Svědectví o Bohu: Jak zajistit, aby naše svědectví bylo autentické?

 

Milovaní bratři a sestry ve víře,

dnes se společně podíváme na význam a významnost svědectví o Ježíši Kristu v kontextu Tóry a Proroků. Tóra, jak víme, představuje základní zákonodárný soubor a Boží zjevené slovo pro izraelský lid. Byla uložena ve schráně svědectví a sloužila jako pravdivé svědectví o Boží vůli a Božím závazku k Izraeli. Avšak svědectví v Tóře nebylo pouze o zákonech a přikázáních, ale také o Božím vztahu k lidu a Božím plánu spásy.

V Žalmu 119, ve kterém se mnohokrát hovoří o svědectví, vidíme, jak svědectví odkazuje na Boží přikázání a zákon. Slovo svědectví v tomto kontextu nám představuje Boží pravdu, kterou se máme řídit, a Boží moudrost, která nás vede životem. Svědectví v Tóře je jakýmsi světlem na naší cestě, které nám ukazuje správnou a spravedlivou Cestu Hospodinovu.

Ale jak se toto svědectví spojuje s naším Pánem Ježíšem Kristem? V knize Janova evangelia nám Ježíš říká, že svědčíme o tom, co známe a co jsme viděli. Apoštol Jan v prvním listu Janově hovoří o tom, že Ježíš byl zjeven a my jsme viděli a svědčíme o tomto věčném životě, který byl u Otce. Svědectví o Ježíši Kristu jako Mesiáši a Spasiteli světa spočívá v naplnění proroctví a plánu spásy obsažených ve starozákonních textech.

Apoštolové a první křesťané, jako svědkové Ježíše Krista, měli za úkol předávat toto svědectví a zvěstovat, že Ježíš je Mesiáš, kterého Bůh poslal k nám jako Spasitele světa. Například autor Janova evangelia popisuje své svědectví těmito slovy: 

"Byl člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o tom Světle vydal svědectví." Jan 1:6-8

Jan vysvětlil, že hovoří o konkrétním Světle, které stvořilo svět a je zdrojem života - tedy o Bohu. Tím připomínal, že Ježíš sám sebe nazval Světlem a Životem, a také ukazoval na to, že ve Svatém Písmu je zaznamenáno, že Bůh je zdrojem tohoto Světla a Života. Jan také zmínil, že to Slovo bylo u Boha a bylo Světlem, že "to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má Jednorozený od Otce), plné milosti a pravdy." Jan tedy do svého svědectví zahrnul svou osobní zkušenost s tímto Světlem, které fyzicky přebývalo s učedníky. V 18. verši nezapomněl zmínit, že tento Bůh přebývá v Otcově náručí a svým vlastním bytím v tělesné podobě vylíčil jaký Bůh je. Janovo svědectví tedy zahrnuje mnoho prvků nejen osobního svědectví, ale předává znalosti odkazující na spojitost se svědectvím Tóry. Jan také popisuje, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby osvobodil lidi od hříchu a jeho následků. Jeho smrt na kříži a jeho vzkříšení přinesly spásu a vykoupení všem, kdo v něj věří.

Při zkoumání hebrejského kanonu, tedy starozákonních textů, nacházíme mnoho proroctví a odkazů na příchod Mesiáše a jeho poslání. Izajášova kniha, kapitola 53 obsahuje předpověď o utrpení Mesiáše, které bylo naplněno v Ježíši Kristu. Další proroctví, například v knize Mi 5:1, se týkají místa narození Mesiáše, což bylo naplněno v Betlémě při narození Ježíše. V knize proroka Zacharijáše 9:9 je zmínka o tom, že Mesiáš přijede na oslu: "Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti." V Matouši 21:2 je zaznamenáno, že Ježíš poslal své učedníky do vesnice, aby přinesli oslici a oslátko. Poté, co byli osel i oslátko přivedeni k Ježíšovi, byly na ně položeny pláště a Ježíš na ně usedl. Ovšem podstatné svědectví o příchodu Ježíše Krista je zapsáno už v samotné Tóře Genesis 49:10-11. Je tam uvedeno, z jakého rodu přijde Mesiáš a že "Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů."

Tímto způsobem se svědectví o Ježíši Kristu propojuje s proroctvími a zaslíbeními v Tóře a Prorocích. Apoštolové a první křesťané, povolaní být svědky, dokládali své tvrzení o Ježíši právě tímto svědectvím, které bylo zakotveno ve starozákonních textech. Pavel, který byl pro církev velkým přínosem svou znalostí Písma, podpořil svědectví o Ježíši Kristu prostřednictvím citací z Tóry a Proroků.

Přestože tyto citace byly pravděpodobně předány pouze ústní cestou můžeme ve svatých Písmech nalézt přislíbení Božích proroků, o Ježíši jakožto Božího Syna, který se měl narodit z Davidova potomstva. Například "I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost," Izajáš 11:1-5.

Tato pasáž odkazuje na příchod Mesiáše a jeho charakterové vlastnosti. V Ježíši Kristu jsme viděli, jak tyto vlastnosti vyzařovaly z jeho života. Jeho učení, moudrost, rozhodování a mocné skutky svědčily o tom, že byl Božím Synem naplněným Duchem svatým. Byl také spravedlivý soudce, soudil nuzné spravedlivě a rozhodoval o pokorných podle práva. Ježíš svědčil o spravedlnosti, vykonával spravedlivý soud a učil o Božím království, kde se spravedlnost uplatňuje. Jeho soudy byly založeny na pravdě a nezaujatosti (Např. Jan 8, kde Ježíš vynesl soud nad ženou cizoložnicí tím, že projevil milosrdenství a odpustil ji.).

Pavlovo svědectví o Ježíši spočívá v tom, že proroctví se naplnila na Kristu. To nás přivádí k otázce, jak bychom měli jako křesťané svědčit o našem vztahu s Ježíšem Kristem. Můžeme svědčit o svých osobních zkušenostech, ale měli bychom je také podložit konkrétním Slovem z Písma. Naše svědectví by mělo reflektovat Boží pravdu, kterou nacházíme ve svědectví o Ježíši Kristu v Tóře a Prorocích. Svědectví by mělo být založeno na pravdivých a věrohodných základech, které nám poskytuje Boží slovo.

Mějme na paměti, že svědectví o Ježíši Kristu je stále živé a aktuální i dnes. Jsme povoláni k tomu, abychom svědčili o tom jakým způsobem se Bůh oslavil v našem životě a jak nás zachránil. Máme pamatovat na to, že vždy vycházíme z biblického příběhu, z toho co Bůh vykonal prostřednictvím svého Slova a jak se toto poselství naplnilo a uskutečnilo v našich životech. Když předáváme své svědectví, nechme se vést Božími pravdami zapsanými ve starozákonních textech. Jenom tak můžeme svědčit o pravdě a světlu, aby naše svědectví bylo autentické a věruhodné. Radostná zvěst, která vychází z Písma Svatého je autentická, protože se neopírá o vratké lidské dojmy nebo osobní rozmary dočasných lidských zážitků, ale autenticky spoléhá na předpovězenou spásu skrze Ježíše Krista.

Amen.