Od Parhama až k Azusa Street

Charles Fox Parham

"Charles Fox Parham věnoval svůj život obnově revolučních pravd o uzdravování a křtu Duchem Svatým církvi."  (Roberts Liardon*: Boží generálové)

"Uzdravování nemocných je stejnou součástí evangelia jako kdybyste vyprávěli o Nebi." (Charles Fox Parham: Hlas volající na poušti)

Pozn. Roberts Liardon je významný vůdce pentekostálního hnutí víry.

Charles F. Parham (1873-1929) byl zakladatelem moderního pentekostálního hnutí. Je známý jako tvůrce učení, podle kterého mluvení v jazycích je důkazem křtu Duchem Svatým. Jeho myšlenky byly předány Williamu Seymourovi, který poté inicioval Azusa Street Revival v roce 1906.

"Charles F. Parham (1873-1929) byl zakladatelem moderního pentekostálního hnutí. Je známý jako tvůrce učení, podle kterého mluvení v jazycích je důkazem křtu Duchem Svatým. Jeho myšlenky byly předány Williamu Seymourovi, který poté inicioval Azusa Street Revival v roce 1906." (Daniel Long, Zdroj)

Významní kritici pentekostalismu

Z řad obecných baptistů vyznávajících tradiční křesťanské hodnoty by se dalo najít  několik významných kritiků, kteří by jistě byli značně kritičtí vůči Azusa Street revival, Charlesu Parhamovi a učení Williama Seymourově.

1. Clarence Larkin (1850-1924) - Americký baptistický kněz a spisovatel, který byl kritický vůči charismatickým prvkům v Azusa Street revival a podporoval tradiční evangelikální interpretaci Bible.

2. William Bell Riley (1861-1947) - Významný baptistický kazatel a teolog, který byl kritický vůči pentekostalismu a zdůrazňoval nutnost tradičního učení a evangelické ortodoxie.

3. John Roach Straton (1875-1929) - Americký baptistický pastor, který se výrazně vymezoval vůči pentekostálnímu hnutí a byl aktivní v boji proti modernismu a liberalismu v církvi.

4. R. A. Torrey (1856-1928) - Americký evangelikální kazatel a spisovatel, který kritizoval extremismus a nadměrné důrazu na duchovní projevy ve vztahu k Bibli a tradičnímu křesťanství.

5. J. Frank Norris (1877-1952) - Americký baptistický kazatel a publicista, který byl známý svou kritikou proti modernismu a liberalismu v církvi a také se vyjadřoval negativně o pentekostalismu a Azusa Street revival.

Tito kritici se snažili zachovat tradiční hodnoty a důraz na biblickou ortodoxii v reakci na rostoucí vliv charismatického a pentekostálního hnutí v průběhu 20. století.

Kritika Azusa Street Revival a pentekostalismu

A jak by asi reagovali tradiční baptisté a kritici pentekostalismu té doby?

Jako vášniví bibličtí učenci, musíme vyjádřit naše hluboké znepokojení nad událostmi na Azusa Street Revival a důsledky, které toto hnutí mělo na křesťanskou víru. Naše obavy jsou podpořeny nejen naším biblickým porozuměním, ale také svědectvím a pozorováním.

Bible nám ukazuje, že Duch Svatý je Boží dar, který přináší povzbuzení, dar jazyků a jiné duchovní projevy. Nicméně, události na Azusa Street Revival představovaly zcela odlišný obraz. Nebylo to díla Ducha Svatého, který by měl přinášet pokoj a veselí do srdce spasených duší, ale zdálo se, že jedná spíše o projevy demonické posedlosti.

Musíme ocitovat naše kolegy, kteří se zajeli na probuzení na Azusa Street podívat (zdroj citací):

• G. Campbell Morgan nazval tuto událost "posledním zvracením Satanovým". Jeho přirovnání nám ukazuje, že se jednalo o něco, co bylo vzdáleno Božímu působení.
• R.A. Torrey jednoznačně prohlásil, že to nebylo od Boha a že bylo založeno sodomitem. I když nelze potvrdit toto tvrzení jako fakt, poukazuje to na hluboké obavy některých kritiků.
• H.A. Ironside popsal tyto události jako odporné, plné klamů, šílenství a chaosu, což vedlo ke ztrátě rozumu a víry u mnohých. Tato popisná slova odrážejí jeho přesvědčení, že se jednalo o něco, co nemá nic společného s Božím působením.
• W.B. Godbey nazval tyto události spiritismem a poukazoval na to, že se zde objevovali kazatelé a podvodníci všeho druhu. To naznačuje, že události byly ovlivněny nebo zneužívány lidmi se špatnými úmysly.
• Clarence Larkin zdůraznil, že takové chování, při kterém lidé padali na zem a exhibovali neslušné scény, připomíná spíše posedlost démony než dílo Ducha Svatého. Jeho postřehy poukazují na to, že se nejednalo o autentický projev Božího působení.

Tradiční baptističtí učenci a kritici by nejspíš vyjádřili nesouhlas s Parhamovým učením, přehnaným důrazem na emocionální projevy, nedostatkem biblické opory, nedodržováním tradičních hodnot a obavami z fanatického pohybu Azusa Street Revival. Tradice namísto toho zdůrazňuje potřebu biblické ortodoxie, osobního vztahu s Bohem a dodržování biblických principů.

"Parhamovo učení o mluvení v jazycích jako důkazu křtu Duchem Svatým je nedostatečně podloženo biblickými důkazy. Bible zdůrazňuje potřebu biblické ortodoxie a přesných teologických základů, nikoli zvýrazňování emocionálních projevů."

"Azusa Street Revival a Parhamovo učení ohledně duchovních projevů jsou v rozporu s tradičními hodnotami křesťanské víry. Důležitější než vnější projevy duchovnosti je hluboký osobní vztah s Kristem a pevný biblický základ pro naši víru."

"Nadměrný důraz na Azusa Street Revival a nekontrolované projevy emocí nás odvádí od biblického pořádku a církevní struktury. Bible nás vyzývá k tomu, abychom se řídili Božím pokojem a důkladně studovali Slovo, místo abychom se upínali na nejasné duchovní projevy."

"Azusa Street Revival přináší vážné obavy o nedostatečnou biblickou oporu a nutnost dodržování biblických principů. Bible nás učí, že všechno by mělo být prováděno pořádně a s pořádkem, aby se zachovala pravost naší víry."

"Skepticky se dívám na Azusa Street Revival jako na fanatismus s nejednoznačným biblickým základem. Důraz na duchovní projevy by neměl převyšovat důležitost biblického učení a biblického života, který se zaměřuje na poslušnost vůči Bohu."

"Parhamovo učení o mluvení v jazycích jako důkazu křtu Duchem Svatým je založeno na vykládání biblických textů mimo jejich kontext. Předkládání takovýchto nauk je nebezpečné a vede k devalvaci důležitosti Bible jako Božího slova."

"Azusa Street Revival a Parhamova nauka o nekontrolovaných duchovních projevech jsou založeny na emočním vzbuzování, které je v rozporu s biblickým pořádkem. Bible nás učí, že všechno by mělo být prováděno s vážností a s ohledem na pořádek, který nám byl předán."

"Parhamovo učení o mluvení v jazycích jako důkazu křtu Duchem Svatým je zavádějící a odchylné od biblického základu naší víry. Důraz na vnější projevy duchovnosti a nerozlišování mezi skutečnými a falešnými duchovními zkušenostmi ohrožuje naši schopnost rozpoznat pravou pravdu a podle ní žít."

"Azusa Street Revival a Parhamovo učení o nadpřirozených duchovních projevech jsou v rozporu s biblickým pořádkem a zdravým rozumem. Náš život s Bohem by měl být založen na biblickém výkladu a osobním vztahu s Kristem, nikoli na divokých emocích a neověřených projevech."

 

Lucy Farrow

Lucy Farrow byla významnou osobností na počátku pentekostálního hnutí a měla významný vliv na duchovní cestu Williama Seymourea. Byla pastorkou černošské církve svatosti v Houstonu, kterou Seymour navštěvoval. Seymour převzal její službu poté, co Farrow odešla z Texasu, aby pracovala pro Charlese Parhama z hnutí svatosti na jeho biblické škole Bethel Bible School v Topece v Kansasu. Právě na této škole se podle záznamů Lucy Farrow setkala s Parhamem a získala zkušenost s mluvením v jazycích jako projevem plnosti Ducha svatého

Když se Farrow vrátila na konci roku 1905, přinesla zprávy, že byla v Kansase pokřtěna Duchem svatým, což bylo prokázáno mluvením jazyky. Sdílela svou zkušenost s Seymourem, který byl původně skeptický. Jako mnoho lidí v hnutí svatosti věřil, že Duch svatý přijal při svém posvěcení.

Po období rozjímání a modlitby Seymour poprosil Boha, aby "ho vyprázdnil ze svých mylných představ" (Martin 91). Seymour tvrdil, že Pán mu odhalil, že byl dříve v omylu, a poté přijal křest v Duchu svatém jako třetí dílo milosti.

Omlouvám se za nedorozumění. Zde jsou další detaily o životě Lucy Farrow:

1. Působení v Azusa Street Mission: Lucy Farrow byla jednou z hlavních kazatelek a vůdkyň modlitebního shromáždění v Azusa Street Mission. Její přítomnost a služba v této misijní stanici byly důležité pro rozvoj a růst pentekostálního hnutí. Farrow přednášela a modlila se během shromáždění, přičemž se podílela na vedení a organizaci událostí. Její kazatelské projevy byly inspirativní a povzbuzující pro účastníky Azusa Street Mission.

2. Misijní činnost a cesty: Lucy Farrow se neomezovala pouze na působení v Azusa Street Mission, ale také se vydala na misijní cesty, aby šířila evangelium a předávala poselství o Duchu svatém. Přesné informace o jejích cestách nejsou široce dostupné, ale ví se, že navštívila různé oblasti Spojených států i zahraničí, kde svědčila o své víře a podílela se na zakládání nových sborů a shromáždění.

3. Literární dílo: Nejsou zaznamenány žádné známé knihy, které by Lucy Farrow napsala. Její vliv a odkaz se předávaly spíše ústně a skrze její kazatelské projevy a modlitby. Její hlavní důraz byl kladen na službu Bohu a šíření evangelia prostřednictvím osobního kontaktu a kazatelství.

4. Organizace a další angažmá: Kromě Azusa Street Mission není příliš známo o konkrétních organizacích, ve kterých Lucy Farrow působila. Je však pravděpodobné, že se angažovala v různých pentekostálních společenstvích a sborech, které se v té době formovaly a rozvíjely. Její služba byla zejména spojena s modlitbou, kazatelstvím a šířením víry v Duchu svatém.

I přes omezené informace o jejím životě je zřejmé, že Lucy Farrow měla významný dopad na Azusa Street Mission a na rozvoj pentekostálního hnutí obecně. Její služba, modlitby a kazatelství inspirovaly mnoho lidí a přispěly k šíření poselství o Duchu svatém.

 

 

William Seymour a černošské sbory

W. Seymour byl afroamerický kazatel a vůdčí postava v hnutí známém jako Azusa Street Revival, které se odehrávalo v Los Angeles v letech 1906 až 1909. Považuje se za jedno z klíčových hnutí raného pentekostalismu.

Seymour se narodil v roce 1870 a vyrůstal v Louisianě. V roce 1905 se přestěhoval do Los Angeles, kde se připojil ke komunitě černošských křesťanů a stal se pastorem místního kostela. Jeho kázání a učení se soustředila na Duchu svatém a Božím nadpřirozeném působení, jako jsou mluvení jazyky a uzdravování.

Nejvýznamnějším okamžikem v životě Seymoure bylo založení Azusa Street Mission v roce 1906. Jednalo se o malý dřevěný kostel na Azusa Street, který se stal centrem pentekostálního probuzení. Zde se konaly bohoslužby, na kterých se projevovaly duchovní dary a účastníci hovořili jinými jazyky pod vedením Ducha svatého.

Azusa Street Revival přitahoval lidi ze všech sociálních vrstev a rasových skupin, což bylo v té době velmi neobvyklé. Seymour odmítl segregaci a usiloval o vytvoření prostoru, kde by se běloši a černoši mohli setkávat jako rovnocenní bratři a sestry v Kristu. Nakonec však vytvořil sbor, kde převažovala účast afroamerického obyvatelstva. Nicméně Seymour nepropagoval omezení vylití Ducha Svatého pouze na černé lidi. Jeho učení a zkušenost zdůrazňovaly, že Duch Svatý je dostupný pro všechny bez ohledu na rasu nebo etnický původ. Ve svých kázáních a vedení Azusa Street Revival zdůrazňoval, že Duch Svatý je dar pro každého věřícího, bez ohledu na jejich rasovou příslušnost. Tímto způsobem Azusa Street Revival ovlivnilo podobu pozdějšího pentekostalismu, který se šířil po celém světě.

Po ukončení Azusa Street Revival v roce 1909 se Seymour dále angažoval v pentekostálním hnutí a cestoval po USA, kde kázal a zakládal nové sbory. Nemalujme si ale situaci té doby narůžovo. Rasová segregace a rozdělení byla hluboce zakořeněna ve společnosti a v církevním prostředí. Ačkoli Seymour měl snahu překonávat rasové bariéry a vytvářet prostor pro jednotu, nedokázal úplně změnit rasovou dynamiku tehdejších církevních sborů. Vzhledem k historickému kontextu a rozšířenému rasismu v USA v té době bylo obvyklé, že kostely a náboženská shromáždění byly segregovány podle rasových linií. I když William Seymour byl zastáncem inkluzivity a sjednocení v Kristu, je známo, že sbor, který vedl po skončení Azusa Street Revival, byl převážně černý. Černošské církve a sbory byly v té době důležitým místem společenství a náboženského života pro afroamerickou komunitu.

Seymour zemřel v roce 1922, ale jeho odkaz a duchovní dědictví pokračují ve formě pentekostalismu, který se stal jedním z nejrychleji rostoucích křesťanských směrů ve světě.

Více info zde.

Osobnost Charlese F. Parhama 

Podle článku Pád Parhama, ale i z jiných zdrojů, lze shrnout Parhamovu osobnost:

1. Ambiciózní a vždy myslící dopředu: Zatímco John Alexander Dowie, vůdce kultu v Zion City byl skutečným zakladatelem Apoštolské víry, Parham byl chápán jako jeden z významných postav a představitelů tohoto hnutí. Byl neustále zaměřený dopředu a hledal další velký projekt, který by rozšířil jeho misi. Doufal, že převzetí kontroly nad upadající službou Johna Dowieho ve městě Zion City se stane poslední příležitostí k rozšíření svého působení globálně.

2. Egocentrický: Parham byl popisován jako egocentrická osobnost, která se soustředila na sebe a na dosažení svých cílů. Byl sebevědomý a předpokládal, že další velký projekt bude ten, který rozšíří jeho službu.

3. Racistické názory: Článek naznačuje, že Parhamova prioritizace návštěvy Zion City nad misí na Azusa Street v Los Angeles vedla k nedostatečnému vlivu na fanatický kult, který tam zažíval. Tato frustrace údajně odhalila jeho zjevné rasové názory. Tato expozice a následné obvinění z sexuálního chování způsobily trvalé poškození jeho pověsti a úzké omezení jeho služby mezi jeho nejsilnějšími příznivci. Představu o rasistické osobnosti C. F. Parhama však můžeme získat i z analýzy jeho pobytu na Azuza Street a jeho následné reakce na tamní setkání.
   

4. Ostrý pád a zapomenutí: Parham byl nakonec popsán jako neznámá postava, přehlížená jinými náboženskými vůdci a novými denominálními organizacemi. Jeho hnutí bylo označeno jako "hnutí bez muže", které se považovalo za pohyb založený pouze na duchovních darech Svatého Ducha.

Tyto informace z článku ukazují na různé aspekty Parhamovy osobnosti, včetně jeho ambicí, egocentričnosti, rasových názorů a následného pádu a zapomenutí v rámci pentekostálního hnutí.

Mise Azusa Street

• Když byl William Seymour pozván kázat v kostele v Los Angeles, setkal se s odporem. Bylo to způsobeno jeho učením a také tím, že sám nezažil duchovní zkušenost, o které kázal. Je možné, že v tom sehrála roli i barva jeho kůže, protože z pozdějších událostí víme, že Charles Fox Parham, ranný průkopník pentekostalismu, těžce nesl, že na Azusa Street se střetávaly různé rasy a národy. Parham původně vycházel z toho, že Duch Svatý bude vylit pouze na bílou rasu anglosasů. To, že události na Azusa Street se neodehrávali podle jeho teorie, bylo pro něj rozčarováním.
  
• Poté, co byl Seymour vyhoštěn z kostela, ve kterém měl kázat, neměl práci ani bydlení. Nakonec se usadil v domě Edwarda Leeho, který podporoval jeho teologii. Tam založil svou službu jako vůdce modlitební skupiny, která se pravidelně scházela u Richarda a Ruth Asberyových.
• Když se Lee stal pokřtěným Duchem svatým a začal mluvit jinými jazyky, začala se v Los Angeles šířit mocná výpověď o Duchu svatém. Mnoho lidí se shromažďovalo před domem, kde Seymour kázal.
• Skupina Seymourových následovníků se brzy přestěhovala do budovy na Azusa Street 312, která sloužila jako misijní centrum. Toto místo se stalo známým jako Azusa Street Mission.
• Seymour kázal o rasové smířlivosti a obnově biblických duchovních darů. Jeho shromáždění měla různorodé rasové složení, přičemž většina věřících byla afroamerického původu.
• Misijní centrum na Azusa Street se brzy stalo předmětem zájmu tisíců zvědavců a poutníků z celého světa. Azusa Street se často připisuje jako místo, kde začal pohyb pentekostalismu jako celku.

Další informace o tématu najdete v odkazu, který jste poskytl: https://ksreligion.omeka.net/exhibits/show/the-roots-of-pentecostalism-ks/beginning-of-pentecostalism/azusa-founding

Vliv zemětřesení v Los Angeles

Shodou okolností při misi Azusa Street došlo k zemětřesení. To byla událost, která vyvolala v mnoha lidech zděšení a paniku. V mnoha lidech narostl strach z Příchodu Krista, zejména když slyšeli různá, tou dobou běžná, apokaliptická kázání. Shrňme si v několika bodech, klíčové faktory, které přispěli k tomu, že lidé uvěřili, že se naplnilo to o čem někteří charismatičtí kazatelé a "proroci" už delší dobu kázali:

1. Zvýšená náboženská horlivost: Zemětřesení společně s vyprávěními o výlevu Ducha svatého na Azusa Street přispěly k pocitu blížícího se apokalypsy a vyvolaly zvýšenou náboženskou horlivost mezi lidmi. Mnoho lidí začalo vnímat zemětřesení jako znamení nadcházejícího konce světa.

2. Zájem a popularita: Zvěsti o zázracích a duchovních projevech na Azusa Street se rychle rozšířily, a to včetně zpráv o zemětřesení. To přilákalo tisíce zvědavců a poutníků z celého světa, kteří se začali sbíhat do Los Angeles, aby se připojili k shromážděním na Azusa Street. Tím se zvýšila popularita a vliv tohoto místa.

3. Konec probuzení: Zemětřesení také přispělo k ukončení reviválu na Azusa Street. Po zemětřesení Clara Lum a Florence Crawford, členky vedení misie, opustily Azusa Street a založily vlastní církev v Portlandu. Při odchodu si údajně vzaly s sebou seznamy adres a kontaktních údajů odběratelů časopisu The Apostolic Faith, který byl důležitým nástrojem šíření pentekostálního poselství. To mělo za následek omezení komunikace misie na Azusa Street se světem a omezení možnosti získávání finančních prostředků. To nakonec přispělo k ukončení probuzení na Azusa Street.

Zemětřesení tedy mělo významný vliv na dění v Azusa Street Mission a bylo spojeno s růstem zájmu o pentekostalismus, ale také s jeho pozdějším útlumem.