Čtení Písně písní jako alegorie u protestantských reformátorů

V době vzniku Písně písní byla pohanská literatura a básnictví běžnou součástí kultury a literárních tradic v okolních národech.

Článek je z větší míry shrnutí článku: Erin Risch Zoutendam, Reading the Song of Songs as Allegory with the Protestant Reformers, ale je editován aby se dosáhlo větší objektivity.

V tomto článku se zkoumá způsob, jakým se protestantští reformátoři zabývali biblickou knihou Píseň písní jako alegorií. Po dobu přibližně 1500 let se křesťané shodli na tom, že Píseň písní hovoří především ne o lásce mezi lidmi, ale o vztahu mezi Bohem a Božím lidem. Na první pohled se to může zdát některým moderním čtenářům nucené, protože kniha nikde nezmiňuje Boha jménem. Knihou se zdá být docela přímočará sbírka milostných písní mezi dvěma nebo více lidmi a tak oslava lidské lásky, touhy a sexuality.

Moderní čtenáři mají tendenci považovat starší alegorický způsob výkladu Písně písní za zastaralý a dokonce puritánský. Protestantští čtenáři mohou cítit zvláštní neochotu číst Píseň písní jako alegorii Boží lásky, vzhledem k historickému závazku protestantismu vůči doslovnému smyslu Písma. Ale první generace protestantských reformátorů neměla žádné takové zábrany. Vřele přijímali záhadné alegorie Písně. Reformátoři tvrdili, že Píseň je nezbytná pro posílení křesťanské víry v Kristovu lásku k lidem a zároveň podporuje lásku k Kristu jako odpověď. Srovnání moderních postojů k Písni s historickými postoji vyvolává otázky, co se ztratí, když je alegorický výklad opomenut.

Současní čtenáři mají tendenci předpokládat, že dřívější generace křesťanů četly Píseň jako oslavu Boží lásky, protože se bály lidské sexuality. Tyto dřívější výklady prý vznikly v důsledku snahy najít vhodné téma v Písni písní a uchýlit se k alegorickým interpretacím. Avšak názor, že Píseň je oslavou lidské sexuality, je relativně nový*. V textu článku je také uvedeno, že v minulosti křesťané souhlasili téměř beze zbytku, že Píseň hovoří především o vztahu mezi Bohem a jeho lidem. Křesťané byli v průběhu staletí explicitně varováni před takovýmto čtením. (* - Toto tvrzení je však příliš zjednodušující a nepřesné a k tomu se vyjádřím v druhé části článku. Dále pokračuji ve shrnutí článku). Porovnání moderních postojů k Písni s historickými postoji vyvolává otázky, co je ztraceno, když se od alegorického výkladu upustí. Přesto je zřejmé, že Píseň byla začleněna a zachována v křesťanském kánonu, protože podle alegorického výkladu vyjadřuje nejen lidskou lásku, ale především božskou lásku a povahu Božího vztahu s lidmi.

Článek také diskutuje o středověkých alegorických interpretacích Písně písní, které se týkaly vztahu mezi církví a jednotlivými křesťanskými dušemi, stejně jako vztahu mezi Pannou Marií a Kristem. Tyto interpretace inspirovaly nové způsoby hovoření o Bohu, nové teologie a duchovnosti a nové žánry duchovní literatury.

Názor překladatele a editora je, že s alegorickým výkladem lze interpretovat jakékoliv písmo, i to světské, tak, abychom podpořili cokoliv a jakýkoliv záměr, jakkoliv je Bohu ohavný.

Kritika k článku

V článku je uvedeno, že názor, že Píseň je oslavou lidské sexuality, je relativně nový. Pravdou je, že někteří raní autoři a teologové se snažili výklad Písně písní omezit na alegorickou interpretaci. Motiv, že to bylo proto, aby se vyhnuli příliš explicitním odkazům na lidskou sexualitu, nelze přímo (snadno) dokázat jako pravdivý nebo nepravdivý. Bylo by nutné uvést konkrétní historické zdroje, ale je nepravděpodobné, že by se tomu některý z autorů kritik osobně přiznal. Další hodnocení by muselo zahrnovat důvěryhodné svědky, které by vyloučili střet zájmů. Myslím, že prokázat úmysl je v tomto případě nemožné. Nevíme tedy proč se vyhnuli tématu, mohl existovat jiný důvod proč chtěli Píseň písní prosadit. Zde je uvedeno několik důvod:

1. Symbolika alegorické interpretace: Někteří autoři a teologové mohli vidět v Písni písní hlubší symboliku, která by mohla reprezentovat vztah mezi Bohem a jeho lidem, nebo mezi Kristem a církví. Alegorická interpretace by jim umožňovala číst text jako metaforický vyjádření duchovní lásky a oddanosti místo doslovného popisu lidské sexuality.

2. Estetická hodnota: Píseň písní je literárně pozoruhodný text, který se vyznačuje bohatou a překrásnou poezií. Někteří autoři a teologové by mohli považovat tuto knihu za literární mistrovské dílo, které si zaslouží uznání a studium nezávisle na jejím obsahu.

3. Odpověď na sekulární literaturu: V době vzniku Písně písní byla pohanská literatura a básnictví běžnou součástí kultury a literárních tradic v okolních národech. Někteří autoři a teologové mohli mít zájem ukázat, že i v hebrejské tradici existuje umělecká a literární hodnota, která může konkurovat a nabídnout alternativu k pohanským literárním dílům.

4. Kulturní kontext a přitažlivost: Píseň písní byla vnímána také jako vyjádření lidské touhy a vášně, které jsou všeobecně přítomné v lidském životě. Někteří autoři a teologové mohli vidět v tomto textu zrcadlení lidského prožívání a považovali ho za relevantní a důležitý i v náboženském kontextu.

Židovský rabín Akiva ve 2. století vykládal Píseň písní jako alegorii vztahu mezi Bohem a Izraelem. Reformátoři, jako Martin Luther a Jean Calvin, se také snažili zdůraznit duchovní alegorický význam knihy.

Nicméně, tato snaha o alegorický výklad neznamená, že neexistovaly názory či kontroverze týkající se sexuálního obsahu Písně písní. V průběhu dějin se objevily různé interpretace, které se zabývaly náznaky skupinového sexu, vulgaritou a absencí přímého odkazu na Boha. Kritici a teologové vyjadřovali obavy z těchto prvků a často se snažili nalézt výklady, které by byly v souladu se stávajícím učením a náboženskými představami.

Celkově lze tedy říci, že tvrzení v článku, že názor, že Píseň písní je oslavou lidské sexuality, je relativně nový, je příliš zjednodušené. Existovaly různé názory, kontroverze a kritiky, které se týkaly sexuálního obsahu Písně písní, a tyto diskuse se objevovaly již v historii.

Jak vznikla "kniha knih" Píseň písní?

Píseň písní (Šir ha-Širim) je jednou z knih Starého zákona a je součástí hebrejského biblického kánonu. Přesné datum, kdy byla Píseň písní přidána do hebrejského kanonu, není známo, protože proces formování kanonu byl postupný a probíhal přes dlouhá období.

Píseň písní byla zahrnuta do hebrejského biblického kánonu kvůli její důležitosti a uznání její duchovní hodnoty židovskou tradicí. I když obsah Písně písní je básnický a milostný, židovská tradice interpretuje tuto knihu jako alegorii Božího vztahu se svým lidem Izraelem. Přesný proces a rozhodnutí, která knihy budou součástí hebrejského kánonu, byly výsledkem dlouhého diskuzního procesu a konzultace mezi židovskými učenci a autoritami.

První zmínky o tom, že Píseň písní byla součástí hebrejského kanonu, se objevují v literárních pramenech tradice rabínského judaismu. Existuje několik důkazů naznačujících, že Píseň písní byla považována za součást kanonu již ve starověkých dobách. Přestože nevíme, ve kterém století se Píseň Písní stala součástí hebrejského kanonu, dá se říct, že první náznak existuje od 7. století n.l. Zdroje důkazů:

1. Talmud: V židovském Talmudu*, který obsahuje rabínskou diskusi a interpretaci židovského zákona, je Píseň písní zmiňována jako součást hebrejského kanonu. Talmud je záznamem židovského učení z 3. až 5. století, který obsahuje informace o židovské tradici a zákonu. Jeho zmínky o Písni písní svědčí o tom, že byla považována za součást kanonu již tehdy.

2. Maseretské značky: Maseretské značky* jsou hebrejské vokalizační a akcentuační značky přidávané k biblickému textu. Tyto značky se objevují ve starověkých hebrejských rukopisech a slouží jako pomoc při čtení a výkladu textu. Píseň písní je vybavena maseretskými značkami, což naznačuje, že byla považována za velmi váženou a mohla být tedy také součástí kanonu. Byla tedy čtena a studována stejně jako ostatní biblické knihy, nevíme ale v jaké náboženské komunitě nebo za jakým účelem tyto značky vznikly.
   

I když přesné datum zařazení Písně písní do kanonu není známo, tyto zmínky a důkazy naznačují, že byla uznávána a používána jako součást hebrejského biblického kanonu již ve starověku. Avšak není pro to jednoznačný důkaz a proto se jedná o spekulace či teorie. Důkaz svědčící proti zařazení do hebrejského kanónu je, že Píseň písní není citována na žádném místě bible.

Poznámka k Talmudu:

* - Talmud je součástí tradice rabínského judaismu a vznikl až po Ježíši Kristu a po pádu židovského chrámu v roce 70 po Kristu. Po zničení chrámu rod Arónovců a Lévitů přišli o možnost služby v chrámu, ke které byli Bohem povolaní. Rabíni se objevili jako nástupci tehdejších sekt farizeů a saduceů a obrazně řečeno nahradili také kněze. Farizeové byli skupinou, která se vyvinula v rabínský judaismus, a jejich učení se stalo základem pro rabínskou tradici. Tím se rabíni dosadili na jejich pozici jako náboženští vůdci lidu. Nicméně zde schází biblické povolání k jejich službě. Zatímco kněží Arónovci a Lévité byli Bohem povoláni podle Tóry, rabíni si zavedli jiné pravidla a nauku, kterou se vypořádali s nemožností vykonávat náboženské obřady v chrámu. Rabíni přizpůsobili náboženské praktiky novým podmínkám po zániku chrámu. 

Pro nás křesťany, kteří se opíráme o bibli jakožto spohelhlivý zdroj Pravdy a instrukce pro náš život odkazování na Talmud představuje problém. Ježíš Kristus varoval před farizeji kvůli jejich učení a kvůli pokrytectví, že své modlitby a další povinnosti pouze předstírali. Na základě těchto historických faktů, se pro nás křesťany nemůže Talmud stát důkazem, jehož doporučení pro zařazení Písně Písní bychom mohli akceptovat jako vhodné a validní.

Poznámka k Masoretským značkám:

* - Přesné datum vzniku masoretských značek není známo, ale jejich vývoj se uskutečnil v průběhu 7. až 10. století n. l. Masoreti vyvinuli systém diakritických značek, které zahrnovaly samohlásky a akcentuační značky, aby pomohli přesně určit výslovnost a čtení hebrejského textu. Tento systém se stal součástí středověkých rukopisů hebrejské Bible, včetně Písně písní.

Kabala čili židovská mystika sehrála roli při schvalování Písně Písní

Židovská mystika, známá také jako kabala, má dlouhou historii a vývoj. Je obtížné stanovit přesný původ a okamžik, kdy se židé začali zabývat mystickými a esoterickými učeními, ale kabala se vyvinula jako součást židovského náboženského myšlení v průběhu staletí.

Některé prvky židovské mystiky lze najít již ve starověkém judaismu, například v exegezi biblických textů a v učení o posvátných číslech a jejich symbolice. Nicméně, kabala jako systematická a rozvinutá nauka se začala formovat v období středověku.

Hlavními centry rozvoje kabaly byly zejména Španělsko, Provence (dnešní Francie) a Safed (v dnešním Izraeli) během 12. až 16. století. Kabalistické učení se předávalo především ústně a bylo předmětem studia mezi vybranou skupinou židovských učenců a mystiků.

Kabala se zabývá tajemstvím Boží podstaty, stvoření a povahou vesmíru a lidské duše. Klíčovou součástí kabaly je systém symbolů, sefiroty, který popisuje hierarchii a vztahy mezi různými aspekty Boží reality a stvoření.

Existují různé směry a školy kabaly, jako například židovská mystika podle Mojžíše Kordovera (Světla efrájim), Isaac Luria (Arizal) a Chasidismus. Každá z těchto škol přináší svůj vlastní přístup a interpretaci kabaly.

Kabala v průběhu staletí ovlivnila mnoho aspektů židovského myšlení, včetně náboženské praxe, filozofie, etiky a mystické interpretace biblických textů. Kabalistické učení se však tradičně nepovažuje za přístupné všem, ale vyžaduje důkladné studium, disciplínu a hlubokou duchovní oddanost.

Byl rabín Akiva kompetentní k výkladu Tóry?

Aniž bych se pokoušel poskytnout komplexní vyčerpávající odpověď na takový rozsáhlý historický kontext, mohu vám sdělit některé informace o vztahu rabína Akivy k Písni písní a jeho vlivu na její zařazení do hebrejského biblického kánonu.

Rabín Akiva ben Josef byl významným židovským učencem a rabínem žijícím v 1. století n.l. Jeho významný přínos pro židovskou tradici a kánon je neoddiskutovatelný. Existuje předpoklad, že Akiva byl jedním z hlavních zastánců a obhájců zařazení Písně písní do hebrejského biblického kánonu.

Akiva měl přístup k různým literárním a náboženským textům své doby, včetně Písně písní, a viděl v této knize náboženský a symbolický význam. Své chápání Písně písní mohl interpretovat jako alegorický vyjádření vztahu mezi Bohem a Izraelem, podobně jako jsem zmínil dříve. Jeho vlivný postoj a autorita pomohly posílit přijetí této knihy jako součásti hebrejského biblického kánonu.

Je důležité poznamenat, že proces formování hebrejského biblického kánonu byl postupný a zahrnoval mnoho diskuzí, hodnocení a vlivů. Většina knih, které jsou součástí hebrejského kánonu, byla zařazena na základě svého náboženského a historického významu pro židovský lid.

Přesný mechanismus, jakým se Píseň písní stala součástí kánonu, není zcela znám, a vliv rabína Akivy na tento proces je předmětem diskusí mezi biblickými badateli. Nicméně se předpokládá, že jeho interpretace a obhajoba Písně písní hrály určitou roli v rozhodnutích týkajících se zařazení této knihy do hebrejského biblického kánonu.

Akiva byl konvertitou, byl to vlastně původně pohan. Nevíte kolik let uplynulo od jeho konverze, že byl schopen dělat takové sofistikované závěry o výkladu bible?

Rabín Akiva byl skutečně konvertit, původně pohan, a podle tradice se stal židem až v dospělosti. Přesná doba jeho konverze není zaznamenána a existuje několik verzí a legend o tom, jak se konverze odehrála.

Co se týče jeho schopnosti dělat sofistikované závěry o výkladu Bible, je důležité si uvědomit, že Akiva prokázal mimořádnou učenost a byl jedním z nejvýznamnějších rabínů a učenců své doby. Studoval u různých učitelů, získal hluboké znalosti Tóry a židovské tradice a stal se jedním z nejváženějších učitelů své generace.

Akiva nebyl jediným učencem, který se zabýval interpretací biblických textů a jejich aplikací na židovský život a teologii. V židovské tradici bylo zvykem provádět hluboké studium Tóry a diskutovat o jejím významu a aplikaci. Akiva byl součástí židovské učitelské tradice a jeho schopnosti interpretace a výkladu se vyvinuly během let studia a duchovního růstu.

Je třeba poznamenat, že židovská tradice přikládá velký význam učení a učitelskému řetězci, kde vědomosti a moudrost jsou předávány z generace na generaci. Akiva byl součástí této dlouhé tradice a byl ovlivněn učiteli a předchůdci, kteří ho učili. Jeho výklad a závěry byly výsledkem jeho vzdělání, duchovního růstu a dialogu s dalšími učenci své doby.

Z tohoto pohledu je tedy možné, že i jako relativně nový konvertita byl schopen přinést své myšlenky a příspěvky k interpretaci Bible a k formování náboženského myšlení židovského lidu.

Nicméně názor překladatele a autora tohoto článku je, že rabín Akiva kladl až příliš velký důraz na význam této knihy. Akiva viděl tuto knihu jako nejdůležitější ze všech knih a to mi přijde velmi scestné, vzhledem k tomu, že se tato kniha skutečně neopírá o Tóru, nevychází z ní, neodkazuje se na ní, ani na otce Abrahama, Izáka a Jákoba a zaslíbení Izraeli. Není tam nic o smlouvě s Izraelem. Dle mého názoru, byl Rabín Akiva příliš ovlivněn židovskou mystikou, zvanou kabala, což zatemnilo jeho zdravý úsudek. Rabín Akiva mi nepřipadal objektivní, racionální. Ani Ježíš, ani žádný apoštol z Písně písní nikdy necitovaly, ani na ni neodkazovali. Navíc překladatelé knihy zmírnili expresivní výrazy, tak aby to hluboce neuráželo věřící lidi. V této hebrejské knize jsou silně expresivní výrazy a tento fakt nezmění ani skutečnost, že byla přeložena tak, aby nové znění více vyhovovalo náboženské společnosti.

Závěr (subjektivní)

Píseň písní se dostala do hebrejského kanonu a protestantského kanonu až po odchodu Ježíše Krista z jeho pozemského života do nebe. Jako taková nemohla být součástí Písem jak je zmiňoval Kristus, apoštol Pavel a další apoštolové, k tomu abychom se z nich učili a vycházeli z nich při ověřování pravdivosti učení Ježíše Krista. Následně se Boží lid, jak židé tak křesťané, dostali do období malého ale stupňujícího se odpadávání, rozvíjejícího se sektářství. Ježíš Kristus řekl, ať to posuzujeme podle ovoce, které tito vůdcové a náboženské skupiny nesou a také ať to ověřujeme pomocí Písma, jehož součástí nebyla Píseň Písní.

Boží slovo se tématu sexuality nevyhýbá, na rozdíl od pohanské literatury Písně písní určené pro nesezdané svazky Boží slovo pro manželé je toto: "Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?" Přísloví 5:16-20

Paradoxně Přísloví 5:16-20 je naprosto jasné a přesné, nepoužívá nejasné a alegorie jako Píseň písní a nevyzývá ke skupinovému sexu, ale zdůrazňuje věrnost k jedné ženě.