Difference between hebrew and ivrit - Jak vznikla moderní hebrejština?

Český překlad, prosím čtěte níže.

Hebrew vs. Ivrit - English definition

Hebrew is a historical language that was used in ancient Israel and in the Jewish religious context for many centuries. Ivrit, on the other hand, is a modern form of Hebrew that has become the official language and linguistically standardized language of the State of Israel.

Hebrew was a "dead language" for many years, meaning it was not used as an everyday means of communication. However, it was preserved and studied as a sacred language for religious purposes, particularly for the study of Hebrew biblical texts. The revival of Hebrew as a modern language began in the late 19th century and was part of the Zionist movement, which aimed to restore the Jewish nation and its culture in the then-Palestine.

Ivrit is, therefore, a modern version of Hebrew that has been adapted for the needs of everyday life, communication, and administrative purposes. It has been adjusted to modern social, political, and technological conditions and expanded as a mother tongue for Jewish residents of Israel. Linguistically, Ivrit has been standardized and stabilized to ensure comprehensibility and a unified system of writing and grammar.

 

Ivrit is a new language that was created for modern needs and communication. The emergence of Ivrit is associated with the Zionist movement and the effort to revive the Jewish nation and its culture in the then-Palestine.

At the end of the 19th century, within the Zionist movement, there began a push for the use of Hebrew as an everyday language that would replace Yiddish and other languages used by the Jewish diaspora. The goal was to create a language that would become a common tongue for Jewish settlers in Palestine.

Various sources were used in the creation of modern Ivrit. The foundation was based on Biblical Hebrew, which served as the language of religious texts and had been preserved and studied for centuries. Other sources included Medieval and Rabbinic Hebrew, which had an influence on the language of Jewish scholarship and tradition.

In addition, elements from other languages used in the region were incorporated into Ivrit. These included Aramaic, which was a widespread language in the ancient Near East, as well as various Slavic, English, French, and Arabic expressions that were adopted over time.

Thorough linguistic work was undertaken in the development of Ivrit to ensure a unified system of grammar, spelling, and pronunciation. New vocabulary was also created, and grammatical structures were adapted to reflect modern social and technological conditions.

The entire process of creating modern Ivrit was gradual and took place over several decades. It was a collective effort by many linguists, writers, and educators who worked on standardizing and developing the language. Thanks to their efforts, Ivrit has become a living and functional language for modern Israeli society.

First use of the word "ivrit"

The word "ivrit" began to be used to refer to Hebrew as early as during the first Jewish settlement in modern Israel in the late 19th century. The precise origin of the term is associated with the revival of Hebrew as a living language among Jewish settlers.

During the Middle Ages and early modern period, Hebrew was primarily used as a liturgical and academic language, while everyday communication among Jews was dominated by languages such as Yiddish and Aramaic. However, the Zionist movement, which aimed to revive the Jewish nation and restore a Jewish state in the historical land of Israel, also supported the revival of Hebrew as a spoken language.

The term "ivrit" is derived from the Hebrew word "ivri," which means "Hebrew." This word was traditionally used by Jews to refer to themselves and was also used to designate Hebrew. When the emerging Jewish community in Palestine began striving for the revival of Hebrew as a spoken language in the 19th century, the word "ivrit" started to be used to refer to this language as well.

The first modern Hebrew newspaper, published in Palestine in 1863, was called "Ha-Tsefirah be-ivrit" (The Hebrew Newspaper). Since then, the word "ivrit" has become a common designation for Hebrew and is still used today.

First use of word "ivri" and its meaning

The word "ivri" appears in the Bible and is associated with early mentions of the Jewish people. In Hebrew, it is used to refer to a "Hebrew" and is derived from the name Eber, who was one of the ancestors of the biblical figure Abraham. The term "ivri" first appears in the Book of Genesis (Bible, Old Testament), where it is used for Abraham and his descendants.

In Genesis chapter 14, the king Melchizedek is mentioned as the "priest of God Most High" and the "king of Salem." Abraham is referred to as a "Hebrew" (ivri) in this chapter when he encounters Melchizedek. This mention is one of the earliest biblical references to the term "ivri" as a designation for the Jewish people.

Since then, the term "ivri" has been used to refer to members of the Jewish nation and their language, Hebrew. It appears repeatedly in the Bible, both in the Old Testament and the New Testament.

 

Hebrejština vs Ivrit - česká definice

Hebrejština je historický jazyk, který byl používán ve starověkém Izraeli a v židovském náboženském kontextu po mnoho staletí. Ivrit je moderní formou hebrejštiny, která se stala oficiálním jazykem a lingvisticky standardizovaným jazykem státu Izrael.

Hebrejština byla po mnoho let "mrtvým jazykem", což znamená, že se nepoužívala jako každodenní komunikační prostředek. Byla však uchovávána a studována jako svatý jazyk pro náboženské účely, zejména pro studium hebrejských biblických textů. Oživení hebrejštiny jako moderního jazyka začalo na konci 19. století a bylo součástí sionistického hnutí, které mělo za cíl obnovit židovský národ a jeho kulturu v tehdejší Palestině.

Ivrit je tedy moderní podoba hebrejštiny, která byla adaptována pro potřeby každodenního života, komunikace a administrativních účelů. Byla přizpůsobena moderním sociálním, politickým a technologickým podmínkám a rozšířena jako mateřský jazyk pro židovské obyvatele Izraele. Lingvisticky byla ivrit standardizována a ustálena, aby se zajistila srozumitelnost a jednotný systém psaní a gramatiky.

Přestože se některé aspekty ivritu mohou lišit od tradiční biblické hebrejštiny, jedná se stále o téměř identický jazyk. Moderní ivrit si zachovává mnoho slov a gramatických pravidel ze starších forem hebrejštiny, ačkoli bylo také obohaceno o nová slova a výrazy, které se vyvinuly v moderním kontextu.

Celkově lze tedy říci, že lingvistický rozdíl mezi hebrejštinou a ivritem je spíše historický a spočívá v jejich využití a kontextu, ve kterém jsou používány.

Vznik ivritu je spojen s hnutím sionismu a snahou o obnovu židovského národa a jeho kultury v tehdejší Palestině.

Na konci 19. století se v rámci sionistického hnutí začalo prosazovat používání hebrejštiny jako každodenního jazyka, který by nahradil jidiš a další jazyky používané židovskou diasporou. Cílem bylo vytvořit jazyk, který by se stal společným jazykem pro židovské osadníky v Palestině.

Pro vytvoření moderního ivritu byly použity různé zdroje. Jako základ byla použita biblická hebrejština, která sloužila jako jazyk náboženských textů a byla uchovávána a studována po staletí. Dalšími zdroji byla hebrejština středověká a rabínská, které měly vliv na jazyk židovského učení a tradic.

Kromě toho byly do ivritu začleněny i prvky jiných jazyků, které byly v této oblasti používány. Patří sem aramejština, která byla v antickém Blízkém východě rozšířeným jazykem, a také různé slovanské, anglické, francouzské a arabské výrazy, které byly přejaty v průběhu času.

Při tvorbě ivritu byla provedena důkladná lingvistická práce, aby se zajistilo, že jazyk bude mít jednotný systém gramatiky, pravopisu a výslovnosti. Byly také vytvořeny nové slovní zásoby a přizpůsobeny gramatické struktury tak, aby reflektovaly moderní sociální a technologické podmínky.

Celý proces vytvoření moderního ivritu byl postupný a probíhal v průběhu několika desetiletí. Byl to kolektivní úsilí mnoha lingvistů, spisovatelů a pedagogů, kteří pracovali na standardizaci a rozvoji jazyka. Díky jejich snaze se ivrit stal živým a funkčním jazykem pro moderní izraelskou společnost.

První použití slova "ivrit"

Slovo "ivrit" se začalo používat jako označení hebrejštiny již v době prvního židovského osídlení moderního Izraele na konci 19. století. Přesný původ termínu je spojen s obnovením hebrejštiny jako živého jazyka mezi židovskými osadníky.

Hebrejština byla věkem středověku a raného novověku primárně používána jako liturgický a akademický jazyk, zatímco každodenní komunikaci mezi židy převažovaly jazyky jako jidiš a aramejština. Nicméně sionistické hnutí, které se snažilo o znovuzrození židovského národa a obnovení židovského státu v historické zemi Izrael, podporovalo také obnovu hebrejštiny jako živého mluveného jazyka.

Termín "ivrit" je odvozen z hebrejského slova "ivri", což znamená "hebrejský". Tímto slovem se židé tradičně označovali sami a také bylo používáno pro označení hebrejštiny. Když se vznikající židovská komunita v Palestině začala v 19. století snažit o obnovu hebrejštiny jako mluveného jazyka, začalo se také používat slovo "ivrit" pro označení tohoto jazyka.

První moderní hebrejský časopis, který byl vydáván v Palestině v roce 1863, se jmenoval "Ha-Tsefirah be-ivrit" (Hebrejská novina). Od té doby se slovo "ivrit" stalo běžným označením pro hebrejštinu a je používáno dodnes.

První použití slova "ivri" a jeho význam

Slovo "ivri" se objevuje v Bibli a je spojeno s rannými zmínkami o židovském národu. V hebrejštině se používá k označení "Hebrejec" a odvozuje se od jména Eber, který byl jedním z předků biblické postavy Abraháma. Termín "ivri" se poprvé objevuje v Knize Genesis (Bible, Starý zákon), kde se používá pro Abraháma a jeho potomky.

Ve 14. kapitole Genesis je zmíněn král Melchizedek, který byl "knězem Boha nejvyššího" a "králem Šálema". Abrahám je v této kapitole označen jako "Hebrejec" (ivri), když se setkává s Melchizedekem. Tato zmínka je jednou z nejstarších biblických zmínek o pojmu "ivri" jako označení pro židovský národ.

Od té doby se termín "ivri" používal pro označení příslušníků židovského národa a jejich jazyka, hebrejštiny. V Bibli se objevuje opakovaně, a to jak ve Starém zákoně, tak v Novém zákoně.