Jak vyplývá z kontextu, adresáti listu Římanům byli židé - přinejmenším do kapitoly 2.
| Kapitola | Rozsah veršů | Tématika | Popis témat | Základ Tóry | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 1-3;17-32 | Odsouzení svévolníků & | Stav | ||||||
| 2 | 2-15;17-29 | zákonických pokrytců | Soud | ||||||
| 3 | 4;10-21;27-31 | Všichni jsou hříšní | Hřích | ||||||
| 4 | 3-4;6-8;25 | Spravedlnost z víry | Víra | Gn 12; Žalm 32 | |||||
| 5 | 12-13 | Odpovídající Boží čin | Čin | ||||||
| 6 | 1-2;12-20 | Svoboda v Kristu | Svoboda | ||||||
| 7 | 1-25 | Zákon a hřích | Zákon | Odkaz na Zákon (verš 7-12) | |||||
| 8 | 1;3-7;36 | Život v Duchu | Duch | ||||||
| 9 | 1-33 | Boží závazky a volba | Volba | Odkaz na proroky (verš 13-15) | |||||
| 10 | 1-21 | Smlouva s Bohem | Víra | Odkaz na proroky (verš 11-13) | |||||
| 11 | 1-36 | Boží plán pro Izraele | Izrael | Odkaz na proroky (verš 8-10, 26-27) | |||||
| 12 | 1-21 | Život obětovaný Bohu | Obětování | Odkaz na proroky (verš 19-20) | |||||
| 13 | 1-14 | Podřízenost větsím mocnostem | Mocnosti | ||||||
| 14 | 1-23 | Láska a svoboda | Svoboda | Odkaz na Žalmy (verš 11) | |||||
| 15 | 1-33 | Služba a jednota | Jednota | Odkaz na Žalmy (verš 9, 21) | |||||
| 16 | 1-27 | Pozdravy a děkování | Pozdravy |
Kapitola 1.
Římanům 1:1-3 "Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,
které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, ohledně jeho Syna - který podle těla povstal z Davidova semene"
Římanům 1:17-18 Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: "Spravedlivý pak bude žít z víry." Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří zadržují pravdu nepravostí.
19-21 Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim to přece zjevil. Jeho neviditelné znaky, totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Protože když poznali Boha, neoslavovali ho jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno.
Tyto znaky také byly nalézány ve Svatém Písmu, když knihy popisovaly modloslužbu:
Římanům 1:23-26 "A zaměnili slávu nepomíjejícího Boha za zpodobení obrazu pomíjejícího člověka, ptáků, zvěře a plazů. A proto je Bůh vydal v žádostech jejich srdce nečistotě, aby navzájem zneuctívali svá těla, ty, kteří zaměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal hanebným vášním; neboť i jejich ženy zaměnily přirozené obcování za to, které je proti přirozenosti."
V Písmu Svatém se píše o kultické prostituci.
27-28 A podobně i muži opustili přirozené obcování se ženou a ve své touze se rozpálili k sobě navzájem, takže muži páchají nestydatost s muži a sami na sobě dostávají nutnou odplatu za ten svůj blud. A poněvadž neuznali za dobré mít Boha ve známosti, vydal je Bůh zvrácené mysli, aby dělali to, co se nemá.
(V Písmu se píše o Sodomě a Gomoře a jejich zničení, jakožto odplata za hřích. Je tedy zřejmé, že Bůh který spravedlivě trestá zlo, musel už v té době seznámit lidi se svými Zákony, ale ti se rozhodli jich nedbat)
V následujícím textu, je také narážka na to, že Pavel myslel židy, kteří byli seznámeni s Božími řády:
Římanům 1:29-32 Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, lakotou, zlobou, plní závisti, vraždy, svárlivosti, lsti, zlomyslnosti; donašeči, pomlouvači, nenávidící Boha, zpupní, pyšní, vychloubační, kteří vyhledávají zlé věci, neposlouchají rodiče; nerozumní, nedodržující smlouvy, bezcitní, nesmiřitelní, nemilosrdní, kteří ačkoli znají Boží spravedlivé ustanovení, že ti, kteří provozují takové věci, zasluhují smrt, nejenže je dělají také, ale dokonce to těm, kteří je provozují, schvalují.
Původně jsem se domníval, že Pavel psal o pohanech, ale v konttextu je mnohem více pravděpodobnější že psal o židech, kteří už znali Boží Tóru.
Kapitola 2. - odsouzení svévolníků a pokrytců
Kontext druhé kapitoly tvoří předchozí text o svévolnících, kteří dobrovolně zůstávají ve smilstvu a modlářství. Pavel zde doopravdy nemluví o tom, že nesmíme soudit, ale mluví konkrétně k těmto lidem, které jmenoval v Ř 1:29-32! Zdá se že Pavel útočí také proti vůdcům, kteří tyto nepravosti schvalují. Vidíte že vynáší soud "jménem Boha" nad svévolníky z "božího lidu" a pokryteckými vůdci. Rozhodně to není evangelizační čtení pro nevěřící.
Římanům 2:1-4 Proto nemáš výmluvu, ó každý člověče, který soudíš, neboť v čem soudíš jiného, v tom odsuzuješ sám sebe, poněvadž ty, který soudíš, děláš totéž. Víme přece, že Boží soud proti těm, kteří dělají takové věci, je podle pravdy. Domníváš se tedy, ó člověče, který soudíš ty, kteří provozují takové věci, a přitom děláš totéž, že ty unikneš Božímu soudu? Anebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nevíš, že Boží dobrota tě vede (Tě má vést? pozn. překl.) k pokání?
5-9 Ale ty podle své tvrdosti a nekajícího srdce sám sobě shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On "odplatí každému podle jeho skutků": těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; těm však, kteří jsou svárliví a neposlušní pravdě, ale poslouchají nepravost, odplatí zuřivostí a hněvem, soužením a úzkostí, duši každého člověka, který koná zlo, předně Židu, ale i Řeku.
Římanům 2:10-13 Avšak sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, předně Židu, ale i Řeku. Neboť Bůh nestraní nikomu. Všichni, kteří hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni. (Neboť před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo Zákon plní.)
Všimněte si, že Kristus řekl, že přišel Zákon naplnit a nemyslel tím "uskutečnit," ale "aby se podle něho řídil!" Zákon je měrou, kterou Bůh potřeboval doslova naplnit, tedy uskutečnit tím, že pošle někoho kdo to dokáže. Kdo dokáže v Zákonu nezhřešit. Tím byl Kristus.
14-15 Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, dělají z přirozenosti to, co Zákon přikazuje, takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě. Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, což dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.)
Jinými slovy apoštol Pavel znovu opakuje potřebu dodržovat přikázání Tóry a to především nedopouštět se modlářství, ale milovat Boha a milovat lidi. Dále Pavel zdůrazňuje, že mluví o pokryteckých židech, kteří hrubě porušují Tóru:
17-24 Hle, ty si říkáš Žid, spoléháš na Tóru a chlubíš se Bohem. Znáš jeho vůli a rozeznáváš, co je správné, neboť jsi vyučován z Tóry. Jsi přesvědčen, že jsi vůdcem slepých a světlem těch, kteří jsou ve tmě, vychovatelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, někým, kdo má obraz poznání a pravdy v Tóře. Proč tedy ty, který učíš jiného, neučíš sám sebe? Ty, který vyhlašuješ, že se nemá krást, kradeš? Ty, který říkáš: "Necizolož!" cizoložíš? Ty, který se štítíš model, se dopouštíš svatokrádeže? Ty, který se chlubíš Tórou, zneuctíváš Boha přestupováním Tóry? Neboť "Boží jméno je mezi pohany tupeno kvůli vám", jak je napsáno.
Srdce obřezané Duchem k dodržování Tóry: Proto pohané nejsou odsouzeni pokud dodržují Tóru Duchem.
25-29 Obřízka totiž skutečně prospívá, dodržuješ-li Tóru; pokud jsi však přestupníkem Tóry, tvá obřízka se stala neobřízkou. Jestliže tedy neobřezaný člověk zachovává ustanovení Tóry, nebude se jeho neobřízka počítat za obřízku. A nebude ten, který je podle těla neobřezán, ale plní Tóru, soudit tebe, který i s literou a obřízkou Tóru přestupuješ? Židem totiž není ten, kdo je jím zjevně, a obřízka není to, co je zjevné na těle; ale Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou, jehož chvála není od lidí, ale od Boha.
Kapitola 3.
Římanům 3:4 V žádném případě! Ať je však Bůh pravdomluvný a každý člověk lhář, jak je napsáno: "Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, kdyby ses soudil."
Římanům 3:10-12 jak je napsáno: "Není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden."
13 "Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky podváděli." "Pod jejich rty je hadí jed."
14 "Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti."
15-17 "Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve; zkáza a bída je na jejich cestách a cestu pokoje nepoznali."
18 "Před jejich očima není Boží bázně."
19 Víme pak, že cokoli Tóra říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla zacpána všechna ústa a aby všechen svět byl vinen před Bohem.
Římanům 3:20-21 Na základě skutků Tóry totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Tóru přichází poznání hříchu. Nyní je však bez Tóry zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Tórou i Proroky, ...
Římanům 3:27 Kde je tedy ta chlouba? ...
POZOR! Pavel zde neodkazuje na Zákon, ale o pýše a pokryteckém soudu viz Římanům 2:1-4.
... Byla vyloučena. ...
POZOR! Pavel zde odkazuje na "farizejské" odsuzování viz Římanům 2:1-4.
... Skrze jaký zákon? Snad skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry. ...
Pavle psal o odsuzování věřících z pohanů židy a říká: Ať je/vás nikdo nesoudí prottože není rozdílu mezi židem a Řekem, všichni zhřešili, jde jen o to kdo se řídí Božím Zákonem.
28 Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.
29-30 Je snad Bůh jenom Židů? Není také pohanů? Ano, je i pohanů, poněvadž je jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru.
31 Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.
Kapitola 4. - Spravedlnost z víry
V kapitole 4. Pavel popisuje Abrahamovu víru a tvrdí, že nebyla na základě skutků. Nicméně toto tvrzení je v kontextu Tóry značně kontroverzní a těžko pochopitelné, protože když si připomeneme jak to celé bylo, zjistíme, že Bůh dal Abrahamovi příkaz a Abraham ho splnil! Navíc to vypadá, že důvodem proč se jeho otec Tarach rozhodl jít do země Kenaanské bylo, že to mohl nařídit Hospodin. Abraham pak v této cestě na Boží pokyn nejspíš pokračoval.
Genesis 11:31-32 I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam. Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.
Terach byl vzdáleným příbuzným Šéma, o kterým víme, že byl spravedlivý.
Genesis 12:1-4 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.
Zatímco se v textu nic nepíše o Abramově spravedlnosti, píše se, že Abram nejprve uslyšel Boží hlas. Bůh nepřišel jen tak, aby si s ním povídal, jak se snaží moderní křesťané prezentovat vztah s Bohem jako partnerský vztah (či osobní vztah). Bůh přišel jako Pán, který dává rozkazy, jako Despotés, svrchovaný vládce, který přikazuje. Abraham uposlechl a díky tomuto prokazatelnému skutku byl nazván spravedlivým. Kdyby totiž Boha neuposlechl, byl by neposlušný. Znají to přece rodiče: Pokud své dítě napomínáte a ony vás neposlouchají, říká se tomu neposlušnost. Abraham, ale takový nebyl.
Apoštol Pavel však popisuje dva různé druhy spravedlnosti, Abrahamova spravedlnost nebyla dokonalá a držela se jen toho co Abram věděl o Bohu a jeho přikázáních. Snad věděl jen to, že má vyjít z Kaldejského Uru (či z Cháranu). Prokazatelně tedy víme jen o tomto přikázání. Nevíme však proč si Bůh vyvolil Abrama.
První slova, která Bůh k Abramovi promluvil poté co splnil úkol, který dostal:
Genesis 17:1-2 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím."
Z toho tedy vyplívá, že součástí Boží smlouvy s Abrahamem je přikázání řídit se Božími nařízeními a být bezúhonný. Pavel to také vysvětluje, že jsou dvě možnosti: žít podle toho jak sami chceme nebo žít podle toho jak chce Bůh. Abychom už nebyli sami svoji, ale žili pro toho, který nás spasil a kterému sloužíme. Proto mu říkáme Pán. Viz Ř 6:16, 1 Korintským 6:19.
Římanům 4:6 Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: 7-9 "Blaze těm, jimž byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty. Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích." Vztahuje se tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.
Proti Pavlovům slovům lze namítat: Kdyby Abraham neposlechl Hospodinův příkaz, byla by to vůbec víra? Stal by se snad dědicem spravedlnosti a dědicem Kenaanské země? Jistě že ne! Dá se na to dobře vztáhnout Pavlovo: "Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli. Jestliže totiž slovo oznámené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty, jak potom unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení? To začalo být oznamováno samotným Pánem a nám bylo potvrzeno těmi, kteří ho slýchali" Židům 2:1-3 a dále v Ř 6:16 "Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti?"
Pavel citoval Žalm 32, který je o vyznání a odpuštění hříchů, ovšem David má i jiné významné Žalmy, ve kterých vysvětluje smysl Tóry: "Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinovu Tóru, nad jeho Tórou rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří." Žalm 1. Žalm 32 však je také důležitý, protože ukazuje na spravedlnost z víry bez skutků, tj. nepostradatelnou potřebu milosti a odpuštění. Přesto ale zůstává zachována potřeba skutků, abychom nebyli shledáni neposlušnými, tedy lháři.
Kapitola 5.
Římanům 5:12-13 A proto, jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili - hřích byl totiž na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá.
Proti čemu zhřešil člověk? Snad proti Božímu rozmaru? Zakázal snad Bůh jíst ze Stromu poznání dobrého a zlého, protože Bůh neměl co dělat? Bůh dal přikázání a jeho hlas je Zákonem. Už od počátku byly nastaveny pravidla. Kain zhřešil. Jak věděl, že zabít člověka bylo špatné a jak Bůh věděl, že s Kainem nebylo něco v pořádku, když nepřijal jeho oběť? Byla to snad Boží rozmařilost a libovůle? On řekl:
"Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." Genesis 4:7
Bůh Kaina napomenul, že má činit dobro, protože činil zlo. Jak mohl neznat rozdíl mezi dobrem a zlem? Samozřejmě, že to musel vědět. Jak říkáme existenci tohoto Božího standardu Boží spravedlnosti, snad ne Tóra? Snad ne Právo (mišpat)? Jistě, tak tomu říkáme. Abel měl Boží Zákon napsaný do srdce. Nevíme nic o tom, že by existoval Zákon ve psané formě. Nejspíš ne. A o tomto Zákonu právě mluví Pavel - zákon psaný literou vs Zákon Boží spravedlnosti od přirozenosti vepsaný do srdce.
Kapitola 6.
Římanům 6:1-2 Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli ještě žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?
Římanům 6:12-14 Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech. Také nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako ti, kdo ožili z mrtvých a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.
V tomto textu Pavel říká, že nemáme poslouchat hřích, z toho lze automaticky vyvodit, že máme poslouchat Tóru zapsanou Duchem do srdce, tedy být poslušný Božím přikázáním.
15-17 Co tedy? Máme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti? Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce ten způsob učení, do kterého jste byli uvedeni.
Jinými slovy zde Pavel potvrdil platnost Zákona, tedy Tóry, protože k tomu, aby člověk věděl co je hřích a co je spravedlnost, stále potřebuje Tóru, Žalmy a proroky, které podrobně vyučují o tom co je Boží spravedlnost a co je hřích!
Římanům 6:18 Když jste tedy byli osvobozeni od hříchu, byli jste podrobeni do služby spravedlnosti. ...
Co říká Písmo? Že Tóra je spravedlivá a přináší pro člověka dobro (kdo dodržuje přikázání je nazván spravedlivým člověkem a má se dobře, ne ten kdo Zákon nechce dodržovat).
19-20 Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste vydali své údy za služebníky nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak tedy nyní vydejte své údy za služebníky spravedlnosti k posvěcení. Když jste totiž byli služebníci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti.
Kapitola 7.
Římanům 7:12 Zákon je tedy jistě svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
Římanům 7:12 Tóra je tedy jistě svatá a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
Kapitola 8.
Římanům 8:1 A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha.
Podle Písma: chodit po Boží cestě znamená činit Boží vůli a řídit se jeho přikázáními (Dt 10:12). Je možné chodit buď po Božích cestách nebo po svých cestách. Znamená to brát či nebrat ohled na Boží Zákon. Pavel mluví o zákonu Ducha, neboli Tóře zapsané v srdci. (Jr 31:33 "Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svou Tóru jim dám do nitra, vepíši jim jí do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." - Být jeho lidem tedy znamená, mít Tóru zapsanou do srdce a touhu řídit se Božími přikázáními.)
Pavel tedy ve skutečnosti psal o volbě: volba řídit se Boží Svatou Tórou vs. neřídit se Boží Tórou (tj. nechtít se jí řídit = nemít touhu po zbožnosti). Rozdíl však je v tom, že nejsme odsouzeni pro naše selhání, ačkoliv jsme uznali, že Tóra je Svatá a spravedlivá a je stále měřítkem Boží spravedlnosti.
Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
4 a aby tak spravedlnost požadovaná Tórou byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Tady je vtipné, že to zní tak duchovně, ale Pavel tím ve skutečnosti nemyslí nic jiného, než to, že se řídí Tórou! Protože jak víme, on sám nepřestal dodržovat Zákon, ani Šabat. Jak by jinak poznal co je vůle Ducha? No z Tóry! Proto pak jinde říká, že veškeré Písmo je vnhodné k vyučování, a že Písmo bylo vdechnuté Bohem. Je to písmo však nutné posuzovat rozumem, vnímat duchovně a v nepředstírané touze a lásce po Bohu, tedy po jeho Slovu = Tóře.
5-7 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Boží Tóře.
To co Pavel říká je stručná rekapitulace Tóry. Pavel však vysvětluje, že díky zákonu milosti a díky Duchu, nesměřuje k legalismu, ale ke svatosti: ke svaté a spravedlivé zbožnosti.
Římanům 8:36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Kapitola 9
Skoro celá kapitola je o Tóře, od 9:25 je řeč o proroctvích Izajáše, Ozeáše, apod.
Římanům
9:30-32 Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali,
dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry, avšak Izrael, který
vyhledával spravedlnost Tóry, ke spravedlnosti Tóry nedospěl. Proč? Protože ji nehledali z víry, ale jako by byla na základě skutků Tóry. ...
Je tam citace, která odkazuje na místo, kde se píše o Mesiáši jeho učednících na hoře Sijón, všetně toho, že Bůh jim určit Tóru:
Izajáš 8:13-15 Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a strachujte. Vám bude svatyní, ale oběma domům izraelským kamenem úrazu a skálou, o kterou budou klopýtat, bude osidlem a léčkou obyvatelům Jeruzaléma. Mnozí z nich klopýtnou, padnou a roztříští se, uvíznou v léčce a chytí se.
16-18 "Zavaž svědectví a zapečeť Tóru mezi mými učedníky." Budu očekávat Hospodina, ačkoli skryl tvář před domem Jákobovým, s nadějí budu na něho čekat. Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijónu.
Pavlův citát může taky odkazovat na toto místo v knize proroka Izajáše:
Izajáš 28:16-17 Proto praví toto Panovník Hospodin: "Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. Za měřicí šňůru beru právo, za olovnici spravedlnost. Lživé útočiště smete krupobití a skrýši zaplaví vody.
Tato věta o měřící šňůře a právu odpovídá Tóře, protože Tóra je prakticky synonymum pro spravedlnost a právo. Není však úplně jasné, zda se výrok týká samotného Hospodina nebo Krista. Obě možnosti však jsou v souladu s výkladem Nové smlouvy, že Kristus vyučoval Tóru, podle Tóry poměřoval spravedlnost. Skutky zlé skrývané vynášel na světlo a skutky dobré, k těm vedl své učedníky.
Kapitola 10 - Smlouva s Bohem
Římanům 10:3-5 Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost. Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ."
Leviticus 18:4-5 "Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin."
10:6 Spravedlnost z víry však mluví takto: "Neříkej ve svém srdci: `Kdo vystoupí do nebe?´ - to jest přivést Krista dolů -
7 anebo: `Kdo sestoupí do propasti?´ - to jest vyvést Krista z mrtvých."
8 Co tedy říká? "Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci." - to jest to slovo víry, které kážeme:
9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10 Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení.
11 Vždyť Písmo říká: "Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben."
12 Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo ho vzývají.
13 Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen."
Jóel 2:11 Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
12-13 Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.
... Jóel 3:3 Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.
Bůh popisuje období velkého soužení, které nastane ještě před tím než ho pudou Hospodinovi vykoupení vzývat ze Sijónu. Poslední věta je důkaz proti premilenianismu, protože to předpokládá, že tito zmínění přežijí období velkých soužení.
Celkově se kniha Joel zaměřuje na Boží varování před nedodržováním Tóry a na pokání.
s
