík" apokalypsy, který přináší oheň a znečištění moře, což má za následek smrt mnoha mořských tvorů a vážně narušuje ekosystém moře.

Třetí kotlík (verše 4-7):

"4. Anděl třetí vytrubal, a jakmile zazněl třetí zvuk, pustil jsem se do popisu: spatřil jsem koně třetího, jejž táhl černý kůň. Jeho jezdec nesl váhu v ruce. 5. Slyším jakýsi hlas uprostřed čtyř zvířat říkající: 'Za denář koupíš jednu míru pšenice, tři míry ječmene, ale vínu a olivového oleje se nedotýkej.'

6. A když zazněl třetí zvuk, pustil jsem se do popisu: spatřil jsem koně třetího, a to byl černý kůň. Jeho jezdec nesl váhu na závaží.
7. Slyším jakýsi hlas uprostřed čtyř zvířat říkající: 'Za denář koupíš jednu míru pšenice, tři míry ječmene, ale oleje a vína se nedotýkej.'"

Tento úsek popisuje "Třetí kotlík" apokalypsy, který přináší znečištění vody na Zemi. Voda, včetně řek a pramenů, je znečištěna tak, že se stává nezdravou a nepoužitelnou k pití. To má za následek hlad a nedostatek potravin, což má vážné důsledky pro obyvatele Země.

V listu Římanům Pavel vycházel z Tóry. Seznam odkazů.

Jak vyplývá z kontextu, adresáti listu Římanům byli židé - přinejmenším do kapitoly 2.

Kapitola	Rozsah veršů	Tématika	Popis témat	Základ Tóry
1	1-3;17-32	Odsouzení svévolníků &	Stav
2	2-15;17-29	zákonických pokrytců	Soud
3	4;10-21;27-31	Všichni jsou hříšní	Hřích
4	3-4;6-8;25	Spravedlnost z víry	Víra	Gn 12; Žalm 32
5	12-13	Odpovídající Boží čin	Čin
6	1-2;12-20	Svoboda v Kristu	Svoboda
7	1-25	Zákon a hřích	Zákon	Odkaz na Zákon (verš 7-12)
8	1;3-7;36	Život v Duchu	Duch
9	1-33	Boží závazky a volba	Volba	Odkaz na proroky (verš 13-15)
10	1-21	Smlouva s Bohem	Víra	Odkaz na proroky (verš 11-13)
11	1-36	Boží plán pro Izraele	Izrael	Odkaz na proroky (verš 8-10, 26-27)
12	1-21	Život obětovaný Bohu	Obětování	Odkaz na proroky (verš 19-20)
13	1-14	Podřízenost větsím mocnostem	Mocnosti
14	1-23	Láska a svoboda	Svoboda	Odkaz na Žalmy (verš 11)
15	1-33	Služba a jednota	Jednota	Odkaz na Žalmy (verš 9, 21)
16	1-27	Pozdravy a děkování	Pozdravy

Kapitola 1.

Římanům 1:1-3 "Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech,  ohledně jeho Syna - který podle těla povstal z Davidova semene"

Římanům 1:17-18  Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: "Spravedlivý pak bude žít z víry." Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří zadržují pravdu nepravostí.
19-21  Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim to přece zjevil. Jeho neviditelné znaky, totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Protože když poznali Boha, neoslavovali ho jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno.
 

Tyto znaky také byly nalézány ve Svatém Písmu, když knihy popisovaly modloslužbu:

Římanům 1:23-26 "A zaměnili slávu nepomíjejícího Boha za zpodobení obrazu pomíjejícího člověka, ptáků, zvěře a plazů. A proto je Bůh vydal v žádostech jejich srdce nečistotě, aby navzájem zneuctívali svá těla, ty, kteří zaměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal hanebným vášním; neboť i jejich ženy zaměnily přirozené obcování za to, které je proti přirozenosti."

V Písmu Svatém se píše o kultické prostituci.
27-28  A podobně i muži opustili přirozené obcování se ženou a ve své touze se rozpálili k sobě navzájem, takže muži páchají nestydatost s muži a sami na sobě dostávají nutnou odplatu za ten svůj blud. A poněvadž neuznali za dobré mít Boha ve známosti, vydal je Bůh zvrácené mysli, aby dělali to, co se nemá.

(V Písmu se píše o Sodomě a Gomoře a jejich zničení, jakožto odplata za hřích. Je tedy zřejmé, že Bůh který spravedlivě trestá zlo, musel už v té době seznámit lidi se svými Zákony, ale ti se rozhodli jich nedbat)

V následujícím textu, je také narážka na to, že Pavel myslel židy, kteří byli seznámeni s Božími řády:

Římanům 1:29-32  Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, lakotou, zlobou, plní závisti, vraždy, svárlivosti, lsti, zlomyslnosti; donašeči, pomlouvači, nenávidící Boha, zpupní, pyšní, vychloubační, kteří vyhledávají zlé věci, neposlouchají rodiče; nerozumní, nedodržující smlouvy, bezcitní, nesmiřitelní, nemilosrdní, kteří ačkoli znají Boží spravedlivé ustanovení, že ti, kteří provozují takové věci, zasluhují smrt, nejenže je dělají také, ale dokonce to těm, kteří je provozují, schvalují.

Původně jsem se domníval, že Pavel psal o pohanech, ale v konttextu je mnohem více pravděpodobnější že psal o židech, kteří už znali Boží Tóru.

Kapitola 2. - odsouzení svévolníků a pokrytců

Kontext druhé kapitoly tvoří předchozí text o svévolnících, kteří dobrovolně zůstávají ve smilstvu a modlářství. Pavel zde doopravdy nemluví o tom, že nesmíme soudit, ale mluví konkrétně k těmto lidem, které jmenoval v Ř 1:29-32! Zdá se že Pavel útočí také proti vůdcům, kteří tyto nepravosti schvalují. Vidíte že vynáší soud "jménem Boha" nad svévolníky z "božího lidu" a pokryteckými vůdci. Rozhodně to není evangelizační čtení pro nevěřící.

Římanům 2:1-4 Proto nemáš výmluvu, ó každý člověče, který soudíš, neboť v čem soudíš jiného, v tom odsuzuješ sám sebe, poněvadž ty, který soudíš, děláš totéž. Víme přece, že Boží soud proti těm, kteří dělají takové věci, je podle pravdy. Domníváš se tedy, ó člověče, který soudíš ty, kteří provozují takové věci, a přitom děláš totéž, že ty unikneš Božímu soudu? Anebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nevíš, že Boží dobrota tě vede (Tě má vést? pozn. překl.) k pokání?

5-9  Ale ty podle své tvrdosti a nekajícího srdce sám sobě shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On "odplatí každému podle jeho skutků": těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; těm však, kteří jsou svárliví a neposlušní pravdě, ale poslouchají nepravost, odplatí zuřivostí a hněvem, soužením a úzkostí, duši každého člověka, který koná zlo, předně Židu, ale i Řeku.

Římanům 2:10-13 Avšak sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, předně Židu, ale i Řeku. Neboť Bůh nestraní nikomu. Všichni, kteří hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni. (Neboť před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo Zákon plní.)
 

Všimněte si, že Kristus řekl, že přišel Zákon naplnit a nemyslel tím "uskutečnit," ale "aby se podle něho řídil!" Zákon je měrou, kterou Bůh potřeboval doslova naplnit, tedy uskutečnit tím, že pošle někoho kdo to dokáže. Kdo dokáže v Zákonu nezhřešit. Tím byl Kristus.

14-15 Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, dělají z přirozenosti to, co Zákon přikazuje, takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě. Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, což dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.)

Jinými slovy apoštol Pavel znovu opakuje potřebu dodržovat přikázání Tóry a to především nedopouštět se modlářství, ale milovat Boha a milovat lidi. Dále Pavel zdůrazňuje, že mluví o pokryteckých židech, kteří hrubě porušují Tóru:

17-24 Hle, ty si říkáš Žid, spoléháš na Tóru a chlubíš se Bohem. Znáš jeho vůli a rozeznáváš, co je správné, neboť jsi vyučován z Tóry. Jsi přesvědčen, že jsi vůdcem slepých a světlem těch, kteří jsou ve tmě, vychovatelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, někým, kdo má obraz poznání a pravdy v Tóře. Proč tedy ty, který učíš jiného, neučíš sám sebe? Ty, který vyhlašuješ, že se nemá krást, kradeš? Ty, který říkáš: "Necizolož!" cizoložíš? Ty, který se štítíš model, se dopouštíš svatokrádeže? Ty, který se chlubíš Tórou, zneuctíváš Boha přestupováním Tóry? Neboť "Boží jméno je mezi pohany tupeno kvůli vám", jak je napsáno.

Srdce obřezané Duchem k dodržování Tóry: Proto pohané nejsou odsouzeni pokud dodržují Tóru Duchem.

25-29 Obřízka totiž skutečně prospívá, dodržuješ-li Tóru; pokud jsi však přestupníkem Tóry, tvá obřízka se stala neobřízkou. Jestliže tedy neobřezaný člověk zachovává ustanovení Tóry, nebude se jeho neobřízka počítat za obřízku. A nebude ten, který je podle těla neobřezán, ale plní Tóru, soudit tebe, který i s literou a obřízkou Tóru přestupuješ? Židem totiž není ten, kdo je jím zjevně, a obřízka není to, co je zjevné na těle; ale Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou, jehož chvála není od lidí, ale od Boha.

Kapitola 3.

Římanům 3:4  V žádném případě! Ať je však Bůh pravdomluvný a každý člověk lhář, jak je napsáno: "Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, kdyby ses soudil."

Římanům 3:10-12  jak je napsáno: "Není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden."
13  "Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky podváděli." "Pod jejich rty je hadí jed."
14  "Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti."
15-17  "Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve;  zkáza a bída je na jejich cestách a cestu pokoje nepoznali."
18  "Před jejich očima není Boží bázně."
19  Víme pak, že cokoli Tóra říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla zacpána všechna ústa a aby všechen svět byl vinen před Bohem. 

Římanům 3:20-21 Na základě skutků Tóry totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Tóru přichází poznání hříchu. Nyní je však bez Tóry zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Tórou i Proroky, ...

Římanům 3:27  Kde je tedy ta chlouba? ...

POZOR! Pavel zde neodkazuje na Zákon, ale o pýše a pokryteckém soudu viz Římanům 2:1-4.

... Byla vyloučena. ...

POZOR! Pavel zde odkazuje na "farizejské" odsuzování viz Římanům 2:1-4.

... Skrze jaký zákon? Snad skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry. ...

Pavle psal o odsuzování věřících z pohanů židy a říká: Ať je/vás nikdo nesoudí prottože není rozdílu mezi židem a Řekem, všichni zhřešili, jde jen o to kdo se řídí Božím Zákonem.

28 Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.
29-30 Je snad Bůh jenom Židů? Není také pohanů? Ano, je i pohanů, poněvadž je jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru.
31 Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.
 

Kapitola 4. - Spravedlnost z víry

V kapitole 4. Pavel popisuje Abrahamovu víru a tvrdí, že nebyla na základě skutků. Nicméně toto tvrzení je v kontextu Tóry značně kontroverzní a těžko pochopitelné, protože když si připomeneme jak to celé bylo, zjistíme, že Bůh dal Abrahamovi příkaz a Abraham ho splnil! Navíc to vypadá, že důvodem proč se jeho otec Tarach rozhodl jít do země Kenaanské bylo, že to mohl nařídit Hospodin. Abraham pak v této cestě na Boží pokyn nejspíš pokračoval.

Genesis 11:31-32 I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam. Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.

Terach byl vzdáleným příbuzným Šéma, o kterým víme, že byl spravedlivý.

Genesis 12:1-4 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

Zatímco se v textu nic nepíše o Abramově spravedlnosti, píše se, že Abram nejprve uslyšel Boží hlas. Bůh nepřišel jen tak, aby si s ním povídal, jak se snaží moderní křesťané prezentovat vztah s Bohem jako partnerský vztah (či osobní vztah). Bůh přišel jako Pán, který dává rozkazy, jako Despotés, svrchovaný vládce, který přikazuje. Abraham uposlechl a díky tomuto prokazatelnému skutku byl nazván spravedlivým. Kdyby totiž Boha neuposlechl, byl by neposlušný. Znají to přece rodiče: Pokud své dítě napomínáte a ony vás neposlouchají, říká se tomu neposlušnost. Abraham, ale takový nebyl.

Apoštol Pavel však popisuje dva různé druhy spravedlnosti, Abrahamova spravedlnost nebyla dokonalá a držela se jen toho co Abram věděl o Bohu a jeho přikázáních. Snad věděl jen to, že má vyjít z Kaldejského Uru (či z Cháranu). Prokazatelně tedy víme jen o tomto přikázání. Nevíme však proč si Bůh vyvolil Abrama.

První slova, která Bůh k Abramovi promluvil poté co splnil úkol, který dostal:

Genesis 17:1-2 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím."

Z toho tedy vyplívá, že součástí Boží smlouvy s Abrahamem je přikázání řídit se Božími nařízeními a být bezúhonný. Pavel to také vysvětluje, že jsou dvě možnosti: žít podle toho jak sami chceme nebo žít podle toho jak chce Bůh. Abychom už nebyli sami svoji, ale žili pro toho, který nás spasil a kterému sloužíme. Proto mu říkáme Pán. Viz Ř 6:16, 1 Korintským 6:19.

Římanům 4:6  Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: 7-9 "Blaze těm, jimž byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty. Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích."  Vztahuje se tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.

Proti Pavlovům slovům lze namítat: Kdyby Abraham neposlechl Hospodinův příkaz, byla by to vůbec víra? Stal by se snad dědicem spravedlnosti a dědicem Kenaanské země? Jistě že ne! Dá se na to dobře vztáhnout Pavlovo: "Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli. Jestliže totiž slovo oznámené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty, jak potom unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení? To začalo být oznamováno samotným Pánem a nám bylo potvrzeno těmi, kteří ho slýchali" Židům 2:1-3 a dále v Ř 6:16 "Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti?"

Pavel citoval Žalm 32, který je o vyznání a odpuštění hříchů, ovšem David má i jiné významné Žalmy, ve kterých vysvětluje smysl Tóry: "Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinovu Tóru, nad jeho Tórou rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří." Žalm 1. Žalm 32 však je také důležitý, protože ukazuje na spravedlnost z víry bez skutků, tj. nepostradatelnou potřebu milosti a odpuštění. Přesto ale zůstává zachována potřeba skutků, abychom nebyli shledáni neposlušnými, tedy lháři.

Kapitola 5.

Římanům 5:12-13  A proto, jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili - hřích byl totiž na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá.

Proti čemu zhřešil člověk? Snad proti Božímu rozmaru? Zakázal snad Bůh jíst ze Stromu poznání dobrého a zlého, protože Bůh neměl co dělat? Bůh dal přikázání a jeho hlas je Zákonem. Už od počátku byly nastaveny pravidla. Kain zhřešil. Jak věděl, že zabít člověka bylo špatné a jak Bůh věděl, že s Kainem nebylo něco v pořádku, když nepřijal jeho oběť? Byla to snad Boží rozmařilost a libovůle? On řekl:

"Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." Genesis 4:7

Bůh Kaina napomenul, že má činit dobro, protože činil zlo. Jak mohl neznat rozdíl mezi dobrem a zlem? Samozřejmě, že to musel vědět. Jak říkáme existenci tohoto Božího standardu Boží spravedlnosti, snad ne Tóra? Snad ne Právo (mišpat)? Jistě, tak tomu říkáme. Abel měl Boží Zákon napsaný do srdce. Nevíme nic o tom, že by existoval Zákon ve psané formě. Nejspíš ne. A o tomto Zákonu právě mluví Pavel - zákon psaný literou vs Zákon Boží spravedlnosti od přirozenosti vepsaný do srdce.

Kapitola 6.

Římanům 6:1-2 Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli ještě žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?
 

Římanům 6:12-14 Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech. Také nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako ti, kdo ožili z mrtvých a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. 

V tomto textu Pavel říká, že nemáme poslouchat hřích, z toho lze automaticky vyvodit, že máme poslouchat Tóru zapsanou Duchem do srdce, tedy být poslušný Božím přikázáním.

15-17  Co tedy? Máme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti? Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce ten způsob učení, do kterého jste byli uvedeni.

Jinými slovy zde Pavel potvrdil platnost Zákona, tedy Tóry, protože k tomu, aby člověk věděl co je hřích a co je spravedlnost, stále potřebuje Tóru, Žalmy a proroky, které podrobně vyučují o tom co je Boží spravedlnost a co je hřích!

Římanům 6:18 Když jste tedy byli osvobozeni od hříchu, byli jste podrobeni do služby spravedlnosti. ...

Co říká Písmo? Že Tóra je spravedlivá a přináší pro člověka dobro (kdo dodržuje přikázání je nazván spravedlivým člověkem a má se dobře, ne ten kdo Zákon nechce dodržovat).

19-20 Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste vydali své údy za služebníky nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak tedy nyní vydejte své údy za služebníky spravedlnosti k posvěcení. Když jste totiž byli služebníci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti.

Kapitola 7.

Římanům 7:12  Zákon je tedy jistě svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

Římanům 7:12  Tóra je tedy jistě svatá a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

Kapitola 8.

Římanům 8:1 A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha.

Podle Písma: chodit po Boží cestě znamená činit Boží vůli a řídit se jeho přikázáními (Dt 10:12). Je možné chodit buď po Božích cestách nebo po svých cestách. Znamená to brát či nebrat ohled na Boží Zákon. Pavel mluví o zákonu Ducha, neboli Tóře zapsané v srdci. (Jr 31:33 "Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svou Tóru jim dám do nitra, vepíši jim jí do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." - Být jeho lidem tedy znamená, mít Tóru zapsanou do srdce a touhu řídit se Božími přikázáními.)

Pavel tedy ve skutečnosti psal o volbě: volba řídit se Boží Svatou Tórou vs. neřídit se Boží Tórou (tj. nechtít se jí řídit = nemít touhu po zbožnosti). Rozdíl však je v tom, že nejsme odsouzeni pro naše selhání, ačkoliv jsme uznali, že Tóra je Svatá a spravedlivá a je stále měřítkem Boží spravedlnosti.

Římanům 8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
4  a aby tak spravedlnost požadovaná Tórou byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Tady je vtipné, že to zní tak duchovně, ale Pavel tím ve skutečnosti nemyslí nic jiného, než to, že se řídí Tórou! Protože jak víme, on sám nepřestal dodržovat Zákon, ani Šabat. Jak by jinak poznal co je vůle Ducha? No z Tóry! Proto pak jinde říká, že veškeré Písmo je vnhodné k vyučování, a že Písmo bylo vdechnuté Bohem. Je to písmo však nutné posuzovat rozumem, vnímat duchovně a v nepředstírané touze a lásce po Bohu, tedy po jeho Slovu = Tóře.

5-7  Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Boží Tóře.
To co Pavel říká je stručná rekapitulace Tóry. Pavel však vysvětluje, že díky zákonu milosti a díky Duchu, nesměřuje k legalismu, ale ke svatosti: ke svaté a spravedlivé zbožnosti.

Římanům 8:36  Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."

Kapitola 9

Skoro celá kapitola je o Tóře, od 9:25 je řeč o proroctvích Izajáše, Ozeáše, apod.

Římanům 9:30-32 Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry, avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Tóry, ke  spravedlnosti Tóry nedospěl. Proč? Protože ji nehledali z víry, ale jako by byla na základě skutků Tóry. ... 

Je tam citace, která odkazuje na místo, kde se píše o Mesiáši jeho učednících na hoře Sijón, všetně toho, že Bůh jim určit Tóru:

Izajáš 8:13-15  Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a strachujte. Vám bude svatyní, ale oběma domům izraelským kamenem úrazu a skálou, o kterou budou klopýtat, bude osidlem a léčkou obyvatelům Jeruzaléma. Mnozí z nich klopýtnou, padnou a roztříští se, uvíznou v léčce a chytí se.
16-18  "Zavaž svědectví a zapečeť Tóru mezi mými učedníky." Budu očekávat Hospodina, ačkoli skryl tvář před domem Jákobovým, s nadějí budu na něho čekat. Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijónu.

Pavlův citát může taky odkazovat na toto místo v knize proroka Izajáše:

Izajáš 28:16-17 Proto praví toto Panovník Hospodin: "Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. Za měřicí šňůru beru právo, za olovnici spravedlnost. Lživé útočiště smete krupobití a skrýši zaplaví vody.

Tato věta o měřící šňůře a právu odpovídá Tóře, protože Tóra je prakticky synonymum pro spravedlnost a právo. Není však úplně jasné, zda se výrok týká samotného Hospodina nebo Krista. Obě možnosti však jsou v souladu s výkladem Nové smlouvy, že Kristus vyučoval Tóru, podle Tóry poměřoval spravedlnost. Skutky zlé skrývané vynášel na světlo a skutky dobré, k těm vedl své učedníky.

Kapitola 10 - Smlouva s Bohem

Římanům 10:3-5  Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost. Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ."

Leviticus 18:4-5 "Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin."
 

10:6  Spravedlnost z víry však mluví takto: "Neříkej ve svém srdci: `Kdo vystoupí do nebe?´ - to jest přivést Krista dolů -
7  anebo: `Kdo sestoupí do propasti?´ - to jest vyvést Krista z mrtvých."
8  Co tedy říká? "Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci." - to jest to slovo víry, které kážeme:

9  Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10  Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení.
11  Vždyť Písmo říká: "Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben."
12  Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo ho vzývají.
13  Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen."

Jóel 2:11 Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
12-13 Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.
... Jóel 3:3 Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.

Bůh popisuje období velkého soužení, které nastane ještě před tím než ho pudou Hospodinovi vykoupení vzývat ze Sijónu. Poslední věta je důkaz proti premilenianismu, protože to předpokládá, že tito zmínění přežijí období velkých soužení.

Celkově se kniha Joel zaměřuje na Boží varování před nedodržováním Tóry a na pokání.

s

Expressions for salvation in 1st century for hebrew and aramaic.

The expressions for salvation in 1st century for hebrew and aramaic.

Výrazy pro spasení v biblické hebrejštině:

Výraz	Výslovnost v češtině
יָשַׁע [Yasha]	jéša'
מָלַט [Malat]	málat
פָּלַט [Palat]	pálat
הוֹשִׁיעַ [Hoshi'a]	hóší'a
הוצאה [Hotsí'a]	hótcí'a	(vyvedení)

2. Výrazy pro spasení v aramejštině 1. století:

Výraz	Písmo v aramejštině 1. století	Výslovnost v aramejštině 1. století
יְשׁוּעָ (Jeshu'a)	יֵשׁוּעַ	Jéšú'á
תַּרְעִיעָא (Tar'ia)	תַּרְעִיַּא	Tarí'á
יַתְחֵזֵק (Yat'hezeq)	יַתְחְזֵקְ	Jet'chézéq
תַּדְלֵק (Tadleq)	תַּדְלֵקְ	Tadléq
הוֹצָאָה (Hotsa'ah)	תַּדְלֵקְ	Hótcá'á    (vyvedení)

Please note that Aramaic could vary in different times and places, so the pronunciation may depend on the specific dialect and period.