Darbyho Teologie náhrady vs baptistický pohled

Toto je baptistická perspektiva. Tradiční baptisté, kteří se drží náhradní teologie, a John Nelson Darby se svými dispenzačními názory, měli různé pohledy na různé teologické body. Zde jsou některé klíčové oblasti odlišností, které by mohly vést kritiku a obvinění z hereze ze strany tradičních baptistů:

Výklad Bible

Tradiční baptisté obecně výklad Bible chápou jednotněji a zdůrazňují kontinuitu mezi Starým a Novým zákonem. Vidí Boží sliby Izraeli naplněné v Kristu a církvi a považují se za duchovní dědice těchto slibů. Darby naopak zdůrazňoval větší oddělení mezi Božím plánem pro Izrael a církev a prosazoval doslovnější výklad biblického proroctví.

Příklad pro tradiční baptisty: Tradiční baptisté interpretují biblické proroctví o příchodu Mesiáše a jeho úloze v souladu s Novým zákonem. Například, když se mluví o Izajášově proroctví o Mesiáši jako "Panovníku míru" (Izajáš 9:6), tradiční baptisté to chápou jako odkaz na Ježíše Krista a jeho poslání přinést duchovní záchranu. Vidí to jako pokračování Božího plánu, kde se Izraeli stalo skrze Krista a církev je dědicem Božích slibů.

Izajáš 9:4-6 "Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: »Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.« Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní."
 

Příklad pro Darbyho: Obnovení izraelského království Darby chápe jako doslovné politické obnovení Izraele na zemi v budoucnosti. Podle Darbyho je církev oddělena od těchto biblických proroctví a má svou vlastní duchovní identitu a úlohu.

Role Izraele

Tradiční baptisté vidí církev jako duchovní pokračování Izraele a považují se za součást smluvního společenství. Vidí Boží požehnání a sliby aplikované na věřící, jak Židy, tak pohany, uvnitř církve. Naopak Darbyho dispenzační teologie rozlišuje mezi Izraelem a církví a zdůrazňuje budoucí obnovení a naplnění Božích slibů specificky pro národní Izrael.

Příklad pro tradiční baptisty: Tradiční baptisté se považují za dědice Božích slibů, které byly dány Izraeli. Rozumí Božímu slibu Abrahámovi, že jeho potomstvo bude požehnáním pro všechny národy (Genesis 22:18) tak, že toto požehnání se rozšířilo na všechny věřící, bez ohledu na jejich původ (židovský, pohanský).

Genesis 22:18 "A ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu"

Příklad pro Darbyho: Dispenzační teologie rozlišuje mezi Izraelem a církví. Darby tvrdí, že Boží sliby a plány jsou specificky zaměřeny na národ Izrael. Podle Darbyho má Izrael svou vlastní budoucnost a je předmětem Božích slibů a obnovení.

Vytržení a Tribulace

Tradiční baptisté mohou mít různé názory na časování vytržení (před útrapami, uprostřed útrap, po útrapách), ale obecně nezdůrazňují přísné oddělení mezi církví a Izraelem během posledních časů. Darby však popularizoval koncept předtribulačního vytržení, naznačující, že církev bude odebrána ze světa před obdobím intenzivních útrap, během kterého se Bůh primárně zaměří na naplnění svých slibů Izraeli.

Příklad pro tradiční baptisty: O vytržení církve tradiční baptisté hovoří s důrazem na spásu všech věřících bez ohledu na jejich původ a vidí to jako součást Božího plánu pro církev jako celek.

Příklad pro Darbyho: 

John Nelson Darby se opíral o několik biblických pasáží, které použil jako oporu pro svou nauku o předtribulačním vytržení církve. Mezi tyto pasáže patří například:

1. Tesalonickým 4:16-17 "Vždyť až zazní zvolání, hlas archanděla a Boží polnice, sestoupí sám Pán z nebe a mrtví v Kristu vstanou jako první. Potom my, kdo zůstaneme živí, budeme spolu s nimi v oblacích uchváceni do vzduchu vstříc Pánu; a tak budeme navždycky s Pánem."
Darby interpretuje tyto verše tak, že popisují událost vytržení církve. Podle něj se Ježíš vrátí a věřící, živí i mrtví, budou vzati do nebe, aby byli s ním navždy. Darby viděl tuto událost jako oddělení církve od útrap a soudů, které budou na zemi. Nicméně v těchto verších není zmíněno kdy k tomuto vytržení dojde.

Důkazy a podrobnosti, které Darby používal k podpoře svého výkladu, lze nalézt v jeho rozsáhlých spisech a výkladech biblických textů. Patří sem například jeho výklad Danielova proroctví, Knihy Zjevení a dalších pasáží, které se týkají posledních dnů a eschatologie.

Ve svých teologických výkladech se Darby opíral o různé biblické verše a prorocká zjevení, nicméně většina těchto veršů jsou nejasné obrazy a symboly, jejichž přesný výklad nikdo nezná. V bibli neexistuje žádný konkrétní biblický verš, který by přesně stanovil časování vytržení.

1. Korintským 15:51-52 "Hle, říkám vám tajemství: ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni - naráz, v okamžiku, za zvuku poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni jako nesmrtelní a my budeme proměněni. Toto pomíjivé totiž musí obléci nepomíjivost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost."

Darby uvěřil, že tato pasáž se také vztahuje k vytržení církve. Podle něj se vytržení stane náhle a v jednom okamžiku, když Boží lid bude proměněn a přeměněný vnesen do nebeské slávy. Nicméně ani zde není zmíněna souvislost mezi Velký utrpením a velkým odpadnutím a konkrétním čase.

Zjevení Janovo 3:10 "Protože jsi zachoval slovo mé trpělivosti, i já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni ti, kdo bydlí na zemi."
Darby tuto pasáž vysvětloval jako Boží zaslíbení, že církev bude ušetřena z "hodiny zkoušky", která přijde na celý svět. Tuto hodinu zkoušky chápal jako období Tribulace, ve kterém bude Bůh působit především s Izraelem. Nicméně Darby ignoroval kontext, protože tento dopis je adresován církvi v Sardách. Není zde explicitně řečeno, že všechny církve na zemi se vyhnout utrpění.

Darby argumentoval, že vytržení církve před Tribulací je Božím plánem, který vyplývá z jeho lásky a milosti. Podle Darbyho to umožní, aby se Bůh soustředil na své obnovování a naplnění slibů pro národní Izrael, které jsou podle něj oddělené od Božího plánu pro církev.

K Darbymu výkladu mě napadl ještě jeden protiargument, že Ježíš povolal křesťany, aby byli světlem a solí potřebným a utěšovali slabé. Dá se předpokládat, že dobrý baptistický argument by byl, že křesťané by měli naplňovat svůj sociální úkol a pomáhat slabým, nebo pečovat o nemocné, ošetřovat zraněné. Z tohoto hlediska tedy vytržení církve před velkým utrpěním nedává smysl, protože to nahrává tvrzení, že Bůh není schopen ochránit své vyvolené před velkým utrpením, případně jim pomáhat a ulehčovat jejich břímě a také, že křesťané se nemusí starat o trpící a pomáhat jim; tedy těm, kdo budou trpět v rámci velkého soužení. V řadách pentekostálních křesťanů, tedy konkrétně ve hnutí víry je premilenianismus oblíbený, ale nedává smysl, jak by lidé s tak velkou vírou, kteří mohou poručit nebi a zemi, mrakům, větru i dešti, odvrátit nemoci a křísit mrtvé, nedokázali zabránit, aby je stihla tato pohroma; to může vyvolávat dojem, že se bojí tohoto hrozného dne. Darbymu argumentu, že Bůh miluje svou církev tak moc, že nechce aby zahynula, tak ji vytrhne před dnem velkého soužení, lze oponovat stejnou logikou, že Bůh přece miluje všechny lidi, nejen svou církev, proč by tedy jeho církev nemohla pečovat o nemocné a poražené v čase velkého  soužení, když to právě lidé budou nejvíce potřebovat? S ohledem na to, že premilenianismus je velmi oblíbený v hnutích vyznávajících teologii prosperity by se dalo soudit, že lidé zpohodlnělí konzumním životem a oslepeni touhou po bohatství, mají problém tuto logiku vidět.

Přístup k eschatologii

Zatímco tradiční baptisté mohou mít různé eschatologické názory (amilenialismus, historický premilenialismus atd.), často zdůrazňují duchovní povahu Božího království a soustředí se na současnou vládu Krista v srdcích věřících. Darbyho dispenzační učení kladlo větší důraz na budoucí doslovné a pozemské Boží království s odlišnou rolí pro Izrael.

Příklad pro tradiční baptisty:

Tradiční baptisté vidí Krista jako panujícího Krále a dávají důraz na duchovní změnu a obnovu, kterou Kristus působí ve svých následovnících.

Příklad pro Darbyho:

Darby se zaměřoval na budoucí období, kdy se Bůh bude zaměřovat na Izrael a naplnění jeho specifických slibů pro tento národ.

 

Proč prostý výklad bible nestačí k pochopení a jak vznikl premilenialismus

Na facebooku se objevilo tvrzení, že prostí věřící v oblasti Kazachstánu, kteří měli jen bibli a neměli žádné teologie, protože údajně neměli styk se západními misionáři, brali za přirozené, že věřili ve vytržení před velkým soužením a vytržením. Na to vznikl tento komentář.

Ti lidé sice měli bibli, ale nevíme jak kvalitní překlad. Stává se, že některé heretické skupiny nemají vůbec bibli, a nekvalitní překlad, který není bibli reprezentují jako bibli. Například Passion Bible translation. Za druhé neznalost židovské kultury a historie, hebrejštiny a řečtiny brání lidem správnému porozumění, protože západní moderní člověk nesprávně interpretuje Písmo. Židé uvažovali zcela jinak než my, a Bůh se vyjadřoval tak, aby tomu rozuměli oni, ne my jako nežidé. Dělí nás přinejmenším 2000 let od správného porozumění. Dále existovali různí křesťanští misionáři mezi kterými byli i zastánci heretických směrů, kteří pronikli na území Kazachstánu. Vznik premilenialismu se datuje do 19. století a hodně se za to zasloužil Darby, který byl zakladatelem učení o dizpenzacionalismu, jehož tradiční církve odmítají jako učení heretické a nepodložené. S rozvojem tohoto učení bylo ve své době spojeno mnoho předpovědí o příchodu Krista v různých kultech a sektách jako například byl kult Zion City Johna Alexandera Dowieho, Shiloh Franka Sandforda a nakonec tam byli také adventisté sedmého dne ale i mnohé jiné skupiny charismatické a prorocké. Ty proroctví se nenaplnily a teorie a proroctví které měly se tak ukázaly jako falešné proroctví a falešné učení. Nakonec sám Darby byl znám jako heretik, byl to vůdce Plymouthských bratrů, kteří vyznávali antinomianismus, který zpochybňuje to, že je třeba dodržovat Boží nařízení, protože věří že pro milost Boží a odpuštění hříchů už nemusíme dále nic dělat, protože Zákon nás nemůže odsoudit. Toto je heretické učení. Jakkoliv nám bylo v Kristu odpuštěno, neznamená to, že se můžeme zastavit a neposlouchat Boha. Je to velmi nebezpečné učení. 

Krátká kritika dispenzacionalismu

Dispensacionalisté se často soustředí na prostý výklad biblického textu, což znamená brát slova a události doslovně a aplikovat je na současný kontext. Tento důraz na doslovný výklad může vést k tomu, že přehlížejí nebo minimalizují původní biblický kontext a historickou situaci, ve které byla daná pasáž napsána.

Tím, že dispensacionalisté upřednostňují západní pohled, mohou interpretovat biblické proroctví a události z perspektivy moderního západního světa. To může vést k chybějícímu porozumění kulturnímu a historickému pozadí, ve kterém byla Bible napsána.

Při interpretaci Bible je důležité brát v úvahu, že texty byly psány v konkrétních historických a kulturních kontextech, které mají vliv na jejich význam a interpretaci. Bez pochopení původního kontextu může výklad dispensacionalistů ztrácet na přesnosti a úplnosti.

Další evangelikální výklady biblických textů obvykle zahrnují důkladné studium původního kontextu, jazyka a historie, aby se dosáhlo hlubšího porozumění Božímu slovu. Tento přístup umožňuje zohlednit původní záměr a význam biblických autorů a pomáhá překonat omezení současného západního pohledu.

Přestože dispensacionalisté se snaží hájit svou definici literalismu (tj. doslovného výkladu) tím, že tvrdí, že se vejde do "přijatých zákonů jazyka" (Ryrie), po Ludwigovi Wittgensteinovi a dalších, kritici argumentují, že takový přístup je příliš zjednodušující a nebere v úvahu složitost a bohatství biblického textu. Pochopení biblického poselství vyžaduje hlubší zkoumání a porozumění původnímu kontextu, literárním žánrům, figurativním výrazům a dalším literárním prostředkům, které se v Bibli vyskytují.

Dispensacionalistický důraz na prostý výklad může způsobit, že se vynechávají nuance a hlubší vrstvy významu, které jsou obsaženy v textu. Nerespektování původního biblického kontextu může vést k jednostrannému a zkreslenému pochopení Božího slova.

 Dispensacionalismus, navzdory tvrzení, že "pravá duchovnost je cílem křesťanského života" (Charles Ryrie), ve skutečnosti podporuje nepravost života tím, že učí, že křesťané mohou jednoduše prohlásit Krista za Spasitele a poté žít jakýmkoli způsobem, jaký si přejí. Toto učení odporuje Bibli, která nás vyzývá k upřímnému vyznání a životu v poslušnosti Bohu. Dispensacionalismus také odmítá Boží zákon jako Boží normu spravedlnosti a přehlíží jeho význam pro všechny lidi, nejen pro Židy v jiné době. Navíc nedělá rozdíl mezi duchovními a tělesnými křesťany, jak tvrdí dispensacionalisté. Bible jasně ukazuje, že křesťané jsou Božím Duchem obydleni a mají jednotu v Duchu. "Boží láska může bezpodmínečně přijmout hříšné lidi bez jakýchkoli vázajících požadavků" (Zane Hodges), i když evangelium učí, že Ježíš  "říkal těm Židům, kteří mu uvěřili: 'Pokud setrváte ve slově mém, jste opravdoví učedníci moji'" (Jan 8,31) a prohlásil "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a jdou za mnou" (Jan 10,27)."

Poznámka k Darbymu a Plymurským bratrům. Byli to antinomianisté?

Je důležité rozlišovat mezi všeobecným významem termínu "antinomianismus" a konkrétním historickým kontextem. Antinomianismus obecně označuje nauku, která zpochybňuje nebo odmítá význam zákona nebo morálních příkazů. V rámci náboženského hnutí Plymouthských bratří existují různé interpretace a názory na to, zda byli označováni jako antinomianisté.

Plymouthští bratři byli součástí britského evangelikálního hnutí 19. století, které mělo své kořeny v učení Johna Nelsona Darbyho. Darby byl jedním z předních představitelů dispensacionalismu, teologického systému, který dával důraz na rozlišování různých období Božího jednání s lidstvem, tzv. dispensací.

Darbyho učení a jeho důraz na rozdíl mezi zákonem a milostí, mezi starým a novým zákonem, vyvolalo kontroverze a různé interpretace. Někteří kritici tvrdili, že darbystické učení může vést k antinomianismu, tedy k přehlížení nebo odmítání morálních zákonů.

Plymouthští bratři sami sebe neoznačovali jako antinomianisty a tvrdili, že jejich učení o rozdílu mezi zákonem a milostí nevede k odmítání morálních příkazů. Nicméně, ve společnosti a mezi kritiky byli někteří členové hnutí označováni za antinomianisty.

Je důležité brát v úvahu, že historické kontexty a interpretace se mohou lišit. Existuje mnoho názorů na to, jaké konkrétní názory a postoje měli jednotliví představitelé Plymouthských bratří.

Několik zajimavých bodů o dispenzacionismu:

1. Dispensacionalismus je relativně novým vynálezem v dějinách církve, který se objevil kolem roku 1830 a byl neznámý většině křesťanských učenců během prvních osmnácti set let křesťanské éry.

2. Premillennialismus není jediným historickým názorem církve, jak tvrdí dispensacionalisté. Existovaly různé eschatologické názory od druhého století.

3. Starověcí premillennialisté měli postoje zcela odlišné od základních principů dispensacionalismu, jako je rozdíl mezi církví a Izraelem a konec judaismu.

4. Dispensacionalismus se odlišuje od historického premillennialismu tím, že prosazuje židovské tisíciletí, nikoliv křesťanské.

5. Současní židé nejsou všichni věrní Starému zákonu a judaismu, jak tvrdí dispensacionalisté. Nový zákon ukazuje, že "ortodoxní judaismus" neexistuje.

6. Dispensacionalismus odděluje Boží plány pro Izrael a církev, což vytváří dvojí způsob spásy. Tato teorie se opírá o nepodložené výklady biblických textů.

7. Dispensacionalismus znevážuje duchovní dimenzi Božího království a upřednostňuje pozemské a materiální aspekty.

8. Teorie sedmi dispensacíí, kterou dispensacionalisté učí, není biblicky podložena a je založena na spekulacích.

9. Dispensacionalismus klade důraz na prozatímní dohody a politické události v souvislosti s Izraelem, což narušuje důležitost duchovního poselství evangelia.

10. Dispensacionalismus přisuzuje Izraeli až nadměrný význam ve srovnání s jinými národy a věřícími.

11. Dispensacionalismus zavádí nová pravidla a interpretace biblických proroctví, která jsou v rozporu s historickým výkladem církve.

12. Dispensacionalisté často vytvářejí scénáře ohledně příchodu antikrista a konce světa, které nemají pevné biblické opodstatnění.

13. Dispensacionalismus vytváří rozdělení mezi křesťany a židy, což narušuje duchovní jednotu a Boží plán spásy pro všechny lidi.

31. Přestože dispensacionalisté silně trvají na "jednoduchém výkladu" Písma (Charles Ryrie) a jeho závislosti na Danielových Sedmdesáti týdnech, které jsou "velmi důležité pro pretribulační učení" (John Walvoord), musí do jinak chronologického postupu jednoho období "Sedmdesáti týdnů" (Dan 9:24) vložit mezeru, aby jejich systém fungoval; a tato mezera je již čtyřikrát delší než celé období Sedmdesáti týdnů (490 let).

32. Přestože dispensacionalisté trvají na nedotknutelné integritě Písma a na komplikované formě literalismu (doslovného výkladu písma) a oddělených a rozdílných dispensacích, dochází k dialektickému napětí mezi "poslední polnicí" v 1. Korintským 15:51-53, která je považována za signál pro Vytržení církve na konci doby církve, a polnicí v Matouši 24:31, která shromažďuje vyvolené Židy z Tribulace při druhém příchodu (Walvoord). Dispensacionalisté, kteří se údajně hlásí ke "literalistům", tvrdí, že tato druhá polnice přichází sedm let po "poslední" polnici.

33. Přestože dispensacionalisté usilují o podporu historicko-gramatické metody výkladu, jejich zvyk označovat ji za "jednoduchý výklad" (Charles Ryrie) vedou běžného čtenáře k tomu, aby se díval na starověké biblické texty ne v kontextu jejich původního prostředí, ale v kontextu jejich současného západního prostředí a toho, co se jim naučili od ostatních - protože je tak "jednoduchý".

34. Přestože dispensacionalisté jsou přesvědčeni, že mají silný biblický hermeneutický přístup v "jednoduchém výkladu" (Charles Ryrie), jejich takzvaný literalismus je nesourodě používán a jejich více vědecké spisy vedou prosté dispensacionalisty a populistické zastánce k jednoduchému zamítnutí jiných evangelikálních výkladů Písma s naivním voláním po "literalismu"!

31. Dispensacionalisté se potýkají s napětím mezi únoskou (Rapture) a shromažďováním vyvolených Židů kvůli jejich literalistickému přístupu.

32. Důraz dispensacionalistů na prostý výklad často vede k současnému západnímu pohledu, místo aby brali v úvahu původní biblický kontext.

33. Dispensacionalisté selektivně uplatňují literalismus a zjednodušeně zamítají jiné evangelikální výklady.

34. Tvrzení, že dispensacionalismus souhlasí s přijatými zákony jazyka, je mezi filosofy předmětem sporu.

35. Dispensacionalisté vykládají proroctví doslovně, ale používají historicko-gramatický výklad i další interpretace.

61. Navzdory učení dispensacionalistů, že "Ježíš přijde v tajnosti do vzduchu, aby unesl svůj církev" (Tim LaHaye), jejich hlavní důkazní text pro toto "tajné" příchod, 1. Sol 4,16, udává událost jako veřejně ověřitelnou, když prohlašuje, že přijde "s pokřikem, hlasem archanděla a polnicí Boží".

62. Na rozdíl od doktríny dispensacionalismu o dvou zmrtvýchvstáních, přičemž první je vzkříšení věřících při Zmizení a druhé vzkříšení nevěřících na konci tisíciletí 1007 let po Zmizení, Bible představuje vzkříšení věřících jako se odehrávající "v poslední den" (Jan 6,39-40,44,54; 11,24), nikoli staletí před posledním dnem.

63. Na rozdíl od doktríny dispensacionalismu o dvou zmrtvýchvstáních, přičemž první je vzkříšení věřících při Zmizení a druhé vzkříšení nevěřících na konci tisíciletí 1007 let po Zmizení, Bible hovoří o vzkříšení nevěřících jako o události před vzkříšením věřících (i když jako součást stejného komplexu událostí), když andělé "nejdříve seberou plevel a svážou ho do svazků, aby je spálili" na konci věku (Mat 13,30b).

64. Navzdory závazku dispensacionalismu k tajnému Zmizení církve, při kterém jsou křesťané odstraněni ze světa a zůstávají v něm pouze nekřesťané, Ježíš učí, že pšenice a plevel mají zůstat ve světě až do konce (Mat 13) a dokonce se modlí, aby Otec nevzal svůj lid ze světa (Jan 17,15).

65. Navzdory důrazu dispensacionalistů na "jednoznačnou interpretaci" Písma (Charles Ryrie) a Velkého soužení v Matouši 24, připouštějí, že když Kristus ukazoval na kameny chrámu prvního století, když prohlásil, že "na kamenu na kameni nezůstane" (Mat 23,37-24,2), nesoudržně přiznávají, že když učedníci ptali, "když učedníci ptali, 'Kdy se to stane?' (Mat 24,3), Matouš ve své zprávě zaznamenal Kristovu odpověď takovým způsobem, že představuje události, které jsou zcela nesouvisející s tímto dějem a které se odehrávají tisíce let po něm" (Bible Knowledge Commentary). Tato nesrovnalost umožňuje, aby "tato generace" nějakým způsobem směřovala tisíce let do budoucnosti "namísto odkazování na dobu, ve které Kristus žil" (Walvoord).

Zdroj této sekce: https://www.sermonindex.net/modules/newbb/viewtopic.php?topic_id=55615&forum=35 (Jedná se jen o výpis z několika bodů.