Svobodní baptisté se v průběhu 90. let 19. století připojili k obnově svatosti

V průběhu 90. let 19. století se Svobodní baptisté připojili k obnově svatosti, která probíhala. Již dříve věřili v úplné posvěcení a hnutí obnovy svatosti snadno zapadlo do jejich přesvědčení o druhém díle milosti, kterým člověk prochází po obrácení. Svobodní baptisté, kteří měli blízké vztahy s metodisty, se v té době více přibližovali učení o posvěcení podporovanému hnutím svatosti. Kenyonův pobyt mezi metodisty a fakt, že Svobodní baptisté přijali učení o druhém díle milosti svatosti, měly hluboký vliv na jeho život, jak pozitivně, tak negativně.

Toto je shrnutí z jednoho místa v knize "E. W. Kenyon and his message of Faith" od autora Joe McIntyre. Považuji to za velmi nešťastné, ale dnes je to pro mě užitečné zjištění vědět, že modernističní baptisté laškovali s hnutím svatosti. Učení hnutí svatosti se dostalo do mnoha denominací, nejen těch baptistických. Proč je to důležité? Jak jsme si již řekli, hlavní postavou hnutí svatosti byl Finney, jehož myšlenky se poději staly podstatnou částí součástí pentekostalismu.

Aktuálně mám ještě jeden postřeh a to k 18. století. John Wesley byl postmilenianista, a postmilenianismus v té době byl tradičním církevním učením. Nebylo to nic zvláštního. S premilenianismem přišel a Nelson Darby. To jsem sice věděl, ale neuvědomoval jsem si, že církve tradičně zastávaly postmileniální doktríny. Čí vina tedy byla, že jedna větev pentekostalismu začala postupem času upadávat k herezím, ze kterých vzešel pentekostalismus? Wesley to určitě nebyl.

Pokračování

Svobodní baptisté a teologie Úplného posvěcení podle původní doktríny Hnutí svatosti.