Hnutí Svatosti: John William Fletcher a Charles Grandison Finney

John William Fletcher: Významný teolog raného metodismu

John William Fletcher, narozen 12. září 1729 v Nyonsu ve Švýcarsku a zemřel 14. srpna 1785 v Madeley ve Spojeném království, byl významnou postavou raného metodistického hnutí. Jako anglikánský kněz a teolog sehrál významnou roli při formování teologie a praxe metodismu. Byl blízkým spolupracovníkem Johna Wesleyho, zakladatele metodismu, a jeho díla a spisy, jako například "Kontroly antinomianismu" (Checks to Antinomianism) a "Portrét sv. Pavla" (The Portrait of St. Paul), měly hluboký dopad na mnoho lidí v rámci metodistického hnutí.

Fletcherovo mládí bylo ovlivněno jeho vzděláním na Univerzitě v Ženevě. Avšak namísto toho, aby se věnoval duchovní kariéře, nejprve zvažoval kariéru v armádě a přihlásil se do Lisabonu. Osud však zasáhl, když nehoda zabránila jeho plavbě s regimentem do Brazílie. Po krátké návštěvě ve Flandrech přijel Fletcher do Anglie v roce 1750. Během svého pobytu v Londýně se poprvé seznámil s metodisty a měl osobní setkání s Johnem a Charlesem Wesleyovými, stejně jako se svou budoucí manželkou Mary Bosanquet.

V roce 1757 byl Fletcher vysvěcen na jáhna a kněze v Církvi Anglie. Pronášel svou první kázání v Atchamu a byl jmenován kaplanem reverenda Rowlanda Chambra v farnosti Madeley ve hrabství Shropshire. Společně s kaplanstvím často kázal s Johnem Wesleyem a pomáhal mu při duchovních povinnostech v londýnských kaplích Wesleyho. Fletcher se stal známým horlivým přívržencem evangelického probuzení a vášnivým kazatelem sám o sobě.

Fletcherův pocit povolání ho přivedl k tomu, aby přijal farní službu místo toho, aby usiloval o bohatství a vliv. Odmítl nabídku na významné místo v Dunhamu a přijal skromnou farnost Madeley ve Shropshire. Po dobu pětadvaceti let, od roku 1760 do 1785, žil a pracoval Fletcher s nepřekonatelným zaujetím v této hustě osídlené části West Midlands. Věnoval se metodistickému zájmu o duchovní obnovu a probuzení, přičemž si zachoval své závazky vůči Církvi Anglie.

I když byl Fletcher Johnem Wesleyem vybrán jako nástupce vedení metodistického hnutí po Wesleyho smrti, zemřel před ním a tato odpovědnost přešla na jiné. V roce 1781 se Fletcher oženil s Mary Bosanquetovou, ženou, kterou znal téměř třicet let. Společně pokračovali ve své službě v Madeley až do Fletcherovy smrti méně než čtyři roky poté. Mary Fletcherová odmítla opustit Madeley a po dalších třicet let pokračovala v práci svého zesnulého manžela ve farnosti.

Fletcherovy teologické příspěvky byly významné. Hájil arminské doktríny o neomezeném vykoupení, svobodné vůli a podmíněném výběru proti kalvinistickým doktrínám o nezpochybnitelném výběru a omezeném vykoupení. Jeho slavné dílo "Kontroly antinomianismu" (Checks to Antinomianism) se vypořádávalo s teologickými odpůrci a bránilo Wesleyho před obviněními z podporování zásluhové spravedlnosti. Fletcherovy teologické spisy spolu s díly Johna Wesleyho formovaly metodistickou teologii té doby.

Jednou z Fletcherových významných teologických pozic bylo jeho zdůrazňování úplné svatosti, které ovlivnilo hnutí svatosti v metodismu a rozvoj pentekostální teologie. Rozsáhle se zabýval touto tématikou a zkoumal koncept dokonalosti skrze očištění srdce a dosažení dokonalosti v lásce.

Fletcherův styl psaní byl charakterizován vážným tónem, často prošpikovaným duchaplností a satirou. Používal teologické traktáty ve formátu dopisů, hypotetické sokratické "dialogy", kázání a poezii. Jeho spisy se zaměřovaly na Boží morální vlastnosti spíše než na moc nebo hněv, zdůrazňovaly závislost člověka na Božím daru spásy a etické požadavky křesťana.

Zdroj: peoplepill.com

VÍCE K FLETCHEROVU DÍLU 

Práce "Checks to Antinomianism" byla důležitým dílem Johna Williama Fletchera, které se zaměřovalo na kritiku a vyvracení antinomianismu. Antinomianismus je nauka, která tvrdí, že křesťané nejsou povinni žít podle morálních zákonů nebo přikázání, protože jsou ospravedlněni vírou v Krista.

Fletcher v této práci zdůrazňoval, že věřící nemohou přijmout antinomianismus jako ospravedlnění k pohodlnému životu v hříchu. Namísto toho argumentoval, že opravdová víra v Ježíše Krista vede k proměně srdce a vyjadřuje se v poslušnosti Božím přikázáním a snaze žít svatý život. Fletcher zastával názor, že víra je spojena s láskou a poslušností a že Boží milost a spása přináší změnu a očištění života věřícího.

Jeho práce "Checks to Antinomianism" sloužila jako polemika s antinomianismem a zdůrazňovala důležitost spojení víry a poslušnosti v životě křesťana. Fletcher se snažil vyvrátit nesprávný výklad ospravedlnění vírou a zdůraznil nutnost žít v souladu s Božím Slovem a Jeho vůlí.

Celkově tedy Fletcher v práci "Checks to Antinomianism" kladl důraz na to, že víra v Krista nemůže být záminkou k pohodlnému životu v hříchu, ale měla by být spojena s poslušností Božím přikázáním a vyjádřením lásky a svatosti ve všech oblastech života.

 

Charles Grandison Finney: Významný evangelista a teolog hnutí svatosti

Charles Grandison Finney byl americký kazatel a vůdčí postava druhého velkého probuzení v USA. Narodil se 29. srpna 1792 a zemřel 16. srpna 1875. Finney byl známý pro svou dynamickou kazatelskou službu a důraz na osobní obrácení a zasvěcený život.

Finney se stal vlivným kazatelem a evangelistou především díky svým metodám při ohlašování evangelia. Propagoval aktivní roli člověka ve svém obrácení a zdůrazňoval nutnost morálního rozhodnutí a konání v souladu s Boží vůlí. Jeho kázání byla často spojena se silným emocionálním účinkem a naléhavou výzvou k pokání a víře.

Finney také prosazoval sociální reformy a bojoval proti otroctví, alkoholismu a jiným sociálním nespravedlnostem. Byl jedním z průkopníků v oblasti sociálního evangelia, které se snažilo propojit duchovní transformaci s konkrétními akcemi a péčí o potřebné.

Jeho nejznámější dílo se nazývá "Lectures on Revivals of Religion" (Přednášky o probuzeních náboženství), ve kterém popisuje své názory na důležitost osobního obrácení, modlitby, kazatelství a spravedlivého života. Finneyova práce a učení měly velký vliv na náboženský a společenský život v USA během 19. století.

Finneyova teologie: heretik a kazatel pelagiánismu

ÚVOD

Charles Grandison Finney, významná postava amerického evangelikalismu 19. století, je známý svými kontroverzními teologickými názory. Jeho učení bylo silně kritizováno pro odchylku od ortodoxní křesťanské doktríny. Ve skutečnosti byla jeho hereze téměř čistým pelagiánstvím, teologickým systémem, který popírá nauku o prvotním hříchu a zdůrazňuje roli lidské vůle a úsilí při spasení.

Finneyho teologická argumentace se opírala převážně o racionální a filosofické úvahy namísto pevné biblické základny. Navzdory svému schopnému používání nejasného jazyka a biblicky znějících výrazů bylo jádrem jeho učení odchýlení od tradičních křesťanských nauk.

PŮVODNÍ FINNEYHO DÍLA ODRÁŽÍ PELAGIANISMUS

Charles Grandison Finney byl významnou postavou amerického evangelikalismu v 19. století. Jeho teologické názory však vyvolávaly kontroverze a byly považovány za heretické. Finney se exceloval v používání nejasného jazyka a biblicky znějících formulací, které zakrývaly jeho téměř čistý pelagiánismus. Jeho argumenty, které používal k obhajobě svých názorů, byly téměř výhradně racionální a filosofické, nikoli biblické. Pokud je považován za evangelikálního hrdinu, ignoruje se tak skutečnost toho, za co Finney ve skutečnosti stál.

Nenechte se zmást upravenými edicemi Finneyových prací z 20. století. Přečtěte si "Kompletní a nově rozšířenou" verzi Finneyovy Systematické teologie z roku 1878, nedávno publikovanou nakladatelstvím Bethany House Publishers (neutrální verzi z roku 1878 s několika pozdějšími přednáškami od Finneyho). Tato kniha ukazuje skutečnou podstatu Finneyovy nauky. (Plná verze z roku 1851 je nyní dostupná online a také odhaluje Finneyovy chyby v jazyce, který nebyl později upraven redaktory.) Z žádného hlediska si Finney nezaslouží být považován za evangelikála. Tím, že poškodil nauku o ospravedlnění vírou, popřel nauku o původním hříchu a úplné zkaženosti, minimalizoval suverenitu Boha a zvýraznil moc lidské vůle a zejména podlomil nauku o zástupné oběti, Finney do amerického evangelikalismu vnášel jedovaté látky, které držely toto hnutí ochromené až do dnešních dnů.

Proto najdete Finneyho uvedeného v kategorii "Skutečně špatná teologie" v mých záložkách a v "Neortodoxním" křídle Dvorany církevní historie.

• Phillip R. Johnson, Vlk v rouše beránčím: Jak teologie Charlese Finneyho poničila evangelikální hnutí

"V historii posvěcování církve neexistuje, podle mě, cennější vněbiblický zdroj a nástroj než Puritánský pevný disk. Obsahuje některá z nejcennějších reformovaných prací založených na Bohu a slavících Krista, které byly kdy napsány." - Dr. Matthew McMahon, Myšlenka puritána.

• Další citáty z článku pana Johnsona "Vlk v rouše beránčím: Jak teologie Charlese Finneyho poničila evangelikální hnutí."

• Podvod od samého počátku

"Finneyho služba byla založena na podvodu od začátku. Získal si licenci na kázání jako presbyteriánský kazatel tím, že deklaroval své přiznání k Westminsterskému vyznání víry. Ale později přiznal, že byl téměř úplně neznalý toho, co dokument učí."

"Dalším znepokojujícím faktorem pro Finneyho důvěryhodnost je skutečnost, že když si později přečetl Westminsterské standardy a uvědomil si, že se téměř na každý podstatný bod neshoduje, neodstoupil od komise, kterou získal pod falešnými představami. Namísto toho přijal platformu, kterou mu ti muži dali za podvod - a potom ji po zbytek svého života používal k útoku na jejich naučné přesvědčení."

• Finney versus ospravedlnění vírou

"Na prvním místě seznamu jeho nejzávažnějších omylů je jeho odmítnutí nauky o ospravedlnění vírou. Finney popíral, že spravedlnost Kristova je jediným základem našeho ospravedlnění, místo toho učil, že hříšníci musí reformovat svá vlastní srdce, aby byli Bohem přijatelní. (Jeho důraz na sebezměnu bez božského umožnění je znovu silným ozvěnou pelagiánství.)"

"Finney v několika svých dílech strávil značnou část času argumentací proti "teologickému vymyšlení přisuzování spravedlnosti". [Ti, kteří mají alespoň základní představu o protestantské nauce, okamžitě pochopí, že jeho útok na tomto místě je otevřeným odmítnutím nauky o ospravedlnění vírou samotnou (sola fide). To ho staví mimo pravověrný evangelikální protestantismus. Nauka o přisouzené spravedlnosti je samotným srdcem historického rozdílu mezi protestantismem a římskokatolickou církví. Celá nauka o ospravedlnění vírou závisí na této koncepci. Finney ji však zcela odmítl."

"Od samého počátku protestantské reformace existoval prakticky jednomyslný protestantský konsensus, že ospravedlnění není nijak podmíněno naší posvěceností. Naopak katolictví spojuje ospravedlnění a posvěcení a činí z posvěcení předpokladem konečného ospravedlnění.

Finney se na této otázce přiklonil ke katolictví. Jeho odmítnutí nauky o přisouzení ho přivedlo k jediné možnosti: "Evangelijní ospravedlnění nemá být považováno za soudní nebo soudní řízení" [Systematická teologie, 360]."

"Samozřejmě, Finney popřel, že Kristus "poslušným byl za nás" a tvrdil, že jelikož Kristus byl sám povinen splnit plnou poslušnost vůči zákonu, Jeho poslušnost mohla ospravedlnit pouze Jeho samotného. "Nemůže být nám přičtena," zaznělo od Finneyho [Systematická teologie, 362]."

"Jasným důsledkem Finneyho názoru je, že ospravedlnění závisí na poslušnosti věřícího a Bůh opravdově a konečně prominul kajícnému hříšníkovi pouze poté, co ten dokončí celý život věrné poslušnosti."

"Jak jasně ukazuje poslední odstavec tohoto výňatku, sám Finney si jasně uvědomoval, že to, co hlásá, je jiné evangelium než historický protestantismus. Odmítnutím soudní povahy ospravedlnění se Finney ocitl bez alternativy, než aby ospravedlnění považoval za subjektivní záležitost zakotvenou ne v Kristově vykupitelském díle, ale v poslušnosti věřícího - a tedy za otázku skutků, nikoli víry samotné."

Ospravedlnění vírou samotnou (zdarma MP3 a reformační knihy)

• Důsledky Finneyho nauk

"Pravděpodobně většina Finneyho duchovních následovníků upadla do apostáze, socinianismu, pouhého moralismu, kultovního perfekcionismu a dalších souvisejících omylů. Finneyho hlavním odkazem byla zmatečnost a kompromis v nauce. Evangelikální křesťanství zůstalo ochromeno tímto jedovatým dědictvím až do dnešních dnů."

Zdroi: Charles Finney's Heretical Pelagian Theology Ravaged Evangelicalism - Heresy Language Not Too Strong