Svědectví Milly Fontany: Co zažívaj děti, které nemají otce

Mé jméno je Milly Fontana. Je mi 23 let a jsem dítětem rodičů lesbické orientace, počatým dárcem spermatu. Stojím zde s podporou všech tří mých rodičů. Toto svědectví je, mohu říci, neslyšené, protože nikdo nechce slyšet o té druhé straně duhy, straně, která není zahrnována, která nevyrůstá šťastně a která má odlišnou představu o tom, jak by měla rodinná struktura vypadat. Když jsem vyrůstala, toužila jsem po otci. Vnitřně jsem cítila, že mi chybí otec ještě předtím, než jsem dokázala vyjádřit, co otec je. Věděla jsem, že oba své rodiče miluji, ale nedokázala jsem si přesně uvědomit, co mi chybí uvnitř. Když jsem začala chodit do školy, začala jsem si uvědomovat, pozorováním ostatních dětí a jejich láskyplných vazeb na otce, že opravdu něco velmi zvláštního mi chybí. Celou dobu jsem byla vzdělávána na základě lži. Říkali mi, že nemám otce nebo že možná nevědí, kdo to je. Bylo pro mě velmi obtížné nalézt stabilní identitu kvůli tomu a moje chování a emoční stabilita tím silně utrpěly. Stojím tu před vámi jako ateistka bez náboženské příslušnosti. Stojím s křesťany, protože v této debatě jsou dosud jediní lidé, kteří se snaží poukázat na problémy, které postihují děti. Dosud jsou křesťané jediní lidé, kteří se snaží vnést světlo do příběhů jako je ten můj. Nikdo v LGBT lobbingu nechce slyšet od někoho jako jsem já, protože zatím platí, že láska je láska, že? Neexistujeme. Když jsem vyrůstala, dívala jsem se do zrcadla a říkala si: "Odkud mám tyhle zelené oči? Odkud mám tyto vlastnosti osobnosti, tyto talenty, které nikdo z mých rodičů nemá?" Odpověď je velmi jednoduchá: můj otec. Ale ve skutečnosti to není jen otec nebo dárce, jak se mu líbí říkat. Zjistila jsem, že mám strýce, tetu a babičku spolu s mnoha milujícími bratranci a sestřenicemi. Když si vybrali, které části mé identity byly přijatelné, aby mi je odhalili, vzali mi něco. A tam, kde se ostatní děti dokázaly podívat do zrcadla, vyrovnat se s těmi chybějícími částmi a říct: "Miluji své matky nebo své otce," já jsem to nemohla udělat, protože podle mého názoru neměli moji rodiče právo rozhodnout, které části mě jsou přijatelné ke známosti. Setkání s mým otcem ve věku 11 let bylo pravděpodobně jediným okamžikem, kdy jsem byla stabilním dítětem. Poprvé jsem viděla, kdo jsem. Dívala jsem se mu do očí a myslela si: "To je ta část, která mi chybí." Ne proto, že bych snila o otci, ale protože jsem mohla dát obličej tomu, kým jsem. Tak jsem se mohla podívat na někoho, kdo je rovnocenně odpovědný za mou existenci. Dokázala jsem potvrdit svoji identitu na základě tohoto muže. A kdybych se s otcem nesetkala, nestála bych tu dnes s vámi, protože moje emoční reakce na jeho nepřítomnost v mé životě, i když jsem byla tak mladá, byla ničivá a způsobila mi regres v mé vývoji. Chci mluvit o opravdové rovnosti. Hodně se hovoří o rovnosti ze strany LGBT lobby, ale nějak se ptám, jakou mají definici rovnosti, protože pro mě byla rovností slyšet pravdu, být respektována jako celek a nejen na základě toho, co si moji rodiče přáli, abych věděla. Rovností bylo umět se podívat na obě strany mé rodinné linie a porozumět, kým jsem. Rovnost není tvrdit, že studie dobrovolníků o gay rodinách a dětech gayů, které končí pozitivním výsledkem, to platí pro všechny. Je to naprosto nerealistické. V březnu jsem slyšela tuto lež od LGBT, kde říkali, že děti nezajímá, kdo jsou jejich rodiny, a že muži a ženy jsou zaměnitelní. Považuji to samo o sobě za formu diskriminace podle pohlaví. Muži a ženy mají komplementární role při výchově dětí a měly by být rovnocenně respektovány. Je to vtipné, jak mluví gay lobby o homofobii. Měla jsem příběhy o gay přátelích, kteří mi přišli a vysvětlili, že je jiní gay lidé nazývají homofobními, protože by nejraději vychovávali děti s matkou nebo otcem. Jak naprosto směšné. Byla jsem homofobní, když jsem se dívala do zrcadla a ptala se, kde je můj otec? Byla jsem homofobní, když jsem se dívala na mé dvě milující rodiče a prosila je, aby mi řekli, kdo jsem? Naprosto ne. Ale miluji své tři rodiče stejně. Homofobie samo o sobě je jen odpor k chování. Je to tam s důvodem. Jako společnost jsme se posunuli dál, ale snažení rovnocennosti homofobie a rasismu mi velmi vadí. Člověk barevné pleti vejde do místnosti a každý ví, jaké rasy je. Každý ví, že jsou odlišní. Kdo může vejít do místnosti a nikdo nemá ani tušení, jaká je jeho sexualita? Sexualita sama o sobě je proměnlivá. Sexualita není spolehlivou formou identity, protože se mění v závislosti na okolnostech nebo dokonce na osobní volbě. Není to ekvivalent rasismu a uráží mě myšlenka, že jsem rovnocenná s rasistou jen proto, že se vyjadřuji k této problematice. Proč se naše vláda snaží prosazovat program, který není založen na pravdě? Protože ve skutečnosti v každém samec-páře situace je potřeba třetí strany, aby vzniklo dítě. Vždycky to bylo tak. Tak proč bychom jako společnost chtěli tuto realitu ignorovat? Sem se nedostala na základě dvou žen. Tři lidé se rozhodli mě přivést na svět. Proč bychom tedy ignorovali, že věda je nahrazována dospělými přáními? Podle mě v Kanadě je teď na rodných listech uvedeno, že právními rodiči jsou rodiče zákonní, ne biologičtí. Rodný list se mění z historického dokumentu o dítěti na dokument o záměru.

Já jsem ten, kdo se o to dítě postará." Ale jakou informaci to dítěti dá? To není reálné. Rodný list nikdo nedělá záměrně. Je to pro informaci, je to dědictví. Minulý týden mi matka položila otázku. Řekla mi: "Milly, co kdybychom se s mým partnerem vzali? Co kdybychom měli takové stabilní domácí prostředí, jaké má každý?" A na otázku jsem odpověděla velmi jednoduše. V podstatě byla zodpovězena další otázkou, která by zněla: „Jak by se mnou psychologové zacházeli s mým základním problémem bez otce, kdyby uznali, že bezotcovství je forma diskriminace? okolnost?" Setkalo se to s mlčením. Nikdo na to nemyslí, než se vrhneme na svatbu. A myslím, že je opravdu legrační, že Obama vstal a řekl: "Je čas, aby se všichni ostatní vyvinuli." Ale když jsem to kontroloval naposledy, evoluce udělala pěkných pár kroků. Trvalo o něco déle než deset let, než se to podařilo. A také to vzalo všechny s sebou. Evoluci neudělala jedna politická agenda, která umlčuje i druhou polovinu LGBT. Jde o extremistickou menšinu, která podle mého názoru prosazuje to, co se zdá být zánikem samotného pohlaví. Neříkám rovnost pohlaví, říkám smůla, jak se pohlaví úplně zbavit. Dokud jako společnost nezačneme diskutovat o dětech jako jsem já, kterým není v pořádku, když rodiče rozhodují, které části jsou přijatelné odhalit, dokud tato diskuze nezahrnuje všechny, kdo byli vychováni bez otce nebo bez matky, dokud tato diskuse nepřestane zahanbovat děti v mém postavení. vpřed, neměli bychom protlačovat manželství, protože evoluce podniká kroky. A nebudu tu stát a být umlčen lidmi, kteří mi budou říkat, co bylo pro mě přijatelné cítit, že jsem špatný člověk, že chci otce, že jsem možná nemiloval své matky dostatečně, protože jsem otce chtěl. Je to blbost a nebudu to podporovat. Děkuji, že jste sem dnes večer přišli. Děkuji moc za potlesk ve stoje, ale chci jen říct, že je opravdu skvělé vidět tady všechny podporovat stejnou věc, protože každý si zaslouží hlas. A nebudu tu stát a dovolovat lidem, aby zahanbili křesťany nebo kohokoli, kdo je založen na víře, za to, že se zastávají dětí, protože je to směšné.

Anglické znění:

My name is Milly Fontana.
I'm 23 years old, and I am a donor-conceived child of lesbian parents.
I stand here with support from all three of my parents. This is a testimony that is safe to say unheard of because nobody wants to hear about the other side of the rainbow, the side that is not catered for, that don't grow up happy, and grow up with a dissenting idea of what a family structure should be.
Growing up, I wanted a father. I felt it within me that I was missing a father before I could even articulate what a father was. I knew that I loved both of my parents, but I could not place my finger on what it is I was missing inside myself.
When I hit school, I started to realize, through observing other children and their loving bonds with their fathers, that I really was missing out on something very special.
I was lied to throughout school. I was told I didn't have a father or that perhaps they didn't know who he was. It was very difficult for me to affirm a stable identity because of this, and my behavioral and emotional stability suffered greatly because of it.
I stand here before you raised atheist with no religious affiliations. I stand with Christians because, so far in this debate, Christians are the only people trying to reflect the issues that follow with children.
Christians, so far, are the only people trying to shine light on stories like mine. Nobody in the LGBT lobbying wants to hear from someone like me because, so far, love is love, right? We don't exist.
Growing up, I would look in the mirror, and I would think to myself, "Where did I get these green eyes? Where did I get these aspects of my personality, these talents that neither of my parents in the home had?" The answer to that is quite simply, my father. But in reality, it's not just the father or the donor, as they like to call it. It turns out, I have an uncle, I have an auntie, and I have a grandmother along with many loving cousins.
When they chose what parts of my identity were acceptable to reveal to me, they took something from me. And where other children were able to look in the mirror and reconcile those missing parts and say, "I love my mothers or my fathers," I could not because, in my eyes, who were my parents to decide what parts of me were acceptable to reveal to me?
Meeting my father at 11 years old was probably the only time I had been a stable child. I saw for the very first time who I was. I looked into his eyes, and I thought, "That is the missing part of me." Not because I had fantasized about having a father, but because I could put a face to who I was. So I could look at somebody who was equally responsible for my existence. I could affirm my identity based on this man. And if I had not met my father, I would not be standing here with you today because my emotional reaction to not having him in my life, even at such a young age, was devastating, and it caused me to regress in my development.
I want to talk about real equality. There's a lot of talk about equality from the LGBT Lobby, but I sort of wonder what their definition of equality is because, for me, equality was being told the truth, was being respected for who I was as a whole and not just based on what my parents desired to let me know. Equality was being able to look at both sides of my genetic family and understanding who I was.
Equality is not saying that because volunteer studies of gay families and children of gays that come out with a positive outcome define it for everybody. It's completely unrealistic. I heard this lie from the LGBT back in March, saying that children don't care who their family is and that men and women are interchangeable.
I consider this, in itself, to be a form of gender discrimination. Men and women offer complementary roles in child-rearing and should probably be respected equally.
It's funny in the way that the gay lobby talks about homophobia. I've had stories of gay friends of mine coming to me and explaining that other gay people have called them homophobic because they would ideally prefer to raise children with a mother or a father. How utterly ridiculous.
Was I homophobic when I was looking in the mirror, wondering where my father was? Was I homophobic when I looked at both of my loving parents and pleaded with them to tell me who I was? Absolutely not. But I do love all three of my parents equally. Homophobia, in itself, is really just an aversion to behavior. It has been there for a reason. We have evolved past that point as a society, but I really deeply disagree with equating homophobia to racism.
A person of color walks into a room, and everybody knows what race they are. Everybody knows they're different. Anybody can walk into a room, and nobody has any idea what sexuality they are because sexuality, in itself, is fluid. Sexuality is not a reliable form of identity because it changes due to circumstance or even personal choice. It is not equivalent to racism, and I'm offended by the idea that I am equal to a racist for speaking out about this very topic.
Why is our government trying to push an agenda that isn't based on honesty? Because, in reality, in any same-sex situation, it takes a third party to produce a child. It always has. So why, as a society, would we try and ignore that as a reality to the situation? I didn't get here based on two women. Three people made the choice to bring me into this world. So why on earth would we try and ignore that science is being replaced by adult desire?
The way I see it, we see in Canada people on birth certificates are now legal parents, not biological parents. The birth certificate is changing from a document of history for a child into a document of intent.



This is adults saying, "I am the one who's going to take care of this child." But what information does that give to the child? It's not realistic. Nobody makes a birth certificate for intent. It's for information, it's the heritage.
My mother pitched a question to me the other week. She said to me, "Milly, what if my partner and I were able to be married? What if we had that stable household environment that everybody else has?" And I answered the question very simply. It was basically answered with another question, which would have been, "How would psychologists have treated me for my underlying issues of fatherlessness if to acknowledge fatherlessness was a form of discrimination? How would any physician under threat of legal action have treated me under that circumstance?" It was met with silence. Nobody thinks about this before we rush ahead to marriage.
And I think it's really funny that Obama has stood up and said, "It's time for everyone else to evolve." But last time I checked, evolution took a fair few steps. It took a little longer than a decade to eventuate. And it also took everybody with it. Evolution was not made by one political agenda that is silencing even the other half of the LGBT. This is an extremist minority that are pushing, from my opinion, what seems to be the extinction of gender itself. I don't say gender equality, I say a pitch to get rid of gender altogether.
Until we as a society have a discussion that includes children like me who are not okay with parents deciding which parts are acceptable to reveal, until this discussion includes everybody who has been raised fatherless or motherless, until this discussion stops shaming children in my position for coming forward, we should not be pushing marriage through because evolution takes steps. And I am not gonna stand here and be silenced by people telling me what was acceptable for me to feel, that I'm a bad person for wanting a father, that maybe I didn't love my mothers enough because I wanted a father. It's bull, and I won't support it.
I thank you for coming here tonight.

Thank you so much for the standing ovation, but I just want to say that it's really great to see everybody here in support of the same cause because everybody deserves a voice. And I won't stand here and let people shame Christians or anybody of faith just based on faith for standing up for children because it's ridiculous.