Proč prostý výklad bible nestačí k pochopení a jak vznikl premilenialismus

Na facebooku se objevilo tvrzení, že prostí věřící v oblasti Kazachstánu, kteří měli jen bibli a neměli žádné teologie, protože údajně neměli styk se západními misionáři, brali za přirozené, že věřili ve vytržení před velkým soužením a vytržením. Na to vznikl tento komentář.

Ti lidé sice měli bibli, ale nevíme jak kvalitní překlad. Stává se, že některé heretické skupiny nemají vůbec bibli, a nekvalitní překlad, který není bibli reprezentují jako bibli. Například Passion Bible translation. Za druhé neznalost židovské kultury a historie, hebrejštiny a řečtiny brání lidem správnému porozumění, protože západní moderní člověk nesprávně interpretuje Písmo. Židé uvažovali zcela jinak než my, a Bůh se vyjadřoval tak, aby tomu rozuměli oni, ne my jako nežidé. Dělí nás přinejmenším 2000 let od správného porozumění. Dále existovali různí křesťanští misionáři mezi kterými byli i zastánci heretických směrů, kteří pronikli na území Kazachstánu. Vznik premilenialismu se datuje do 19. století a hodně se za to zasloužil Darby, který byl zakladatelem učení o dizpenzacionalismu, jehož tradiční církve odmítají jako učení heretické a nepodložené. S rozvojem tohoto učení bylo ve své době spojeno mnoho předpovědí o příchodu Krista v různých kultech a sektách jako například byl kult Zion City Johna Alexandera Dowieho, Shiloh Franka Sandforda a nakonec tam byli také adventisté sedmého dne ale i mnohé jiné skupiny charismatické a prorocké. Ty proroctví se nenaplnily a teorie a proroctví které měly se tak ukázaly jako falešné proroctví a falešné učení. Nakonec sám Darby byl znám jako heretik, byl to vůdce Plymouthských bratrů, kteří vyznávali antinomianismus, který zpochybňuje to, že je třeba dodržovat Boží nařízení, protože věří že pro milost Boží a odpuštění hříchů už nemusíme dále nic dělat, protože Zákon nás nemůže odsoudit. Toto je heretické učení. Jakkoliv nám bylo v Kristu odpuštěno, neznamená to, že se můžeme zastavit a neposlouchat Boha. Je to velmi nebezpečné učení. 

Krátká kritika dispenzacionalismu

Dispensacionalisté se často soustředí na prostý výklad biblického textu, což znamená brát slova a události doslovně a aplikovat je na současný kontext. Tento důraz na doslovný výklad může vést k tomu, že přehlížejí nebo minimalizují původní biblický kontext a historickou situaci, ve které byla daná pasáž napsána.

Tím, že dispensacionalisté upřednostňují západní pohled, mohou interpretovat biblické proroctví a události z perspektivy moderního západního světa. To může vést k chybějícímu porozumění kulturnímu a historickému pozadí, ve kterém byla Bible napsána.

Při interpretaci Bible je důležité brát v úvahu, že texty byly psány v konkrétních historických a kulturních kontextech, které mají vliv na jejich význam a interpretaci. Bez pochopení původního kontextu může výklad dispensacionalistů ztrácet na přesnosti a úplnosti.

Další evangelikální výklady biblických textů obvykle zahrnují důkladné studium původního kontextu, jazyka a historie, aby se dosáhlo hlubšího porozumění Božímu slovu. Tento přístup umožňuje zohlednit původní záměr a význam biblických autorů a pomáhá překonat omezení současného západního pohledu.

Přestože dispensacionalisté se snaží hájit svou definici literalismu (tj. doslovného výkladu) tím, že tvrdí, že se vejde do "přijatých zákonů jazyka" (Ryrie), po Ludwigovi Wittgensteinovi a dalších, kritici argumentují, že takový přístup je příliš zjednodušující a nebere v úvahu složitost a bohatství biblického textu. Pochopení biblického poselství vyžaduje hlubší zkoumání a porozumění původnímu kontextu, literárním žánrům, figurativním výrazům a dalším literárním prostředkům, které se v Bibli vyskytují.

Dispensacionalistický důraz na prostý výklad může způsobit, že se vynechávají nuance a hlubší vrstvy významu, které jsou obsaženy v textu. Nerespektování původního biblického kontextu může vést k jednostrannému a zkreslenému pochopení Božího slova.

 Dispensacionalismus, navzdory tvrzení, že "pravá duchovnost je cílem křesťanského života" (Charles Ryrie), ve skutečnosti podporuje nepravost života tím, že učí, že křesťané mohou jednoduše prohlásit Krista za Spasitele a poté žít jakýmkoli způsobem, jaký si přejí. Toto učení odporuje Bibli, která nás vyzývá k upřímnému vyznání a životu v poslušnosti Bohu. Dispensacionalismus také odmítá Boží zákon jako Boží normu spravedlnosti a přehlíží jeho význam pro všechny lidi, nejen pro Židy v jiné době. Navíc nedělá rozdíl mezi duchovními a tělesnými křesťany, jak tvrdí dispensacionalisté. Bible jasně ukazuje, že křesťané jsou Božím Duchem obydleni a mají jednotu v Duchu. "Boží láska může bezpodmínečně přijmout hříšné lidi bez jakýchkoli vázajících požadavků" (Zane Hodges), i když evangelium učí, že Ježíš  "říkal těm Židům, kteří mu uvěřili: 'Pokud setrváte ve slově mém, jste opravdoví učedníci moji'" (Jan 8,31) a prohlásil "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a jdou za mnou" (Jan 10,27)."

Poznámka k Darbymu a Plymurským bratrům. Byli to antinomianisté?

Je důležité rozlišovat mezi všeobecným významem termínu "antinomianismus" a konkrétním historickým kontextem. Antinomianismus obecně označuje nauku, která zpochybňuje nebo odmítá význam zákona nebo morálních příkazů. V rámci náboženského hnutí Plymouthských bratří existují různé interpretace a názory na to, zda byli označováni jako antinomianisté.

Plymouthští bratři byli součástí britského evangelikálního hnutí 19. století, které mělo své kořeny v učení Johna Nelsona Darbyho. Darby byl jedním z předních představitelů dispensacionalismu, teologického systému, který dával důraz na rozlišování různých období Božího jednání s lidstvem, tzv. dispensací.

Darbyho učení a jeho důraz na rozdíl mezi zákonem a milostí, mezi starým a novým zákonem, vyvolalo kontroverze a různé interpretace. Někteří kritici tvrdili, že darbystické učení může vést k antinomianismu, tedy k přehlížení nebo odmítání morálních zákonů.

Plymouthští bratři sami sebe neoznačovali jako antinomianisty a tvrdili, že jejich učení o rozdílu mezi zákonem a milostí nevede k odmítání morálních příkazů. Nicméně, ve společnosti a mezi kritiky byli někteří členové hnutí označováni za antinomianisty.

Je důležité brát v úvahu, že historické kontexty a interpretace se mohou lišit. Existuje mnoho názorů na to, jaké konkrétní názory a postoje měli jednotliví představitelé Plymouthských bratří.

Několik zajimavých bodů o dispenzacionismu:

1. Dispensacionalismus je relativně novým vynálezem v dějinách církve, který se objevil kolem roku 1830 a byl neznámý většině křesťanských učenců během prvních osmnácti set let křesťanské éry.

2. Premillennialismus není jediným historickým názorem církve, jak tvrdí dispensacionalisté. Existovaly různé eschatologické názory od druhého století.

3. Starověcí premillennialisté měli postoje zcela odlišné od základních principů dispensacionalismu, jako je rozdíl mezi církví a Izraelem a konec judaismu.

4. Dispensacionalismus se odlišuje od historického premillennialismu tím, že prosazuje židovské tisíciletí, nikoliv křesťanské.

5. Současní židé nejsou všichni věrní Starému zákonu a judaismu, jak tvrdí dispensacionalisté. Nový zákon ukazuje, že "ortodoxní judaismus" neexistuje.

6. Dispensacionalismus odděluje Boží plány pro Izrael a církev, což vytváří dvojí způsob spásy. Tato teorie se opírá o nepodložené výklady biblických textů.

7. Dispensacionalismus znevážuje duchovní dimenzi Božího království a upřednostňuje pozemské a materiální aspekty.

8. Teorie sedmi dispensacíí, kterou dispensacionalisté učí, není biblicky podložena a je založena na spekulacích.

9. Dispensacionalismus klade důraz na prozatímní dohody a politické události v souvislosti s Izraelem, což narušuje důležitost duchovního poselství evangelia.

10. Dispensacionalismus přisuzuje Izraeli až nadměrný význam ve srovnání s jinými národy a věřícími.

11. Dispensacionalismus zavádí nová pravidla a interpretace biblických proroctví, která jsou v rozporu s historickým výkladem církve.

12. Dispensacionalisté často vytvářejí scénáře ohledně příchodu antikrista a konce světa, které nemají pevné biblické opodstatnění.

13. Dispensacionalismus vytváří rozdělení mezi křesťany a židy, což narušuje duchovní jednotu a Boží plán spásy pro všechny lidi.

31. Přestože dispensacionalisté silně trvají na "jednoduchém výkladu" Písma (Charles Ryrie) a jeho závislosti na Danielových Sedmdesáti týdnech, které jsou "velmi důležité pro pretribulační učení" (John Walvoord), musí do jinak chronologického postupu jednoho období "Sedmdesáti týdnů" (Dan 9:24) vložit mezeru, aby jejich systém fungoval; a tato mezera je již čtyřikrát delší než celé období Sedmdesáti týdnů (490 let).

32. Přestože dispensacionalisté trvají na nedotknutelné integritě Písma a na komplikované formě literalismu (doslovného výkladu písma) a oddělených a rozdílných dispensacích, dochází k dialektickému napětí mezi "poslední polnicí" v 1. Korintským 15:51-53, která je považována za signál pro Vytržení církve na konci doby církve, a polnicí v Matouši 24:31, která shromažďuje vyvolené Židy z Tribulace při druhém příchodu (Walvoord). Dispensacionalisté, kteří se údajně hlásí ke "literalistům", tvrdí, že tato druhá polnice přichází sedm let po "poslední" polnici.

33. Přestože dispensacionalisté usilují o podporu historicko-gramatické metody výkladu, jejich zvyk označovat ji za "jednoduchý výklad" (Charles Ryrie) vedou běžného čtenáře k tomu, aby se díval na starověké biblické texty ne v kontextu jejich původního prostředí, ale v kontextu jejich současného západního prostředí a toho, co se jim naučili od ostatních - protože je tak "jednoduchý".

34. Přestože dispensacionalisté jsou přesvědčeni, že mají silný biblický hermeneutický přístup v "jednoduchém výkladu" (Charles Ryrie), jejich takzvaný literalismus je nesourodě používán a jejich více vědecké spisy vedou prosté dispensacionalisty a populistické zastánce k jednoduchému zamítnutí jiných evangelikálních výkladů Písma s naivním voláním po "literalismu"!

31. Dispensacionalisté se potýkají s napětím mezi únoskou (Rapture) a shromažďováním vyvolených Židů kvůli jejich literalistickému přístupu.

32. Důraz dispensacionalistů na prostý výklad často vede k současnému západnímu pohledu, místo aby brali v úvahu původní biblický kontext.

33. Dispensacionalisté selektivně uplatňují literalismus a zjednodušeně zamítají jiné evangelikální výklady.

34. Tvrzení, že dispensacionalismus souhlasí s přijatými zákony jazyka, je mezi filosofy předmětem sporu.

35. Dispensacionalisté vykládají proroctví doslovně, ale používají historicko-gramatický výklad i další interpretace.

61. Navzdory učení dispensacionalistů, že "Ježíš přijde v tajnosti do vzduchu, aby unesl svůj církev" (Tim LaHaye), jejich hlavní důkazní text pro toto "tajné" příchod, 1. Sol 4,16, udává událost jako veřejně ověřitelnou, když prohlašuje, že přijde "s pokřikem, hlasem archanděla a polnicí Boží".

62. Na rozdíl od doktríny dispensacionalismu o dvou zmrtvýchvstáních, přičemž první je vzkříšení věřících při Zmizení a druhé vzkříšení nevěřících na konci tisíciletí 1007 let po Zmizení, Bible představuje vzkříšení věřících jako se odehrávající "v poslední den" (Jan 6,39-40,44,54; 11,24), nikoli staletí před posledním dnem.

63. Na rozdíl od doktríny dispensacionalismu o dvou zmrtvýchvstáních, přičemž první je vzkříšení věřících při Zmizení a druhé vzkříšení nevěřících na konci tisíciletí 1007 let po Zmizení, Bible hovoří o vzkříšení nevěřících jako o události před vzkříšením věřících (i když jako součást stejného komplexu událostí), když andělé "nejdříve seberou plevel a svážou ho do svazků, aby je spálili" na konci věku (Mat 13,30b).

64. Navzdory závazku dispensacionalismu k tajnému Zmizení církve, při kterém jsou křesťané odstraněni ze světa a zůstávají v něm pouze nekřesťané, Ježíš učí, že pšenice a plevel mají zůstat ve světě až do konce (Mat 13) a dokonce se modlí, aby Otec nevzal svůj lid ze světa (Jan 17,15).

65. Navzdory důrazu dispensacionalistů na "jednoznačnou interpretaci" Písma (Charles Ryrie) a Velkého soužení v Matouši 24, připouštějí, že když Kristus ukazoval na kameny chrámu prvního století, když prohlásil, že "na kamenu na kameni nezůstane" (Mat 23,37-24,2), nesoudržně přiznávají, že když učedníci ptali, "když učedníci ptali, 'Kdy se to stane?' (Mat 24,3), Matouš ve své zprávě zaznamenal Kristovu odpověď takovým způsobem, že představuje události, které jsou zcela nesouvisející s tímto dějem a které se odehrávají tisíce let po něm" (Bible Knowledge Commentary). Tato nesrovnalost umožňuje, aby "tato generace" nějakým způsobem směřovala tisíce let do budoucnosti "namísto odkazování na dobu, ve které Kristus žil" (Walvoord).

Zdroj této sekce: https://www.sermonindex.net/modules/newbb/viewtopic.php?topic_id=55615&forum=35 (Jedná se jen o výpis z několika bodů.